Pokusy o vytvoření dlouhohrající gramofonové desky (LP - long play) se objevily počátkem 20. století, primitivní materiály ale neumožňovaly dostatečné zmenšení drážek a přenosky.
Až Peter Carl Goldmark objevil vhodný materiál – vinyl – a před 75 lety, 21. června 1948, představil ve spolupráci se společností Columbia Records první „elpíčko“. Tyto desky nabídly nahrávky Filadelfského symfonického orchestru a Newyorské filharmonie.
Kulaté desky nahradily počátkem 20. let minulého století fonografický váleček, první přístroj na záznam zvuku. Zpočátku se potýkaly s podobnými problémy jako fonograf, nenabízely totiž o mnoho delší záznam, maximálně pět minut pro každou stranu.
LP nabídly již kolem 45 minut délky. Alba přehrávaná rychlostí 33 a 1/3 otáčky za minutu se během pár let stala standardem hudebního průmyslu. Sláva gramofonových desek začala pohasínat s příchodem kompaktních disků v 80. letech. Zůstaly ale dodnes oblíbeným nosičem hlavně pro sběratele a zvukové fajnšmekry.
Cesta k černému kotouči s drážkou nebyla jednoduchá. V první polovině 20. století se většina gramodesek vyráběla z křehkého šelaku, což je vlastně přírodní pryskyřice. První nesmělé pokusy o desky z vinylu se uskutečnily už ve 30. letech, kdy z něho vznikaly kopie pro rádia, aby desky přežily přepravu poštou.
Během druhé světové války byl šelaku citelný nedostatek a především americká armáda ho začala nahrazovat právě vinylem. Za skutečně masovou výrobou vinylových desek ale stojí právě společnost Columbia Records, která vyvinula levnou, praktickou a spolehlivou technologii schopnou nést hudbu při masové výrobě.
Nezničte si je hloupou chybou. Vinylové desky jsou hitem, radíme jak na ně |
V padesátých a šedesátých letech se elpíčka sice už masivně vyráběla, trhu ale stále vévodily sedmipalcové singly. Ty obsahují pouze dvě písně, jednu na každé straně, a přehrávají se rychlostí 45 otáček za minutu. Právě na nich postavili svou kariéru první rokenroloví hudebníci včetně Elvise Presleyho.
Dlouhohrající desky se začaly masivněji šířit na základě několika úspěšných titulů, které vyšly v 60. letech 20. století. Příkladem budiž slavné album The Beatles Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band z roku 1967, které je považováno nejen za nejlepší desku kapely, ale obecně za jednu z nejlepších nahrávek všech dob.
Tehdy také začala vznikat slavná konceptuální alba Pink Floyd, jejichž grafici zároveň dokázali naplno využít štědrý prostor obalu, viz například slavný světlo lámající hranol na titulu The Dark Side Of The Moon. Vinyly se tehdy staly komplexním uměleckým artefaktem.
První ránu pro gramodesky znamenalo uvedení magnetofonových kazet v roce 1963. Po příchodu kompaktních disků spadla poptávka po vinylu v polovině 90. let na dno. K zapomenutému formátu už tíhly jen hardcorové a punkové kapely, které si nahrávkami v minimálním nákladu udržovaly subkulturní výjimečnost, s nástupem taneční hudby se k nim přidali i undergroundoví dýdžejové.
Česko je světovou jedničkou ve výrobě vinylů
Ale už kolem roku 2005 začaly grafy vinylových prodejů zvolna stoupat a dnes jsou vinylové desky vyhledávanou komoditou, která v digitální době dokáže zprostředkovat hmatatelný zážitek s hudbou. Populární jsou i jako sběratelské relikvie. V bazarech i na internetu lze koupit desky za pár pencí nebo několik tisíc liber, opravdu hodnotné kusy se prodávají ve specializovaných aukcích.
Světová jednička ve výrobě vinylů sídlí v Česku. Společnost GZ Media plánuje, že letos vyrobí kolem 80 milionů gramofonových desek, meziročně o pětinu více. Za růstem produkce je hlavně zvýšená výrobní kapacita v amerických závodech, uvedl generální ředitel firmy Michal Štěrba.
GZ Media má hlavní výrobní závod v Loděnici na Berounsku a další provozy v Soběslavi, Hýskově a Příbrami. Dceřiné společnosti má i v Kanadě, Francii a ve Spojených státech, kde zažívá velký růst.
„Situace na trhu s gramofonovými deskami se postupně stabilizuje a dochází k vyrovnání nabídky s poptávkou. Na trhu je dostatečná kapacita a více se projevuje konkurenční boj,“ řekl Štěrba.
Milionoví rapeři, brouci a rekordní Plastici
|
