Kdepak, nejsou to přehnaná slova. Prvních deset kilometrů se držela v čelní skupince. Vedle ní jména jako Italka Antonella Palmisanová a další.
„Bylo to úplně skvělé,“ vykládala dvaadvacetiletá Martínková. „Cítila jsem se konečně hrozně dobře.“
I posléze se držela vepředu. Na jedenáctém kilometru byla čtvrtá, na třináctém šestá. Jenže pak to přišlo.
V rychlém sledu tři tresty za porušení pravidel. Cesta do trestného boxu, dvouminutová penalizace. A konec nadějí na vysoké umístění.
„Věřím, že bych nejlepší uvisela. Ale bohužel. Vůbec nevím, co se stalo,“ popisovala provinění. „Šla jsem kolem tabule a nic na ní nebylo. Jenže jsem obešla náměstí už na mě křičeli, že mám tři. Musely přijít během kilometru, musíme to rozebrat.“
1. DEN ME: Staněk suverénně ve finále, zazářili Dudycha a Meindlschmid |
I když se jí čelní závodnice vzdálily, řekla si, že se nevzdá. Vždyť i jedenácté místo mezi evropskou elitou je pro ni v takovém věku slušný výsledek.
Proto se rozhodla, že nebude zbytečně riskovat další chyby. Nařídila si, že se vynasnaží hlídat si techniku a do cíle dojde, jako kdyby se nic nedělo.
„Samozřejmě můžete zariskovat. Například loni na mistrovství Evropy do 23 let v Espoo jsem byla v penalty zóně už na šestém kilometru a nebyla velká pravděpodobnost, že závod zvládnu dojít. Tehdy jsem zariskovala a šla jsem naplno,“ vyprávěla. „Tady ale šance, že dojdu a výsledek bude dobrý, byla velká. Tak jsem se snažila držet tempo a hlavně i techniku.“
Ve zbytku klání už žádný delší trest skutečně nedopustila. Pásku proťala jako jedenáctá, o 3:50 minuty za vítěznou Palmisanovou.
„I přes jedenácté místo a penalizaci musím závod hodnotit pozitivně. Samozřejmě zklamáním trochu je. Vím, jak dobře jsem na tom byla. Ale těší mě, že jak jsem se celá jaro trápila, tak teď jsem se tři čtvrtě trati držela s nejlepšími.“
Chodkyně se ochlazují během závodu na 20 kilometrů při mistrovství Evropy v Římě. Druhá zleva je Eliška Martínková.
Proto Řím vnímá jako motivaci do další části sezony. Tu by měla mít obzvlášť nabitou, vždyť v tuto chvíli figuruje v rankingu na postupových pozicích zajišťující účast na olympijských hrách v Paříži.
Také si dokázala, že jde výkonnostně pořád nahoru. Stále je jí dvaadvacet let. Když po úspěšné mládežnické kariéře vstoupila mezi dospělé, zprvu říkala, že se cítí jako prvňák mezi deváťáky.
Teď už určitě minimálně povýšila do druhého stupně.
„Každou dvackou si víc zvykám na distanci i startovní pole. Holky daleko víc znám. Pořád je mi 22, jsem mezi nejmladšími, ale už jsem s nimi absolvovala dost závodů, tak se cítím líp,“ má jasno.
Zkušenosti se projevují třeba i tím, že si zvyká na rozličné podmínky. Že v Římě při startu rtuť teploměru stoupala ke třiceti stupňům?
Že se závodnice musely chladit speciálními límci?
Zvládla to.
„Pro vytrvalostní sport je ideál kolem 15 stupňů. Dřív mi vedro vadilo, ale poslední roky ho už daleko líp akceptuju,“ říká. „Tady bylo ze začátku velké, ale věděly jsme to dopředu a nemohly jsme si to připouštět. Byly jsme domluvení, že budeme pravidelně zachlazovat, aby nedošlo k přehřívání. Zvládly jsme to dobře.“
I tato část výkonu ji potěšila.
