Tím vším Bryks stihl a byl donucen být za jednačtyřicet let. „Jeho rodina byla tradiční, venkovská, sedlácká a česká. Považovali sami sebe za vlastence. Samozřejmě, chodili do Sokola. Josef Bryks prý hned v mládí zatoužil po uniformě,“ líčí publicista Luděk Navara v Bryksově životopise Na útěku.
Josefův otec František patřil k druhé generaci sedláků, kteří v Lašťanech pod jménem Bryks hospodařili. Rodovou tradici tu založil dědeček budoucího pilota Tomáš, do Lašťan se přiženil ze sousedních Bohuňovic. Jejich potomci žijí ve stejném domě v Bělkovicích-Lašťanech dodnes.
Žena Josefa Brykse, Trudie, na svého tchána Františka vzpomíná jako na vysokého sedláka s ostře řezanými rysy. Setkali se po druhé světové válce při Josefově návratu do rodného kraje. Hrdinu tu po roce 1945 společně s anglickou novomanželkou čekalo poslední šťastné období. Prožili ho v Olomouci. V sanatoriu ve vile Primavesi se jim 17. května 1946 narodila Sonia.
Trudie v paměti uvízla i Josefova matka Anna. Vzpomíná na ni jako na velice laskavou, hluboce nábožensky založenou malou ženu příjemného vzhledu.
„Pozorovala jsem ji, jak cpe husy, aby je vykrmila pro trh, jak škube kuřata, pracuje na poli a v sadě, kydá hnůj ze stájí, kravína a prasečích chlívků, vaří jídla, peče chléb a jemné cukroví ve velké peci v kuchyni. Pracovala doslova od rozbřesku do setmění. Vychovaná v katolické víře dávala štědře kostelu a chudým, i když peněz nebylo nikdy nazbyt,“ píše Trudie Bryksová v knize Naděje a beznaděje.
Jeho dopis se dotkl mého srdce, vzpomínala Trudie
Středoškolská léta Josef Bryks prožije v Olomouci na obchodní akademii. Velmi dobře se naučí anglicky. A později za války si díky tomu udrží i lásku své budoucí ženy. Trudie Dellerová se s mladým pilotem, který po útěku do Británie bojoval s letci nacistického Německa, setkala na jaře 1941. Brzy se zamilují. Trudie i po letech píše o lásce, která „se hnala jak vichřice“.
Za války jako řada dívek sloužila v Ženské pomocné službě letectva. Od kolegyně se ale dozví, že Bryks už je ženatý. Ještě v Československu si vzal Marii Černou, dceru řezníka z nedalekých Dolan. Manželství neskončilo šťastně. Dcerka zemřela nepokřtěná dva dny po porodu, Marie se s Josefem dala rozvést po jeho odchodu do zahraničí.
A právě tady pilota zachrání angličtina z olomouckých studií. Trudie napsal dopis. Prosil, aby vztah neukončila.
„Byl napsán krásně, jeho znalost angličtiny a jazykových obratů mě uchvátila. Popisoval velmi poeticky svou lásku k létání, mír, který nachází, když osamělý lítá vysoko v oblacích, vzdálený od týrané země a blízko Bohu. Jeho myšlenky prozrazovaly muže charakterního, citlivého a upřímného. Jeho dopis se dotkl mého srdce,“ vylíčila Trudie.
Splnit si sen o uniformě vyrazil Bryks po maturitě. Do armády nastupuje v říjnu 1935, nejprve k jezdectvu. Jako výborný student se dostává i na proslulou vojenskou akademii v Hranicích, kde přestupuje na letecké oddělení. Létat se učí i v Prostějově. S velmi dobrým prospěchem odsud odchází 21. září 1938 jako dvaadvacetiletý poručík letectva. Za týden je ale podepsána Mnichovská dohoda, druhá světová válka je blízko.
Ze zajateckých táborů zkusit pětkrát utéct
Pilotem RAF je Bryks od srpna 1940. Za sebou má dobrodružnou cestu, do Británie se dostal přes Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Francii.
Osudný večer 17. června 1941. Bryks ve stíhačce Hurricane chrání britské bombardéry, sestřelí ho nacistické letecké eso Adolf Galland. Bryks vyskakuje z hořícího letadla a končí v německých zajateckých táborech. Hned pětkrát se odvážně pokusí o útěk. Bohužel neuspěje. Osvobodí ho až americká armáda.
Dalšího zatčení se Bryks dočká v poválečné Olomouci v květnu 1948. Po únorovém puči ovládli zemi komunisté, piloti RAF jsou v nemilosti. Z majora Brykse je vězeň, manželce s dcerou se podaří dostat do Británie. Bryks se na svobodu už nedostane. Nejdřív dostane 10 let za pokus o útěk přes železnou oponu, pak dalších 20 za údajný pokus o útěk z věznice na Borech.
„Josef Bryks byl hrozně tvrdý. Sám k sobě. Bylo v něm cosi nezlomného. V Leopoldově válčil s dozorci, držel hladovku, chtěl do jiné trestnice. Dávali ho do korekce, ale nepřestal. Nakonec ho poslali do Jáchymova, snad aby od něho měli pokoj,“ řekne později jeho kolega z britského letectva i z československého vězení Josef Šišpera.
Komunisté se mu dál mstí a nedovolí, aby peníze vydělané při těžbě uranu posílal své dceři do Anglie. Nakonec Bryks umírá 11. srpna 1957 ve vězeňské nemocnici uranového dolu Rovnost poté, co mu dle výsledků pitvy doslova pukne srdce.
Rodině poté komunisté nevydají tělo a jeho urnu tajně pochovají až po osmi letech od smrti ve společném neoznačeném hrobě politických vězňů na hřbitově v Praze-Motole. Místo posledního odpočinku se rodina dozví až po 52 letech díky mravenčí práci historiků (více čtěte zde).
Přecenil jsem českou duši, uvědomil si BryksNa silvestra roku 1952 musí Josef Bryks coby vězeň číslo 868 v Leopoldově vyplnit dotazník. Se ženou a dcerou se naposledy viděl v létě 1948 při rozloučení ve věznici. Už se nikdy nesetkají. Zde jsou některé z Bryksových odpovědí na dotazy komunistických věznitelů. Jaké neúspěchy a zklamání jste měl v životě? Posuďte sebekriticky své vlastnosti. Vaše majetkové poměry. Jak hodláte napravit škodu, kterou jste společnosti způsobil? Máte pocit viny? (zdroj: kniha Na útěku) |
