Pětašedesátiletý Gruša nastoupí do funkce po Mexičanovi Homeru Aridjisovi, který se o ni po šestiletém působení znovu neucházel. Český spisovatel byl jediným kandidátem.
Za jeden ze svých nejdůležitějších cílů označil nový předseda PEN klubu reformu organizační struktury organizace, která byla založena již v roce 1921. Tato struktura podle něj musí být přehlednější.
Kromě toho chce posílit spolupráci s "centry literárního života", například se spisovatelskými svazy. Také komunikace mezi jednotlivými středisky PEN klubu by mohla být s pomocí internetu modernizována.
"Prožil jsem všechno středoevropské zdola nahoru a zase zpátky shora dolů, mě už nemůže nic překvapit," cituje Grušu agentura DPA. Gruša v rozhovoru poukazuje na to, že má zkušenosti se třemi diktaturami - nacistickou, komunistickou do roku 1968 a se sovětskou okupací po potlačení Pražského jara.
"Bylo by mi milejší, kdybych byl těchto zkušeností ušetřen. Závidím jiným západním kolegům jejich životopisy. Není pravda, že dávám svému přednost, naopak, raději bych prožil klidnější život takového Güntera Grasse, který přišel o všechno jen jednou a ne třikrát," prohlásil.
Spokojenost nad Grušovým zvolením v pátek vyjádřil předseda českého PEN klubu Jiří Stránský. Upozornil mimo jiné, že Gruša je nejen mezinárodně uznávaný spisovatel, ale také diplomat. A spojení těchto dvou kvalit je pro vykonávání této funkce nesmírně potřebné, řekl Stránský.
Zvolení prý provázely spory
Podle agentury DPA prý však zvolení Jiřího Gruši doprovázely na kongresu v Mexiku prudké osobní rozpory, slovní výpady a turbulence, a to především ze strany odstupujícího předsedy Homera Aridjise.
Gruša byl dlouhodobě jediným kandidátem na předsednictví, protože Aridjis se o funkci po šestiletém působení znovu neucházel. Obvinil však londýnský sekretariát PEN klubu, že národní střediska v jednotlivých zemích neinformoval a neseznámil je s Grušovým programovým prohlášením, v němž předem rozvedl, kterým směrem hodlá klub vést dále.
Mezinárodnímu tajemníkovi PEN klubu Terrymu Carlbomovi dokonce vmetl do tváře, že zavádí "diktaturu jednoho muže" a "manipulaci sovětského stylu". Naproti tomu dotazovaní delegáti řady národních center PEN klubu podle DPA odmítli Aridjisova tvrzení a potvrdili, že písemné podklady o Grušově kandidatuře a jeho programu obdrželi včas.
|
Kdo je Jiří Gruša? |
|
Po potlačení Pražského jara vystřídal řadu rozličných povolání. V roce 1970 byl stíhán za zveřejnění údajně pornografického románu Mimner. O osm let později strávil dva měsíce ve vyšetřovací vazbě za napsání románu Dotazník. Politická angažovanost Jiřího Gruši vedla nejen k okamžitému signování Charty 77, ale zanedlouho také k nucené emigraci. Husákův režim využil v roce 1980 Grušova stipendijního pobytu v USA a zbavil jej československého občanství. Usadil se tedy poblíž Bonnu a kromě vlastního psaní zde organizoval vydávání českých děl. Současně působil také v Tigridově časopise Svědectví. V 90. letech byl nejprve československým a potom českým velvyslancem v Německu, v období 1997 až 1998 vedl jako nestraník ministerstvo školství ve vládě Václava Klause. V čele českého velvyslanectví v Rakousku stojí od roku 1998. Jako diplomat se Gruša zasazoval za sblížení Čechů a Němců, respektive Čechů a Rakušanů. Počátkem letošního roku, před třetím kolem volby prezidenta, se o něm spekulovalo jako o případném nástupci Václava Havla. Mezi Grušovy nejvýznamnější literární práce patří například básnické sbírky Cvičení mučení (1969), Modlitba k Janince (1972) či próza Dámský gambit (1973). Významná je i jeho překladatelská činnost zaměřená především na německy píšící české autory. Za literární a překladatelské dílo obdržel řadu cen. Výrazem uznání jeho spisovatelských kvalit je také jeho členství v německé Akademii pro jazyk a umění. V roce 1999 se stal členem rakouského PEN klubu. Jiří Gruša je ženatý, má syna a dceru. |
 Jiří Gruša poté, co převzal Seifertovu cenu. 26. listopadu 2002. |
