RECENZE: Můj muž by dokázal užitečnější věci než převléct panenku

Od jihoafrické přes britskou až po řeckou obrazovku se dosud předvedla soutěžní hra s názvem My Man Can. Nyní zkusí štěstí také v Česku.

Adéla Gondíková a Ondřej Urban v pořadu Můj muž to dokáže | foto: TV Prima

Pod pláštíkem zábavné soutěže se na Primě od pátku zjeví v podstatě další společenský magazín. Nese název Můj muž to dokáže, provázejí jím Adéla Gondíková coby krupiérka, u níž dámy sázejí na schopnosti svých partnerů, a Ondřej Urban, jenž jednotlivé pánské úkoly předem testuje. Za projektem stojí zahraniční licence.

Formát prodaný do řady zemí pochází z německé produkce Redseven Entertainment, ovšem původně byl určen pro soutěžící takříkajíc z ulice, kdežto Prima do něj zve celebrity, respektive tváře známé právě publiku pořadů věnovaných tuzemské společenské smetánce.

Divák lačný detailů ze soukromí hvězd se tedy dozví, kdo s kým momentálně žije – byť tvůrci připouštějí i dvojice sourozenecké nebo profesní, kolik má dětí a kolik jich je zrovna na cestě, neboť ani těhotné sázkařky nejsou výjimkou.

„Holčičí věci“ se proberou, ještě než dojde na přímé klání čtyř párů v pěti kolech. Bohužel zadání plní vždy jen jeden muž, ten, kterému jeho partnerka nejvíce věří; jednodušší a zábavnější by přitom bylo přímé střetnutí všech adeptů.

Zásadnější vadu na kráse však představuje druh úkolů, buď pubertálně až dětinsky recesistických, nebo inspirovaných banálními stereotypy pohlaví, ale vesměs s mizivou vypovídací hodnotou.

Hádá se třeba, za jak dlouho spořádá borec suchý krajíc chleba nebo kolik dětí dokáže jen podle vnější podoby přiřadit k jejich pravým rodičům – což je mimochodem disciplína, která jedno děvčátko oprávněně rozpláče. Odhadování věku žen nebo velikosti jejich podprsenek už se pak pohybuje na samé hranici vkusu.

Můj muž to dokáže

35 %

TV Prima 2022, moderují Adéla Gondíková, Ondřej Urban

Navenek se televizní studio tváří jako nefalšované kasino s kartami a žetony, ve výsledku však jde o ptákovinu, třebaže zaštítěnou výhrou putující na dobročinné účely.

Hlavně je však člověku líto trpných mužů, kteří by mohli – a jistě také dokázali – předvést užitečnější i smysluplnější věci než ve výskoku okusovat párky visící nad trampolínou, pít vestoje na hlavě šampaňské brčkem nebo převlékat mondénní panenku včetně botiček.