Všem přidělil limit tří písní, což je lepší model než jinde používaných 20 minut na produkci včetně zvukové zkoušky.
Skoro polovina kapel, která v Bohnicích v Divadle za plotem 9. dubna soutěžila, byla z Prahy, dvě z Plzně a ostatní už místem původu reprezentovaly Střední Čechy.
Bylo otázkou, zda Konkurs naváže na loňskou přehlídku, která co do úrovně kapel patřila rozhodně k tomu v zahradním usilování nejlepšímu. Výsledný dojem je, že nejlepší kapely přehlídky, které známe z minulých let předvedly svůj standard.
Na ně se dotahuje několik nových objevů a další kapely zde byly na zkušenou. Ty si mohly ověřit, že není až tak jednoduché přejít z hraní pro přátele, nebo od táboráku rovnou na velké jeviště. U nových seskupení také vyplynuly problémy se sehraností, s aranžováním písní i s dramaturgií.
Dost běžné bylo zbytečně obsáhlé nástrojové obsazení a rozmělňování hudebních nápadů, například dvě kytary naráz hrající stejná klišé, dlouhé až nezáživné mezihry a většinou i slabší texty. Malá ostřílenost sebou nesla větší trému a naštěstí jen méně časté muzikantské a zpěvácké chyby.
První se předvedla sedmičlenná hradní formace od Rakovníka. Hradní duo, muzikantsky ostřílení hoši (tři vydaná CD), hraje písně sbalené do lidového hávu. Štrůdl je sympatická skupina, něco mezi folkem a country, dobře se poslouchali.
Pro radost, část Surových kocourů, byla na Konkursu kvůli zkušenostem a taky pro radost, Přestáfka z Čelákovic hrála nouzově pouze ve dvou a tomu by více než amfiteátry slušelo komornější klubové prostředí.
Hluboké nedorozumění je až na název pohodová kapela a asi i dobrá parta, za rok zas více uzrála, snad jen Rozesmátého mandarína slýchám už poměrně dlouho. Hořovický Trapas prý vznikl letos v lednu, ale na nováčka rozhodně nevypadal obě zpěvačky byly perfektní.
Trochu zakřiknutá Apaloosa (Černošice a Praha) hrála údajně severské country, Pant z Nymburka a z Poděbrad je parta zkušených hudebníků, hraje muziku podobnou Bafalu (sound, rytmus i frázování zpěváka).
Suroví kocouři z Odolené Voda mají mandolinistku z Pro radosti a nápadné jméno, ale projevem je nápadný pouze frontman, zpívající pronikavým "nosním" hlasem.
Svěží a příjemný folkrock zahrál Prsten z Plzně. Líbil se, má v sestavě saxofon. K absolutní špičce večera patřil čáslavský Jitrocel, je vynikající nejen vokálně, umí zaujmout i texty: "A co ty stromečku, jak budeš dál žít …a ty už se nepodíváš za hvězdami".
Taliesyn hrál a v originále zpíval velšskou muziku, s chutí a drajvem, možná jen, že jedna kytara tam byla navíc a sedící kytarista-zpěvák hrál víc pro potěchu svou, než diváků.
Přehlídku gradovala Strašlivá podívaná z Plzně, je to zkušená "festivalová" formace, s nejen svou vizáží expresivním Petrem Merxbauerem v čele, ale též výraznými texty ("Ve svitu měsíce dva hřebci stojí…").
Večerem provázel Martin Kadlec z liberecké skupiny Disneyband, která zároveň jako host přehlídku zahajovala. Festivalový zvukař Pája Jindrák absolvoval vlastně všechny letošní Konkursy a jiné soutěže v Praze.
