Když pracovníci organizace mění narkomanům použité injekční stříkačky za nové a sterilní, šetří tím státu a daňovým poplatníkům obrovské peníze. Uživatel drog a jeho okolí jsou díky tomu například chráněni před žloutenkou nebo virem HIV.
Za loňský rok liberecké kontaktní centrum přijalo 127 635 použitých injekčních stříkaček a 129 825 jich vydalo. Vedoucí libereckého „káčka“ Jana A. Koudelková upozorňuje, že klient, který užívá drogy bezpečně, je také daleko menším nebezpečím pro společnost.
Léčba nakaženého vyjde na půl milionu korun
„Naši klienti se pohybují mezi normální populací a pokud například nepoužívají sterilní jehly, mohou nakazit nějakou infekční nemocí nejen sebe, ale i své okolí. Uvádí se, že léčba žloutenky jednoho člověka vyjde plus minus na půl milionu korun. U nás jsou náklady na jednoho klienta za rok něco přes čtyři tisíce a to jsou v tom započítané i náklady na náš personál a zařízení. Takže je to oproti té předešlé částce opravdu nebetyčný rozdíl,“ vysvětluje Koudelková.
Dům humanity v centru Liberce vyšel na více než 23 milionů korun. Většina peněz doputovala z evropských dotací, další pak z Libereckého kraje a z krajského města. Je tu rozhodně více místa než v předchozím sídle v Rumunské ulici.
„Máme tu čtyři byty na půl cesty, což jsou startovní byty pro klienty od osmnácti do dvaceti šesti let, kteří například vycházejí z dětských domovů, z výkonu trestu nebo ze sociálně znevýhodněného prostředí. Ty byty jsou daleko větší, světlejší a mají vlastní sociální zařízení,“ popisuje odborný ředitel Mostu k naději pro Liberecký kraj Jiří Simeth.
Pracovníky chrání sklo
Další novinkou je i předsíň, kde klienti centra čekají na výměnu. „Naši pracovníci jsou nově za skleněným výdejním okýnkem, takže se zvýšila i bezpečnost. Navíc to má ten efekt, že klienti nepostávají před K-centrem na ulici,“ dodává Simeth. Nově je tady i ošetřovna, kde si mohou lidé zdarma nechat udělat testy na drogy, HIV či syfilis a nemusí jít jen o drogově či jinak závislé.
„Denně k nám přijde průměrně kolem padesáti klientů, někdy jich je čtyřicet, jindy osmdesát. Záleží i na počasí. Když hodně mrzne nebo je velké horko, chodí méně,“ podotýká Koudelková.
