Předkem Jana Čápa byl svobodný zednář Pavel Batke, jenž v 18. století působil v Olomouci coby poštmistr. Celosvětově známý hrdina francouzské a americké revoluce Gilbert Lafayette byl tehdy vězněm olomoucké pevnosti, po propuštění Batkemu věnoval svůj cvičný kord a sadu vojenských map. Dle Čápovy rodinné historie šlo o výraz vděčnosti. Je totiž historickým faktem, že Batke Lafayettovi do vězení tajně dodával dopisy a zakázaný tisk. Navíc spolu zřejmě cvičili i šerm.
Fotogalerie |
Existenci kordu, na němž je dodnes patrná dobová zbrojířská značka, zaznamenal dnes osmačtyřicetiletý Čáp poprvé jako dítě někdy v 70. letech. Šlo vlastně o tyč pečlivě zabalenou do papíru a omotanou tlustým papírovým motouzem. Uložená byla na skříni až u stropu.
„Moje babička Jarmila, rozená Lamblová, chovala k tomuto předmětu skoro až posvátnou úctu. Už tehdy mi to přišlo výjimečné, neboť ze svého mládí měla jako rakouskouherská a prvorepubliková světačka mnoho nejrůznějších zlatých a perlových suvenýrů. Nemluvě například i o opravdovém kožichu z krtků. Kord, či přesněji řečeno rapír, však byl oproti těmto věcem spojen s konkrétním rodinným příběhem,“ vzpomíná Čáp.
Rapír se však za jeho dětství téměř nerozbaloval, mluvilo se o něm jen výjimečně.
Batke patřil mezi zednáře, poskytoval jim cenné služby
Klíčovým bodem pro historii Lafayettova kordu je rok 1797, kdy slavný generál v září opouští olomouckou pevnost. Je propuštěn, od května 1794 tady coby politický vězeň přebýval v bývalé jezuitské koleji – dnešní budově vojenského archivu na náměstí Republiky. O svobodu přišel kvůli snaze zachovat v revoluční Francii konstituční monarchii. V listopadu 1794 se ho sice svobodní zednáři pokusili z Olomouce vysvobodit, odvážný čin dvou mužů ale skončil nezdarem.
I přesto však znovu uvězněný Lafayette v kontaktu se zednáři zůstal. Velkou zásluhu na tom měl Čápův předek – poštmistr Batke, člen brněnské zednářské lóže.
Jan Čáp a dědicové korduPosledním dědicem Lafayettova kordu je Jan Čáp z Prahy. Zbraň se v jeho rodině předává po generace od roku 1797, kdy byl Lafayette propuštěn z vězení v Olomouci. Kord věnoval Čápovu předkovi, olomouckému poštmistrovi Pavlu Batkemu. Ten ho předal synovi – pražskému obchodníkovi Janu Batkovi. Kord pak putoval k manželovi jeho dcery Henrietty, c. k. dvornímu radovi J. B. Lamblovi. Pokračoval k Jarmile Čápové, rozené Lamblové. Její syn byl Čápův otec. |
„Pavel Batke moravským svobodným zednářům poskytoval zvláště cenné služby, neboť jim obstarával zásilky revolučních tiskovin z Francie a Německa,“ popisuje ve stati Olomoučtí osvícenci historik a emeritní profesor olomoucké Univerzity Palackého Jiří Fiala, který nedávno v MF DNES odhalil širší souvislosti Lafayettova útěku.
Historik Milan Šmerda ve spojitosti s generálovým olomouckým vězněním píše o Batkem jako o „nejdůležitějším článku řetězu při dodávání korespondence a zakázaných tiskovin do Lafayettových rukou“.
Slavný vojevůdce přitom nebyl jediným adresátem těchto nebezpečných zásilek, Batke byl kvůli tomu dokonce v roce 1797 vyšetřován. Podařilo se mu ale vyváznout bez vážnějšího postihu. Vše dle Šmerdy skončilo jen mírným varováním.
Díky doručování tisku a dopisů vzniklo mezi Lafayettem a olomouckým poštmistrem pouto, za které se už tehdy velice známý hrdina dvou světadílů při svém propuštění Batkemu odměnil. V rodině jeho potomka Čápa se proto dodnes spolu s kordem předává i tento příběh: „Náš předek ho dostal jako výraz vděčnosti za plánování nového útěku generála Lafayetta z olomouckého vězení. Tento americkofrancouzský hrdina ho měl Batkemu věnovat jako svobodnému zednáři, svému sympatizantovi, spiklenci a snad i příteli. Šlo o dárek na rozloučenou, když už Lafayette věděl, že bude z Olomouce propuštěn. Do té doby spolu oba pánové cvičili šerm jako tělocvik a kratochvíli,“ líčí Čáp.
Tuto doposud neznámou kapitolu olomouckých dějin dále kromě historických statí a souvislostí potvrzují i další rodové památky.
Co bude s kordem dál rodina teprve rozhodne
Důležitou roli tady hraje dívčí jméno Čápovy babičky Jarmily Lamblové. Dá se přes něj dostat až do 19. století k jeho dalšímu významnému předkovi, pražskému c. k. dvornímu radovi – profesoru J. B. Lamblovi. I on rodové dědictví po Lafayettovi opatroval. Kord a mapy k němu doputovaly od syna olomouckého poštmistra, pražského obchodníka Jana Batky. Jeho dceru Henriettu – a tedy poštmistrovu vnučku – si profesor Lambl vzal.
Součástí Čápova rodinného archivu je tak i kopie dopisu z roku 1886, v němž Lambl píše jistému vévodovi Albrechtovi o mapách, jež mu předal jeho tchán Jan Batka s tím, že jde o památky na francouzského vojevůdce. Profesor se v dokumentu zmiňuje i o kordu, doslova před téměř 130 lety napsal: „(...) odkázal z vděčnosti poštmistrovi francouzský fleret, kterým ve svém vězení zručně šermoval, a mapy, které jako vojevůdce potřeboval. Fleret je bodný rapír bez nápisu – lehká bodná i sečná zbraň se štíhlou ohebnou čepelí.“
Přímo k Janu Čápovi však až do současnosti napříč generacemi doputoval pouze Lafayettův kord. Generálovy vojenské mapy profesor Lambl věnoval v roce 1905 tehdejší České společnosti zeměvědné v Praze. „Podle mých informací byly mapy ještě před pár lety součástí sbírek Vojenského muzea v Karlíně. V roce 2002 je však při povodních s největší pravděpodobností vzala velká voda,“ doplňuje Čáp.
Sám se k rodinnému příběhu pokoušel zjistit další podrobnosti, o jeho pravdivých základech nepochybuje. „Rodina Lamblova byla výstřední. Nevidím ale důvod pro to, že by měli potřebu vychloubat se nějakým smyšleným příběhem,“ přemítá poštmistrův dědic.
O dalším osudu Lafayettova kordu ještě definitivně nerozhodl. „Rád ho přenechám dceři, anebo i muzeu v Paříži či Washingtonu, anebo kdekoli jinde, kde se jeho šermíř cítil být doma,“ uzavírá Čáp.
