Občanská výchova

Občanská výchova - Fotografie z filmu Občanská výchova (2005) | foto: S.P.I. International

Občanská výchova a Leninův návrat

U německého filmu Občanská výchova stojí v rubrice žánr čtyři položky: komedie, krimi, drama, romance. Distributor měl ještě připsat poznámku: Nehodící se škrtněte. Jako první by šla pryč komedie.

A to přesto, že obsazením Daniela Brühla do jedné z hlavních rolí novinka zkouší odkazovat k úsměvnému retrohitu Good bye, Lenin!, jenž odstartoval hercovu strmou kariéru.

Další podobnost představuje politické téma obou příběhů – jenže zatímco tenkrát bylo jen půdorysem pro půvabnou absurditu o láskyplné rodinné sounáležitosti vítězící nad všemi režimy, v Občanské výchově se Lenin vrací takříkajíc natvrdo, v podobě školení chabě převlečeného za kriminální drama.

A také za romanci, která zachraňuje, co se dá. Neboť otázka, jak skončí dlouho utajovaný milostný trojúhelník mladých rebelů, poskytuje snímku daleko výbušnější i přirozenější napětí než konstrukce vybudovaná kolem diskusního střetu dvou světů, levicových dětí a pravicových rodičů.

Zní to velice zjednodušeně, ale bohužel právě tak se příběh vyvine navzdory slibnému úvodnímu nápadu, který představí velmi originální způsob revolty. Dva kamarádi, k nimž se později kvůli soukromé pomstě přidá dívka, po nocích vnikají do sídel boháčů.

Nikdy nic neukradnou, jenom bláznivě přemístí nábytek a na místě zanechají vzkaz Tučná léta skončila – což je původní název filmu – s podpisem Občanská výchova. Logicky jednou padne kosa na kámen, majitel se vrátí, parta ho ve zmatku unese do hor a tam si navzájem vyjasňují postoje. Neboť vyjde najevo, že i povadlý boháč kdysi patřil k studentské revoluci roku 1968.

Krimi i drama, beztak sporné, tím nenávratně končí a dosud kradmý politický kroužek přejímá plné velení. Dokud se trojice "školila" jen mezi sebou, nesly fráze Každé srdce je revoluční buňka nebo Financuješ zvrhlý životní styl zbohatlíka dojemný půvab věčného vzdoru vlastního určitému věku.

Navíc se mezi silácká gesta vkrádala něžná nejistota milostného vzplanutí ústředního spasitele lidstva k dívce nejbližšího přítele, což se ani ve svobodném životě squaterském mezi holými zdmi plnými hesel zřejmě nebere na lehkou váhu.

Ale sotva hrdinové vstoupí do novodobých paláců, začnou převažovat klišé v podobě rekvizit. Bohatí zrádci mladických ideálů se zásadně obklopují nevkusnými kýči, plyšovými zvířátky či sadami matrjošek. A při modelových debatách se zajatcem za vlahých horských večerů při svíčkách už není z plakátové říše úniku. Bez uzardění a hlavně bez nadsázky se tu vyměňují frázovité výtky "jen hromadíš věci" či "co dluhy chudých zemí třetího světa?" i obhajoby "nejsme teroristé, jednoho zasáhneme, sto jich vystrašíme".

Nejhorší je, že tahle filmová verze nedělních politických debat se na rozdíl od nich snaží tvářit co možná korektně. Slovo, sympatie i velké pravdy rozděluje oběma stranám tak úzkostlivě, až se definitivně zprotiví jako každá vykostěná dieta. Přežije movitý rukojmí? Vrátí se dívka k původnímu milenci-pohodáři, či setrvá u bojovného vůdce komuny? A podají si nakonec všichni ruce s vědomím, že se vlastně nic nestalo? Bohužel člověku už je to vcelku jedno, přeje si jediné: ať přestanou mluvit.

,