Květoslav Prokeš se narodil v roce 1897 na Rudolfově, dnes místní části Zábřehu na Šumpersku. Vystudoval vojenské školy v Hranicích a ve Francii. Během okupace byl za účast v odboji zatčen a vězněn v Budapešti. Podařilo se mu však uprchnout a poté bojoval proti nacistickému režimu v československých a francouzských jednotkách.
Po komunistickém převratu ale upadl stejně jako většina odbojářů v nemilost. Zapojil se proto do takzvaného třetího, tedy protikomunistického odboje. Byl hlavním organizátorem takzvaného Prokešova puče, který měl za cíl svrhnout komunisty.
O přípravách na svržení komunistického režimu je podle odborníků stále málo informací. Historik Petr Mallota z Ústavu pro studium totalitních režimů, který se okolnostmi kolem puče dlouhodobě zabývá, považuje ilegální činnost Prokeše dodnes v mnoha ohledech za „záhadnou“.
„Z vyšetřovacího spisu vyplývá, že od prosince 1948 do května 1949 budoval podzemní organizaci, která plánovala ozbrojený protikomunistický převrat, po němž měla být opět nastolena demokracie,“ popisuje Mallota.
Jakou sílu by povstání skutečně mělo, zůstává otázkou
Pro svůj plán získal Prokeš například elitního pražského advokáta Jaroslava Borkovce, kriminálního radu ve výslužbě Rudolfa Hrbka nebo armádního důstojníka Vratislava Jandu.
„Na konspiračních schůzkách vykrystalizoval plán akce: v noci ze 16. na 17. května 1949 měl oddíl samopalníků pod vedením Vratislava Jandy z posádky Pelhřimov přepadnout policejní budovu v Bartolomějské, dále organizátoři počítali s přepadením věznice Pankrác, kde mělo dojít k osvobození politických vězňů,“ popisuje Mallota. Po obsazení rozhlasu potom plánovali „pučisté“ provolání k národu.
Květoslav Prokeš v komunistickém vězení
„Faktem je, že k ničemu takovému nedošlo, protože těsně před inkriminovaným datem se rozběhlo zatýkání odbojářů. Není také jasné, jak si Květoslav Prokeš, který byl zatčen brzy ráno 16. května 1949, představoval konkrétní provedení tohoto extrémně hazardního plánu,“ přiblížil historik. Podle něj se nedá prokázat, že by Prokeš disponoval skutečnou vojenskou silou.
„Patrně se spíš předpokládalo, že vojáci z posádky Pelhřimov uposlechnou Jandův rozkaz,“ přemítá Mallota. Zajímavostí podle něj je, že na stejný termín připravovala ozbrojené vystoupení pražská ilegální organizace Zvon. Její členové však byli rovněž pozatýkáni.
„Nabízí se otázka, zda byly organizace propojeny. Na tuto otázku jsem dosud nenašel odpověď.“
Jeho statečnost, ať je vzorem, zaznělo při ocenění Prokeše
Faktem ale zůstává, že v souvislosti s takzvanou Prokešovou činností stanulo před soudem 72 lidí. Prokeš, Borkovec a Janda byli 30. července odsouzeni k trestu smrti a 5. listopadu 1949 na pankráckém popravišti popraveni. Spolu s nimi zemřeli rukou kata i Emanuel Čančík, Josef Charvát a Vratislav Polesný z organizace Zvon.
V domovském Zábřehu se Prokeš letos dočkal ocenění v podobě zapsání na seznam čestných občanů.
„Byl věrný demokratickému odkazu první republiky a nedokázal žít v komunistické nesvobodě. Byl organizátorem nejdále dotaženého pokusu o protikomunistický převrat v našich zemích. Jeho statečnost ať je nám vzorem a připomínkou, že hodnoty demokracie a lidských práv je třeba pořád bránit,“ zdůvodnil starosta František John.
Armádní historik Martin Vaňourek z Mohelnice v souvislosti s příběhem Květoslava Prokeše upozorňuje na fakt, že jde o jediného člověka z Olomouckého kraje, který byl popraven komunisty. Ovšem nikoliv jediným, kterého totalitní režim zlikvidoval.
„Například Prokešův vrstevník z nedalekého Brníčka Karel Lukas, rovněž voják a odbojář, který ale proti komunistům nijak nevystoupil, byl doslova ubit komunistickými bachaři ve vězení.“
