Andrea Sedláčková – Toyen: První dáma surrealismu (100 %)
Jednou ze „stoprocentních“ knih se stala výpravná monografie nakladatelství Prostor věnovaná Marii Čermínové, tedy naší slavné surrealistce Toyen. Na tři roky se prý Andrea Sedláčková v až detektivním pátrání ponořila do matrik, archivů, literatury románové i memoárové, úřední i soukromé korespondence, deníků, bankovních výpisů a tak dále. Vyzpovídala rovněž těch pár dosud žijících malířčiných přátel nebo potomky těch již zesnulých.
„A napsala monumentální fresku, kterou doplnila četnými reprodukcemi Toyeniných obrazů i mnohdy dosud neznámých fotografií. Dopřává nám pohled do pražských i pařížských kaváren, galerií, ale třeba také nevěstinců, nechává před námi defilovat slavné osobnosti české i francouzské avantgardy, zprostředkovává jejich vášnivé debaty o umění i politice,“ láká naše recenze.
Anna Cima – Vzpomínky na úhoře (100 %)
Stejně vysokého hodnocení se dostalo i letošní novince, kterou vydalo nakladatelství Paseka. „Japonští úhoři, vysoce ceněná pochoutka, vymírají. Anna Cima, česká spisovatelka žijící v Japonsku, použila tento tristní fakt jako odrazový můstek pro monumentální sedmisetstránkový a naprosto fascinující román Vzpomínky na úhoře,“ píše se v naší recenzi.
„Stručně ho charakterizovat nelze, je to mnohovrstevnaté dílo, v němž detektivní či spíš kriminální linie je sice důležitá a atraktivní, ale přinejmenším stejně zaujme líčení japonských reálií a charakterů postav,“ dodává naše recenzentka Alena Slezáková.
Jindřich Mann – Stříbrný kouzelník (100 %)
Vzrušující, dobrodružný, vtipný, místy veselý, chvílemi tragický, láskyplný, skvostně napsaný, zkrátka jedním slovem okouzlující je podle Aleny Slezákové román Jindřicha Manna Stříbrný kouzelník. „Jde vlastně o dva příběhy, které si vyslechne lékařka Rebeka, propojené dámou se zářícíma fialovýma očima a hercem jménem René Zahradník, který v předválečném filmu Stříbrný kouzelník oslňoval ženy,“ láká naše recenze.
„Od výtečného stylu Mannova románu se nelze odtrhnout, a přece tu je jedna věc, která čtení brzdí. Tou je autorův styl. Některé věty si člověk musí přečíst dvakrát, aby vychutnal krásu jejich stavby i návaznost s těmi dalšími. Dialogy jsou svižné, do meditativních úvah občas vpadne jako úsměvná perlička pouliční „vole“, jindy poněkud trpký smích vyvolá Mannova ironie,“ dodává Slezáková k novince nakladatelství Labyrint.
Volodomyr Zelenskyj – Poselství z Ukrajiny (100 %)
„Možná jde o nakladatelský kšeft, ale jisté je něco jiného: ta kniha je milník. Texty jsou natolik dobře vystavěné a napsané, že se blíží tomu nejlepšímu, co v žánru za minulé století vzniklo – například válečným projevům Winstona Churchilla nebo v našem kontextu projevům Václava Havla, který nenárokoval nic samozřejmějšího než dodržování základních lidských práv v normalizačním Československu,“ píše recenzent Radim Kopáč o souboru projevů ukrajinského prezidenta Volodomyra Zelenského, který letos vydalo Argo.
Kniha nabízí sedmnáct projevů z let 2019 až 2022, osmnáctým textem jsou slova prezidentovy ženy Oleny. „Projevy jsou plné historických reálií, odkazů na velká díla západní kultury. Jsou to přesné a někdy bolestné odkazy: ukrajinský hladomor, rozpoutání druhé války, holokaust, poválečné rozdělení Evropy, Berlínská zeď. A k tomu jako paralela konkrétní příběhy současných Ukrajinců: jejich bolesti, utrpení, smrti,“ přemýšlí dále Kopáč ve svém textu.
Rob Wilkins – Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou (90 %)
Jak se z desetiletého kluka, kterému se ve škole příliš nedařilo a jemuž maminka platila penny za každou přečtenou stránku knížky, stane jeden z nejpopulárnějších světových spisovatelů s více než sto miliony prodaných výtisků? O tom vypráví Rob Wilkins v knize Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou, která jako oficiální životopis Terryho Pratchetta vyšla loni v Británii a nyní v překladu Tomáše Jeníka v nakladatelství Argo.
„Pratchettův životopis mohl těžko napsat někdo jiný než Rob Wilkins. Seznámil se s ním klasicky – na jednom Terryho veřejném čtení, kam přišel jako ctitel Zeměplochy. Pracoval tehdy na sklonku 90. let jako technický ředitel v nakladatelství Pratchettova agenta Colina Smytheho. Jelikož měl technické vzdělání, poslal ho jednou Smythe k Pratchettovi, jemuž se nedařilo rozchodit vypalovačku cédéček,“ prozrazuje Alena Slezáková. „Po jeho boku pak strávil patnáct let až do autorova hořkého konce jako jeho osobní asistent, parťák na cestách i pro vtípky a poté, co byla Pratchettovi diagnostikována vzácná forma Alzheimerovy nemoci, postupně i jako opatrovník a ruce, které do klávesnice vyťukávaly jeho slova,“ dodává v recenzi.
David Walliams – Babička Drsňačka znovu v akci (90 %)
„Píše pro děti a píše pro ně skvěle! Nejenom srandy a lumpárny, akce a dobrodružství, otvírá taky pěkně silná existenciální témata: bezdomovectví, sociální bída a hmotná nouze, rozvrácená rodina, dítě v nemocnici, týrání, válka, smrt. Srovnávají ho s Roaldem Dahlem. Už víte, o kom je řeč?“ začíná další pochvalnou recenzi náš recenzent Radim Kopáč.
„David Walliams, letos v srpnu dvaapadesátiletý rodák z Londýna, přišel k psaní odjinud. Začínal jako herec: na divadle, ve filmu, v televizi. A profiloval se nejčastěji jako komik. Nejvíc pod hlavičkou Malá Velká Británie. Psát pro děti a mládež začal v roce 2008. A dodnes těch knížek zvládl na pětatřicet. Čili víc než dva kousky ročně. Překlady mají málem do padesáti jazyků,“ pokračuje v textu, který pozitivně hodnotí Walliamsovu knihu Babička Drsňačka znovu v akci. Do češtiny je překládá Veronika Volhejnová a vydává nakladatelství Argo.
Henry Kissinger – Umění politické strategie (90 %)
Při příležitosti stých narozenin, které koncem roku zesnulý americký politik, diplomat, nositel Nobelovy ceny míru Henry Kissinger ještě 27. května oslavil, vydalo nakladatelství Prostor v překladu Martina Pokorného jeho knihu Umění politické strategie. Autor v ní analyzuje kariéru, politickou praxi i povahové rysy šesti osobností, které – stejně jako on – výrazně ovlivňovaly podobu světa v druhé polovině minulého století.
„Autorovy pronikavé postřehy z ní vlastně činí dokonalou učebnici politologie o období studené války. Zájemci o historii v ní najdou řadu netušených detailů ze zákulisí. A za přečtení stojí i těm, které historie právě nefascinuje. Nabízí totiž i poučení pro dnešní dobu, která se potýká s jinými, neméně vážnými konflikty. Poučení přinejmenším o tom, jak zásadní je úloha osobnosti v dějinách,“ píše naše recenze.
Olga Tokarczuková – Empusion (90 %)
Olga Tokarczuková – jméno téhle spisovatelky není třeba čtenářské obci představovat. A nejen u nás, kdekoli po světě. Polka, ročník 1962, patří k tomu nejlepšímu ze světové literatury posledních dekád. Posbírala snad všecky důležité literární ceny, které jsou k mání, včetně té nejdůležitější, Nobelovy ceny za literaturu v roce 2018.
Letos u nás vyšla novela, kterou napsala právě až po zisku jednoho z nejprestižnějších literárních ocenění – Empusion. „Od počátku znepokojivě intenzivní, magickou atmosférou nabitá kniha. A přitom se v tom příběhu na první čtení nic moc neděje. Mladík Wojnicz přijíždí z rodného Lvova do slezského Görbersdorfu, aby se léčil – jeho plíce rozkládá tuberkulóza,“ načrtává v recenzi děj novinky Radim Kopáč.
„Olga Tokarczuková napsala příběh, který se nerozvíjí lineárně, nepádí za dějovou pointou, spíš se rozlévá do stran, prosakuje do spodních vrstev. A svým mohutným symbolickým nábojem, vlastně permanentním odkazováním, otvírá cesty k dalším textům, myšlenkám, skutečnostem,“ láká recenzent.
Alexej Sevruk – Evropanka (90 %)
Básník, prozaik a překladatel Alexej Sevruk se narodil v Kyjevě, jako dvanáctiletý přesídlil v roce 1995 s rodinou do Čech, kde vystudoval a pracuje. A píše. Česky a výborně, jak dokazuje jeho román Evropanka, který letos vydalo nakladatelství Argo.
„Hrdinkou knihy je stará žena Marie, narozená v roce 1919 jako dcera ukrajinské venkovanky a českého válečného zajatce z první světové války – jako malé jí nadávali do parchantů. Od počátku 90. let žije u nás, ale většinu života strávila ve starodávném městečku Radomyšl v ukrajinském Polesí. Je tedy pamětnicí všeho trudného, čím její vlast prošla od dvacátých let minulého století,“ uvádí do děje knihy Alena Slezáková.
„Tahle vynikající specifická rodinná kronika, zalidněná spoustou figurek od hrdinů po udavače, je svědectvím o naději, víře a ženské síle,“ shrnuje další povedenou publikaci letošního roku.
Arnošt Goldflam – Brno, ty město mých snů (90 %)
„Arnošt Goldflam, ten muž snad všech myslitelných řemesel, angažovaný ale nejvíc na divadle a ve filmu, vydal novou knížku: Brno, ty město mých snů. Tykání v názvu je na místě, autor je ve svém vyprávění bezprostřední, spontánní a bez okolků říká vše,“ hlásí pak k další vydařené letošní novince Radim Kopáč.
Kniha však vůbec není jen o Brně, není to žádná pocta městu, kde se Goldflam narodil, žádný nadšený místopis. „Síla Goldflama-vypravěče je právě v tom umění zbásnit, fantazijně posílit, nenápadně zvrstvit běžnou skutečnost. A daří se mu to náramně. Nezbývá než doufat v to, že kniha Brno, ty město mých snů je jen kapitolou z chystané velké knihy autorova života. O tom, že na ni Arnošt Goldflam má, netřeba pochybovat ani chvíli,“ přemýšlí náš recenzent.
