Nicméně většina novinářů pak stála hodinovou frontu na tiskovou konferenci a večernímu publiku středečního zahájení se film líbil. Jak by ne: scénář i režie napodobily styl hollywoodských děl 60. let.
A poněvadž film reprezentuje Francii, hodilo se zvolit za centrální bod vyprávění krizi mezi Monakem a Francií, vymáhající na knížectví, aby jí platilo náhradu za daňové úniky francouzských podnikatelů. V roce 1961 poslal prezident francouzské vojáky, aby kontrolovali hranice Monaka, a hrozil vpád mocnosti do miniaturní zemičky, vyhlášené ostatně dodnes jako daňový ráj.
Jeden kolega poznamenal, že po filmu budou všichni připisovat zásluhu o vyřešení krize monacké kněžně, jež obětovala uměleckou dráhu, aby se stala manželkou Rainiera III., s nímž se seznámila právě na festivalu v Cannes, i opravdovou občankou a dobrým duchem Monaka.
Potomci slavného rodu Grimaldiů, stojícího v čele miniaturního státu na skále od 13. století, údajně nejsou nadšeni tím, jak film líčí jejich rodiče a příbuzné. Nicméně podle vedení festivalu nerozpoutali žádný bojkot díla, na jehož canneské uvedení ani nebyli pozváni.
Na otázku, jak vidí snímek, ve kterém vytvořila hlavní roli, odpověděla Kidmanová, že jí nepřísluší hodnotit umělecké kvality díla. Ale že se cítí velice blízká Kellyové v naprosté ztrátě soukromí, již její hrdince přineslo postavení kněžny.
