Původně byl festival několikadenní, tentokrát se hudebníci v Lucerně sejdou jen v neděli, ale protože program je nabitý, začínat se bude už v 17 hodin. Návštěvníci se můžou těšit na vystoupení kapel Synkopy 61, George & Beatovens s Karlem Kahovcem a Viktorem Sodomou, Primitives Group, Prúdy či Energit. Dorazí i Vladimír Mišík, Martin Kratochvíl se svým Jazz Q a Lešek Semelka.
Karel Kahovec
Kdo historický okamžik pamatuje nebo o něm četl, toho může zarazit, že mezi účinkujícími chybí třeba Olympic nebo Michal Prokop, který tehdy ještě jako neznámý amatér dostal cenu pro nejlepšího zpěváka. „Festivalu po padesáti letech se zúčastním spíš symbolicky. Dlouho jsme řešili, jak to pojmout v souvislosti s tím, že v prosinci máme i náš tradiční vánoční koncert,“ vysvětluje Prokop. Podobný problém ostatně řešil také Olympic, který nedávno slavil 55 let velkým koncertem v O2 areně.
Nečekaný kontakt se Západem
„Nakonec jsme se dohodli, že spolu s Petrem Jandou a Pavolem Hammelem pokřtíme reedici desky Beatline, kterou vydává Supraphon a jež je vlastně stopou toho prvního festivalu. Olympic byl v té době na vrcholu slávy, Pavol byl také zavedený a já byl objev a totální amatér,“ dodává.
Luboš Andršt
Festival se potom ještě dvakrát zopakoval, konkrétně v letech 1969 a 1971, a jak už to tak v tom našem rybníčku bývá, také jednotliví muzikanti třeba i několikrát změnili stáj. „Pro mě jsou festivaly dobrou příležitostí zahrát si pohromadě s jinými skupinami. Na 2. československém beat festivalu jsem vystupoval s Blue Effectem, na 3. ročníku pak s Flamengem,“ vzpomíná Mišík, jenž na vzpomínkové akci zahraje pochopitelně se svou kapelou Etc... Obdobně to má třeba kytarista Luboš Andršt, jenž dnes (opět) hraje v Prokopově Framus Five, v neděli v Lucerně vystoupí s Energitem, ačkoliv do historie beat festivalů se zapsal až v jeho třetím ročníku s Jazz Q.
„Moc jsem si to v tom roce 1971 neužil, protože jsem se pohyboval spíš v zákulisí. Také jsem byl trochu vyjukaný. Byl to vlastně první velký koncert, na kterém jsme hráli pro dva a půl tisíce lidi,“ říká bluesový kytarista po letech. Přidává ovšem zážitek z roku 1968, kdy na festivalu hrála nizozemská kapela Cuby & Blizzards, od jejíhož kytaristy odkoukal techniku zvanou prstové vibrato. „Tehdy u nás všichni vibrovali pákou. Tak jsem celé Vánoce cvičil, jak rozvibrovat struny prsty. A když jsem to po Novém roce rozbalil, posluchači z toho byli úplně paf!“
Další důležitá kapela, která přijela ze Západu na druhý ročník přehlídky, se jmenovala The Nice, hrál v ní legendární klávesista Keith Emerson a její progresivní rock tuzemské muzikanty dostal do kolen. „To jsme viděli, jak se taky dá hrát muzika,“ poznamenává Prokop.
Kapela Synkopy 61
Pro něj byl ovšem přelomový právě první ročník. „Byl to start celé mojí profesní kariéry. Účast na festivalu a cena, kterou jsem tam dostal, byla moje vstupenka do tohoto světa. Do té doby jsem ani ve snu neuvažoval, že by se muzika stala mojí profesí na padesát let. Byl jsem student Vysoké školy ekonomické a hráli jsme, protože nás to bavilo,“ vypráví zpěvák, který se potom stal propagátorem bluesové hudby u nás. „Vzpomínám si, že jsme v době, kdy se festival konal, ještě ani neměli nahrávku. A dokonce jsme několik dní předtím vyměnili půl kapely. Poprvé jsme měli dechy, nového bubeníka a druhý kytarista si zlomil prst. Takže jsme stačili natrénovat jen čtyři písně, které jsme tam pak zahráli. Víc jsme nebyli schopni předvést. A zdá se, že to stačilo,“ směje se.
Za rok bude festival dvoudenní
Jistým vrcholem byl první ročník festivalu pro brněnskou skupinu Synkopy 61, která už tehdy patřila ke zkušeným harcovníkům. „Z pozvání jsme měli velkou radost, neboť v Praze jsme předtím nikdy nehráli. A ještě k tomu v Lucerně!“ říká zpěvák Petr Směja a bubeník Jiří Rybář dodává: „Československý beatový festival v Praze byl vyvrcholením činnosti naší skupiny Synkopy 61 i její tehdejší tvorby.“ Na první ročník v dobrém vzpomíná i Karel Kahovec, tehdy zpíval s Flamengem: „Ten první ročník se mi líbil nejvíc, byl takový spontánní. Doba se uvolňovala, mohli jsme si dělat, co jsme chtěli. Točila tam i televize, bylo to fajn.“
Paradoxně docela dobře dopadl půl roku po sovětské okupaci i druhý ročník. O účasti zahraničních kapel už byla řeč a Michal Prokop připomíná, že se tam jako objev roku i kapela sezony objevil Blue Effect. Cenu jinou si tehdy odnesl Viktor Sodoma s kapelou Apollobeat, když zahráli skladbu Hush, již ve světě proslavili Deep Purple.
„Pamatuju si na první číslo Pop Music Expressu, které vyšlo po okupaci s velkým titulkem: Druhý beatový festival bude! Ale trochu z toho byla cítit nejistota,“ vysvětluje Prokop dobovou situaci. „Byl chaos. Sice jsme byli ve stínu sovětské armády, ale u vesla ještě pořád byli osmašedesátníci, Husák nastoupil až v dubnu 1969. Takže to ještě nebylo tak chmurné.“
Samozřejmě třetí a poslední ročník se až v roce 1971 konal již pod taktovkou normalizátorů. To už dnes snad nehrozí. Naopak pořadatel Ivan Rössler slibuje, že příští rok bude obdobná vzpomínková akce dvoudenní. Uskuteční se 16. a 17. prosince 2018.
