Krátká zamyšlení Eleny Ferrante původně vycházela v britském deníku Guardian od 20. ledna 2018 do 12. ledna 2019. Z italštiny je do angličtiny překládala Ann Goldsteinová. Spisovatelka setrvávající v anonymitě však o nabídce dlouho pochybovala. Nebyla si jistá dodáváním textů na pravidelné týdenní bázi, nechtěla jít proti své tvůrčí přirozenosti, která ji nutí pečlivě promýšlet každé slovo.
Jak sama přiznává, nakonec zvítězila zvědavost. K úkolu přistoupila jako k výzvě. Sloupky vznikaly vždy na základě jedné otázky, kterou Ferrante redakce Guardianu zaslala. „Říkala jsem si, že to je něco, co už umím, vždyť léta odpovídám písemně novinářům. A tak jsem pilně odpovídala,“ vysvětluje.
Elena Ferrante napsala hororovou pohádku Pláž v noci |
Na stránkách deníku a nyní už i knihy se Elena Ferrante svěřuje se svými strachy z nemoci, myšlenkami o víře nebo zážitky z dětství. Jako literátka se zamýšlí nad tenkou hranicí mezi příběhy pravdivým a smyšlenými, uvažuje o možnostech předání reálné zkušenosti druhému člověku a vzdává hold překladatelům. Nevyhýbá se ani společenským tématům včetně změny klimatu nebo kulturního života.
V jednom z prvních sloupků z února 2018 vzpomíná na začátky svého psaní, které začalo v dětství u deníkových záznamů. Jelikož se jako nesmělá dívka Ferrante bála výrazněji projevovat, ukrývala všechny své stěžejní myšlenky, názory i pravdy právě na stránkách sešitu. Čím víc se mu svěřovala, tím víc však pociťovala úzkost z toho, že by si jej někdo mohl přečíst.
A tak okolo dvacátého roku života učinila zásadní rozhodnutí. Své pravdy přesunula do světa fikce a k deníku už se nikdy nevrátila.
„Cítila jsem se ve fikci i se svými pravdami jistější. Vlastně hned, jak se můj nový způsob psaní ujal, jsem svoje sešity zahodila. Udělala jsem to, protože mi připadalo, že jsou jazykově neohrabané, postrádají myšlenky, které by za něco stály, že jsou plné dětinského zveličování, a hlavně že jsou na míle vzdálené tomu, jak jsem už tehdy chtěla vzpomínat na dospívání. Od té doby jsem už nikdy nepocítila potřebu psát deník,“ píše.
O obrazovou složkou knihu tentokrát obohatil italský ilustrátor žijící v Dánsku Andrea Ucini. „Když tvořím, snaží se hledat metafory, které reflektují každodenní život. Do nich pak přidám malý klam, aby každý ilustracím hned neporozuměl,“ popisuje svůj proces tvorby.
Příležitostné nápady do češtiny přeložila Anna Kudrnová, vydává nakladatelství Prostor. To mimo tetralogii Geniální přítelkyně čtenářům přineslo i autorčin debut Tíživá láska, tituly Temná dcera a Dny opuštění nebo dětskou avšak jemně děsivou Pláž v noci.
