Frontmanka londýnského uskupení Florence Welchová má hlas tak ostrý a silný, že by jím mohla sekat dřevo. Po pódiu se pohybuje bosa, mnohdy rychlostí vichřice. K divákům má i díky odstupňované koncepci jeviště blíže než většina zpěváků její velikosti a už po pár úvodních písních je jasné, že kromě hudby chce posluchačům předat jediné – poselství, aby se měli navzájem rádi.
To by mohlo leckterého cynika vyděsit. Nicméně v sedmnáctitisícové berlínské hale takových bylo pomálu. Když Florence sedící část publika požádala, aby si stoupla, stoupla si. A vydržela tak do konce. Když měli lidé schovat telefony do kapes, schovali je. Jen s výzvou k vzájemnému objímání jí to moc nevyšlo. Překvapivě.
Kapela se v průběhu koncertu s téměř perfektním zvukem pohybovala v rozpětí emocí sahajících od euforie až po nostalgii. Čtvrteční koncert však nejlépe shrnuje slovo velkolepost. Jestli totiž britská kapela, která vznikla v roce 2007, něco ovládá, je to umění eskalace.
Vstupenky na Colours of Ostrava na iDNES Ticket |
Snad nejvíce to šlo cítit u hitu Dog Days Are Over, který pochází z debutové desky Lungs a Florence se jej dost očividně ani po deseti letech hraní nemůže nabažit. Představa, že ji se stejným napětím a energií zazpívá i v Ostravě, je příslibem solidního ročníku.
Kromě odzbrojující muzikálnosti Florence sází na upřímnost. Najít v jejím vystoupení moment zaváhání, umělosti nebo vypočítavosti, téměř nelze. Ve svých textech totiž mnohdy zpívá o pochybách osobních i tvůrčích, její výkon tak z velké části vyznívá přirozeně a autenticky.
Rusovlasá zpěvačka, kterou si Neil Young loni spletl s mužem, zpívá o zoufalosti neopětované lásky v éře sociálních sítí, vlastních drogových excesech, poruše příjmu potravy i bolesti ze ztráty nejbližších. A mnohdy z toho mrazí. Ať už v případě nových songů Sky Full Of Song a Hunger, nebo starší Cosmic Love.
High as Hope TourFlorence and the Machine 14. března 2019 Mercedes-Benz arena, Berlín |
Florence and the Machine mnohdy využívají melodramatických prostředků, v textech odkazují na osobnosti antiky, čerpají z křesťanských motivů i osudu Johanky z Arku. A to všechno bez toho, aby působili nabubřele nebo naopak lacině. Když jde z hudby cítit vlastní citová investice každého člena kapely, nikdy to nemůže dopadnout špatně. Tedy pokud máte dobrého zvukaře. Což se bohužel nestalo v případě energických předskokanů Young Fathers, kteří by na pódiu klidně mohli odpálit bombu a nikdo by si toho nevšiml.
Jednu ze svých starších písní Florence and the Machine nazvali Between Two Lungs, v překladu „Mezi dvěma plícemi“. Text naráží na místo, kde se ukrývá srdce. Srdce, bez jehož radosti i trápení by tato kapela těžko kdy oslovila tolik posluchačů. Prozatím potvrzují, že jej tam stále mají. Snad to tak bude i v Ostravě.
