Autorka píšící německy v románu vypráví o bohaté a pohnuté historii své domoviny. Najít k tomu odvahu jí trvalo více než deset let od vydání debutu.
Zahraniční kritika přirovnává téměř devítisetstránkový román k novodobé Vojně a míru, v deníku Guardian zase upozorňují na podobnost s Plechovým bubínkem nobelisty Güntera Grasse. Není divu, společně s vypravěčkou Nicou se spisovatelka vrací až k počátku minulého století, které bylo zcela určující (nejen) pro současnost Gruzie. Vzestup Sovětského svazu, druhá světová válka, pražské jaro i masakr v Tbilisi roku 1989, to všechno se promítá do osudu rodiny s tím nejlepším, avšak tajným receptem na horkou čokoládu, sametový nápoj, jenž umí tišit nejhlubší bolest i vyvolávat šílenství.
„Když jsem by[la malá, ve škole nás dlouhá léta učili o středověku a slavné vládě Davida IV. a na Sovětský svaz zbyla jen jedna jediná kapitola, přišlo mi to absurdní,“ komentuje své rozhodnutí zasvětit román uplynulým sto letům. Jednotlivé charaktery však v knize reprezentují mnohem víc z gruzínské historie, než autorka sama přiznává. Její hrdinové si v sobě nesou hrdost, bolest i obavy země platící daň za svou krásu neustálými zásahy sousedních mocností.
Obálka knihy Osmý život (pro Brilku)
Ač se to nabízí, autorka upozorňuje, že román není autobiografický a nevypráví osud její rodiny. „Pouze vycházím z vlastních vzpomínek,“ vysvětluje. V Německu žije od roku 2003, kdy po studiích v Tbilisi zamířila na Divadelní a hudební akademii v Hamburku.
Kniha vychází v českém překladu Michaely Škultéty v nakladatelství Host a je prvním dílem Nino Haratischwiliové uváděným v Česku.
Gruzínského překladu se Osmému životu dostalo loni a podle dostupných zdrojů tamní čtenáře, navzdory obavám spisovatelky, zaujal. Zdrojem cenných zkušeností a informací se podle nakladatele může stát především pro mladou generaci.
Historii totiž podává zcela nenásilně, s kontextem a ve správných momentech také s patřičnou dávkou melodramatičnosti, kterou, když je třeba, hbitě vyvažuje nevyhnutelný spád dějin. A nutno dodat, že je hrdinové Osmého života nesledují jen zpovzdáli, mnohdy se jim dostávají až nebezpečně blízko.
Autorka měla svou knihu představit na letošním Světě knihy, do jehož konání zasáhla pandemie koronaviru. Snad se Nino Haratischwiliová, jinak také uznávaná divadelní režisérka, podívá do Prahy alespoň v rámci příštího ročníku. Pohovořit bude moct i o svém novém románu, který řeší čečenský konflikt.
