RECENZE: Fascinující, svérázná a silná žena. Kniha o Toyen zaslouží 100 %

Vlastně ani není jasné, jak Marie Čermínová, jedna z nejpozoruhodnějších osobností výtvarného světa dvacátého století, přišla ke svému pseudonymu, s nímž vstoupila do dějin. Filmová režisérka a spisovatelka Andrea Sedláčková uvádí ve své rozsáhlé malířčině biografii Toyen s podtitulem První dáma surrealismu několik variant.

A s tímto pseudonymem je to stejné jako se spoustou dalších mýtů a legend o této svobodomyslné ženě. Mnohé z nich o sobě šířila sama, upozorňuje autorka a snaží se – úspěšně – za nánosem domněnek, pravd i polopravd odhalit skutečnou Toyen, pražskou rodačku, která téměř polovinu života strávila ve Francii. Knihu vydalo nakladatelství Prostor.

Na tři roky se Sedláčková v až detektivním pátrání ponořila do matrik, archivů, literatury románové i memoárové, úřední i soukromé korespondence, deníků, bankovních výpisů a tak dále. Vyzpovídala rovněž těch pár dosud žijících malířčiných přátel nebo potomky těch již zesnulých. A napsala monumentální fresku, kterou doplnila četnými reprodukcemi Toyeniných obrazů i mnohdy dosud neznámých fotografií. Dopřává nám pohled do pražských i pařížských kaváren, galerií, ale třeba také nevěstinců, nechává před námi defilovat slavné osobnosti české i francouzské avantgardy, zprostředkovává jejich vášnivé debaty o umění i politice.

Políčky Erenburgovi

A názory se mnohdy vyhrocovaly. Krásnou ilustrací je kapitola vztahující se k pařížskému Kongresu spisovatelů na obranu kultury z června 1935, kde chtěl promluvit jako zástupce českých surrealistů Vítězslav Nezval, Toyen a Jindřich Štyrský se k němu na cestě do francouzské metropole přidali. Setkání antifašistických spisovatelů, jak píše Sedláčková, bylo „zcela pod taktovkou komunistů, především těch sovětských“. A Sověti avantgardu, byť levicovou, příliš nemilovali, zejména to od nich schytávala hlava francouzských surrealistů André Breton. Sovětský spisovatel Ilja Erenburg vydal text, v němž kritizoval několik francouzských autorů, zejména Bretona, že se „nechali koupit kapitalisty“. A Sověti se také snažili – nakonec marně, zabránit tomu, aby se Breton kongresu zúčastnil.

Baronka surrealismu. Toyen dostala ke sto dvacetinám svěží dokument

Nicméně: když se jednoho červnového večera skupina přátel vrací z večeře, upozorní Toyen, že naproti jde Erenburg. Breton vypění: zastaví ho, cituje pomlouvačné věty z Erenburgova článku a každou doprovodí políčkem. Reakce kongresu je strohá: neumožní promluvit ani jemu, ale ani Nezvalovi.

Osudy lidí, osudy obrazů

Ale zpět k Toyen. Až románově líčí Sedláčková její vztahy s muži. Malířka se většinou oblékala jako muž a často o sobě hovořila v mužském rodě, ale ženská vášeň jí nechyběla, byť Toyen milostnou linku popírala. Pozornost se soustředí zejména na dva její dlouhodobé partnery, malíře Jindřicha Štyrského a básníka a výtvarníka Jindřicha Heislera. O toho prvního nakonec pečovala v jeho dlouhodobé nemoci, toho druhého za války v okupované Praze ukrývala před gestapem a po válce s ním odjela do Paříže, kde zůstali. Chtěli emigrovat do Brazílie, ale to se jim nepovedlo.

Toyen: První dáma surrealismu

100 %

autorka: Andrea Sedláčková

nakladatel: Prostor

Autorka seznamuje čtenáře i s osudy desítek slavných i méně proslulých umělců a malířčiných přátel (kniha v závěru přináší jejich seznam se stručnými charakteristikami). A také s osudy Toyeniných obrazů: prodávaných, ztrácených a znovu nalézaných.

A hlavně fascinujících stejně jako ta svérázná a silná žena, která je vytvořila. Zemřela ve Francii v roce 1980 ve věku sedmdesáti osmi let.