Později byla na jeho jižním úpatí, zhruba v místech, kde je dnes přístřešek pro turisty, vystavěna výletní restaurace. Ta však po druhé světové válce zanikla a dnes po ní nenajdeme nejmenší stopy.
Mohutný skalní masiv, na starých fotografiích ještě zcela holý, je dnes porostlý smíšeným lesem, ve kterém převažují javory, lípa malolistá a dub zimní, ale objevit se tady dají i jilm horský a jedle bělokorá. V bylinném patře těchto lesů roste celá řada často vzácných rostlin s poetickými názvy, jako jsou tařice skalní, sleziník červený, osladič obecný, puchýřník křehký, lilie zlatohlavá, samorostlík klasnatý nebo zimolez černý. Patrně nejvzácnější zde objevenou rostlinou je kapradinka skalní (Woodsia ilvensis), kterou zde však naposledy viděli v roce 1938 a pak už nikdy více.
Na své si na Šemnické skále přijdou zejména milovníci ptactva, široko daleko je známá především jako hnízdiště největší evropské sovy – výra velkého. Pravidelné hnízdění mohutného dravce s rozpětím křídel až 170 cm a roztomilým latinským jménem „Bubo bubo“ je zde známé už víc než osm desítek roků.
Výr velký, vyznačující se nezaměnitelnou siluetou hlavy s peříčky připomínajícími malá ouška – však se mu také říká „sova ušatá“, ale není jediným vzácným obyvatelem ptačí říše, se kterým se můžete na Šemnické skále setkat. Ve skalních srázech nebo jejich blízkém okolí žijí třeba sýc rousný nebo vůbec nejmenší evropská sova kulíšek nejmenší. A ornitologové zde dokonce zaznamenali i pokusy o zahnízdění kriticky ohroženého dravce sokola stěhovavého.
Významu Šemnické skály si byli přírodovědci vědomi už za první Československé republiky, kdy byla od roku 1933 chráněna zákonem jako Přírodní památka Olšová vrata. V současnosti, od června 2006, je státem chráněná jako Přírodní památka Šemnická skála v rámci Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Předmětem ochrany je „znělcová kupa s neobvykle utvářenými skalisky a dalšími geomorfologickými jevy, na níž se vytvořila na skalních útvarech cenná bylinná společenstva skalních štěrbin a drolin“.
Doupovské hory skrývají přírodní výtvor, který nemá v Česku obdoby |
Státem zvláště chráněná je i zdejší fauna, zejména kriticky ohrožené druhy, mezi které patří i výr velký. Ochraně se u nás ostatně od vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 těší všechny druhy volně žijících ptáků, tedy i ty, které nejsou na seznamech ohrožených. Není snad třeba připomínat, že by se návštěvníci Šemnické skály měli podle toho chovat a ptáky zvlášť během hnízdění, tedy právě v této době, nerušit hlasitým křikem a jinými hlučnými aktivitami.
Před chlípníkem utekla do lesů
Z daleka viditelný skalní útvar nad vesničkou Šemnicí se původně nazýval Panenský skok (Jungfrausprung) a obestírala jej pěkná lidová legenda. Pojednávala o cudné a bohabojné panně Amálce, která, aby se vyhnula sexuálním choutkám pána z Andělské hory, utekla do lesů, kde žila poustevnickým životem v jeskyni. Co však čert nechtěl, chlípný šlechtic ji dokázal vypátrat i tady a jal se nebohou dívku pronásledovat.
Asi by daleko neutekla, bosé děvče nemá proti jezdci na koni moc šancí, a tak zamířila po ostří skály až na její vrchol, pod kterým se skryla. Chtíčem zaslepený zloduch její fintu neprokoukl, pobídl koně ke skoku a bylo po něm. Jako výraz díků za to, že se Amálka zbavila nenáviděného tyrana, pak lidé na vrcholku skály vztyčili velký dřevěný kříž, který však po druhé světové válce vzal za své podobně, jako ta vyhlášená výletní restaurace.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Šemnická skála je snadno přístupná, po značených turistických cestách se k ní dá celkem pohodlně dojít ze tří směrů. Nejkratší zhruba čtyřkilometrové trasy vedou z Andělské Hory přes Štichlův mlýn a z Dubiny přes Šemnici.
O něco náročnější, ale rozhodně atraktivnější, je vydat se ke skále z Karlových Varů po červeně značené Spodní jezdecké cestě po severozápadním úbočí Bukového vrchu nad pravým břehem řeky Ohře. Cesta vede přes Přírodní rezervaci Hloubek lidskou činností téměř nedotčenými bučinami a suťovými lesy. Na své si tady přijdou romantici, kteří se mohou pokusit ve skalnatých strmých roklích najít balvan podobající se oltáři a připomenout si další z mnoha legend obestírajících tento kraj.
Kostlivci se odměnili zlatým pokladem
Vypráví se v ní o tkalci z Andělské Hory, jenž jednou na cestě domů z Ostrova právě v těchto místech zabloudil a o půlnoci se stal svědkem pozoruhodného divadla. K měsíčním světlem ozářenému balvanu – oltáři přijeli na koních dva kostlivci, jeden oblečený jako šlechtic a druhý jako mnich, a pustili se do modlení. Tkalci rychle docvaklo, že jde o nějaké dva zakleté nešťastníky a začal se modlit za jejich spásu tak úpěnlivě, že je z toho zakletí osvobodil. Jako odměnu za své vysvobození mu pak kostlivci darovali zlatý poklad, který kdysi dávno, když byli ještě živými zločinci, pod balvanem ukryli.
Kamenný oltář, o zlatém pokladu nemluvě, už asi nikdo na svazích Bukové hory nenajde a báje a pověsti zdejšího kraje už také žijí jenom v převyprávění Zdeňka Šmída „Strašidla a krásné panny“.
Pomníček na místě nehody kočáru hraběte Kinského z 29. června roku 1879
Svým způsobem stále živá je zato událost, ke které tady došlo 29. června roku 1879. Tehdy došlo na staré Kysibelské silnici pár desítek metrů od místa, kde dnes vyúsťuje na silnici do Kyselky, ke kuriózní dopravní nehodě, při které se kočár, vezoucí hraběte Kinského, převrhl a zřítil skalnatým srázem až dolů k Ohři.
Kristián Josef hrabě Kinský z Vchynic a Tetova, poslanec Říšské rady a maršálek Dolních Rakous, tento karambol jako zázrakem přežil bez zranění, což přičítal zásahu samotného Pána Boha. A jako výraz díků nechal na místě nehody postavit pomníček. Dnes už jen těžko čitelný nápis na něm hlásá „Gott hat geholfen / 29. Juni 1897 / CHRISTIAN / GRAF KINSKY / aus N. Österreich“.
