„Při pohledu do letošního katalogu je mi smutno,“ svěřuje se ředitel Pražského jara Roman Bělor. Není sám, stejný pocit mají jistě i posluchači. Přijdou nejen o Berlínské filharmoniky, kteří měli přehlídku otevřít ještě před uvedením Smetanovy Mé vlasti 12. května, ale i jiné atraktivní koncerty. „Takový zásah vyšší moci nepamatuji,“ pokračuje ředitel s bohatou manažerskou zkušeností.
Letitý návštěvník Pražského jara si přirozeně vzpomene na různé karamboly, jejichž příčinou většinou byla nečekaná odřeknutí světových hvězd. K nejpověstnějším patří případ estonského dirigenta Neeme Järviho, jenž měl roku 2009 řídit úvodní Mou vlast, ale ze zdravotních důvodů jen pár dní před zahájením svou účast zrušil.
Ještě smůlovatější byl rok 2008, kdy festivalu odřeklo hned pět interpretů včetně pianisty Maurizia Polliniho, na kterého se znalci klavírní hry obzvlášť těšili. Roku 2011 měli zase pech milovníci pěveckého umění, poněvadž koncerty odřekli mimo jiné pěvci Thomas Quasthoff a Dawn Upshawová.
Radostné vysvětlení své omluvy roku 2013 předložil norský pianista Leif Ove Andsnes – jeho manželce se předčasně narodila dvojčata a umělec chtěl být s rodinou. Jeho absencí byl nicméně poznamenán několikaletý projekt uvádění Beethovenových klavírních koncertů.
Rozlišit skutečný problém od vrtochu nebývá vždy snadné, jakkoli manýrám hvězd rockové hudby se ty „klasické“ přece jen nevyrovnají. Mluvčí Pražského jara Pavel Trojan nicméně na jednu takovou příhodu vzpomíná. „Roku 2001 jistý pianista, který kromě lásky ke kultuře byl i oddaným kulturistou, odjel z Prahy ještě před koncertem, neboť byl silně nespokojen s posilovnou v hotelu,“ popisuje. Hodně nečekaný byl podle něj i výkop míče do publika, k němuž na svém recitálu přistoupil extravagantní houslista Nigel Kennedy. Nikoho nezranil.
Pražské jaro online (výběr)5. 5., kostel sv. Šimona a Judy – Salon ZUŠ (ve spolupráci s Nadačním fondem Magdaleny Kožené) 8. 5., Pražská křižovatka – Collegium 1704, Hana Blažíková (zpěv) 20. 5., Janáčkovo divadlo Brno – Brno Contemporary Orchestra 22. 5., HAMU – Čtyři mladí hudebníci 24. 5., přenos z USA – James Ehnes (housle) 25. 5., Rudolfinum – Adam Plachetka (zpěv), David Švec (klavír) 27. 5., Český rozhlas, Studio 1 – SOČR, Robert Kružík (dirigent) 4. 6., Rudolfinum – Česká filharmonie, Jakub Hrůša (dirigent) |
Kolapsy v publiku nicméně občas nastanou, proto také v hledišti mají službu lékaři. Párkrát musel být koncert kvůli ošetřování na několik minut přerušen. Nevolnost však může postihnout i interpreta. Patrně nejvážnější událostí v porevolučních dějinách Pražského jara zůstává případ německého dirigenta Horsta Steina, jenž se roku 1999 během koncertu Bamberských symfoniků skácel na pódiu Smetanovy síně – naštěstí mezi hudebníky, kteří jej zachytili. Program místo něj pohotově dokončil Martin Turnovský, jenž náhodou seděl v publiku. Tehdy 71letý Stein se zotavil a žil až do roku 2008.
Všechny příhody, jež v minulosti narušily naplánovaný program, jsou však tváří v tvář koronaviru vlastně banality. Doslova překopat celý program, vzít v potaz, že překračování hranic v květnu bude stále ještě přinejmenším velmi obtížné, a vše převést do virtuální podoby – takový úkol před festivalem ještě nestál.
Zatím vykrystalizovala sada jedenácti koncertů, tak či onak reflektujících původní program, které budou živě přenášeny z koncertních síní, ale třeba i z rozhlasového studia. Všechny bude možné bezplatně sledovat od 20 hodin na www.festival.cz, vybrané koncerty zprostředkuje i Česká televize a Český rozhlas. Průvodcem bude Ondřej Havelka.
Erbovní dílo festivalu, Smetanova Má vlast, sice nezazní živě, ale 11. května Česká televize odvysílá sestřih významných zahajovacích koncertů z minulosti. Jeden koncert Pražského jara se vůbec poprvé uskuteční v Brně. Ve foyeru tamního Janáčkova divadla se představí Brno Contemporary Orchestra.
Závěrečný koncert nastuduje dirigent Jakub Hrůša. „Původně měla zaznít Beethovenova Devátá. Tu hrát nelze. Vymysleli jsme tedy program, který je v pravém slova smyslu ctností v nouzi,“ líčí. Letošní jubilant Beethoven zůstane. „Jeho humanistické myšlenky zachováme. V podání smyčcové sekce České filharmonie zaznějí pozdní kvartety v orchestrální verzi, skutečně vesmírná hudba,“ dodává Hrůša.
Mimochodem Beethoven, bilancující vlastní životní boje, v šestnáctém kvartetu připojil k poslední větě název Der schwer gefaßte Entschluß (Těžké rozhodnutí). Do jejího úvodu navíc vložil v pomalém tempu otázku: „Musí to být?“ A poté i rychlou odpověď: „Musí to být!“
