Více než pětihodinový maraton plný muziky zahájili už zhruba v 17 hodin skupina George and Beatovens se zpěváky Karlem Kahovcem a Viktorem Sodomou. Zněly desetiletími prověřené „oldies“ hity jako Poprava blond holky nebo Paní v černém. Sodoma zazpíval Get Down From The Tree od Radima Hladíka i Hush, s níž před půlstoletím slavil úspěch. Kahovec přidal „z úcty ke kamarádovi“ Petru Novákovi Náhrobní kámen.
Pavol Hammel se skupinou Prúdy na Československém beatovém festivalu po 50 letech (Lucerna, Praha, 17. prosince 2017)
Letos šlo samozřejmě primárně o vzpomínkovou akci. Ale kdyby se udílely ceny jako kdysi, první místo by pravděpodobně braly Prúdy. Slovenská kapela s Pavolem Hammelem v čele by mohla mnohé o generace mladší muzikanty vyučovat, jak hrát energický bigbít. Jejich pecky jako Zvonte zvonky nebo Medulienka jako by nezestárly a skupina hrála jako zamlada. Žádný „dědkovský rokec“, jaký se v téhle kategorii tak často nabízí.
Následný Energit se rovněž předvedl v plné síle. Ještě aby kapela, v jejíž sestavě to aktuálně „drtí“ Luboš Andršt, „Guma“ Kulhánek nebo Jiří Zelenka, hrála špatně! Překvapením večera byl Petr Janda, který původně vystupovat neměl, ale nakonec se objevil a sám jen s kytarou zahrál Snad jsem to zavinil já.
Kapela Synkopy 61 na Československém beatovém festivalu po 50 letech v pražské Lucerně (17. prosince 2017)
O vystoupení Vladimíra Mišíka a Etc… se netřeba rozepisovat, bylo to sedm hitů rockových i bluesových, rovněž skvěle odehraných. Časy, kdy hudební náladu udávaly kalifornské vícehlasy připomněly Synkopy 61 – s českou verzí Do It Again od Beach Boys, vlastními songy jako Válka je vůl nebo dalšími covery Sloop John B a Barbara Ann, tentokrát už v angličtině. A dlužno podotknout, že brněnské kapele to znělo minimálně stejně dobře jako současné sestavě Beach Boys.
V rámci večera se rovněž křtily dvě desky. Jednak gramofonová deska, která obsahuje šestnáct nahrávek šestnácti kapel z původní akce z roku 1967. „Jsem rád, že se vrátil festival i tenhle vinyl,“ poznamenal Karel Deniš ze Supraphonu. „Ale Rusáky na Václaváku bych po padesáti letech znova nechtěl.“
Bohužel jsme se však dočkali nového kádrování. Martin Kratochvíl se rozhodl na konci svého setu s Jazz Q pokřtít své nové album a jako kmotra si vybral bývalého prezidenta Václava Klause, který sám jazzové koncerty na Hradě pořádal. Publikum mu však nedalo šanci. „Tady nejsem na politickém mítinku,“ snažil se hudebník utišit pískot diváků. „Tady jsou lidi, co mají rádi muziku. Necháte nás to pokřtít?“
Neuspěl, takže album pokřtili mimo mikrofony, zatímco ze sálu se ozývaly výkřiky jako „Mazej domu!“ „Nechci tě ani vidět!“ a „S.áči!“ Večer, který měl být věnovaný hudbě, jež byla před půlstoletím režimem dušená, se tak sám proměnil ve festival netolerance.
Jedním z vrcholů pak měla být kapela The Primitives Group, jež sklidila veliký aplaus a dokonce poprvé roztančila lidi pod pódiem, kde se do té doby jen sedělo. I když její pódiová show byla jen odvarem toho, čím zaujala v roce 1967, publikum si získala svou energií. Hrály se z velké části písně Chucka Berryho, Franka Zappy či The Doors, které sice měly úspěch, ale Primitové díky tomu působili jako trochu lepší zábavovka. Večer potom uzavřel Lešek Semelka se svou skupinou S.L.S.
Na jednu neděli to byla velká nálož muziky. Díky půlenému pódiu, kdy se zároveň s jedním vystoupením mohla chystat další kapela, to také celkem rychle odsýpalo a obnovený beatový festival byl po hudební stránce příjemně nostalgický zážitek. Ale drobná pachuť zůstává.
