Vyvracíte 6 mýtů o jedináčcích? ...že jsem si nevšimla ;-)

Naprosto souhlasím s tím, že jsem byla nešťastná - byla jsem sama. Každému říkám, že jako jedináček mi bylo smutno. Nemáte nikoho s kým sdílet radosti ani strasti. Pokud můžete, mějte víc než jedno dítě

Jedináčci jsou rozmazlení a sobečtí. Vlastní zkušenost. Naštěstí jsem z toho vyrostla, ale trvalo to..

Tak laskavě mluvte jen o sobě a nepřisuzujte vaše vlastnosti někomu, kdo je nemá.

Jsem též jedináček, nedobrovolný (moji rodiče chtěli více dětí, nebylo jim přáno). Obzvlášť mě vždycky štval ten mýtus, že jedináčci jsou rozmazlení. Ono je to přesně naopak. Rodiče mají než to jediné dítě, a tak do něj vloží veškeré své naděje a svá očekávání. Jedináček si tuhle "zátěž" - že je jediný, kdo může tato rodičovská očekávání splnit, nese celý život a zásadně to formuje jeho osobnost. A na základě osobní zkušenosti a řady dalších jedináčků můžu říct, že o rozmazlenosti nemůže být ani řeči, jedináčkovi toho projde mnohem méně a má mnohem přísnější výchovu, protože jeho rodičům prostě nic neuteče.

Já sem teda jako mladší ze dvou sester byla o dost lakomější než je dnes muj jedináček syn. Asi proto že syn se nebojí že mu jeho poklady a dobroty někdo vezme.

Tak minimalne 1 mi prijde, ze je spis naopak.

Ja mam treba vekove blizkou sestru a cele detstvi jsme si vystacily samy - kamarady jsme sice mely, ale nemam zadnou takovou tu "nej celozivotni kamaradku". Naopak kamaradky co vyrustaly jako jedinacci (pripadne falesni jedinacci se sourozencem s velkym odstupem) si vsecny, protoze nemely tu blizkou sestru, proste "musely" najit najakou blizkou kamaradku a vube celkove vic kamaradu jinde nez doma. Potom taky zalezi na "kombinaci sourozencu" - vekovem odstupu, pohlavi a hlavne jak pisou jini povaze konkretniho cloveka.

v tom případě jsem opravdu ráda, že jsem jedináček, moji nej kamarádku mám už přes 30 let

Jsem jedináček a mohu potvrdit jediné. Že mi chyběla společnost jiných dětí. Ale tu jsem si vynahradila kamarádstvím s jinými dětmi. Milovala jsem pionýrské tábory. Pro druhé děti (a i v současnosti pro ostatní lidi) bych se rozdala, miluju společnost, humor a rozhodně nejsem sobecká a rozmazlená. A že bych byla závislá na rodičích? Jak já se těšila, až vypadnu z domu. A když jsem odešla z domu, tak jsem teprve pochopila mé rodiče a začala je pořádně mít ráda. Pohled do vlastního talíře dokáže zázraky.

souhlas, mám to stejně, jen tedy já sobec jsem, to bez mučení přiznám

To taky nevím, ale asi nejlogičtější by bylo počítat jen ženy po smrti - prostě za rok 2016 (nebo, kvůli lepší statistické přesnosti, raději za delší období) zemřelo xxxx žen, které za svůj život porodily yyyy dětí.

souhlasím se všemi těmi "mýty", jsou pravdivé.

Asi máte v životě smůlu na lidi nebo hovoříte sám za sebe.

Tak zrovna to, ze nekdo shani kamarady a potrebuje byt porad oblkopen lidmi je spis v osobnostnim nastaveni nez ze by melo vliv, ze je jedinacek. Ja jsem ze 3 sourozencu (s nimiz mam vyborne vztahy), presto jsem odmalicka spis soliter a spolecnost nijak nevyhledavam. Moje dcera je jedinacek a je na tom naprosto stejne.