Jindy se z festivalu vozí lázeňské oplatky, letos se ve velkém nakupovaly pláštěnky, holínky, deštníky, svetry, bundy a vitamíny. Jako by i svatý Petr dal najevo, že tradiční termín se slunečnou nadějí začínajících prázdnin sluší festivalu lépe než deštivá melancholie nastávajícího podzimu.
Přesto věrní vytrvali, což potvrzuje bezmála devět tisíc akreditovaných účastníků a více než sto tisíc vydaných vstupenek. Až dojemnou oddanost projevovali diváci také českým filmům, zejména pak Zátopkovi, který se v toptenu hlasování držel od prvního do posledního dne.
Mimochodem právě příběh Emila a Dany Zátopkových nyní zažívá svůj první víkend v kinech, kde se prokáže, jestli festivalové ovace mají na návštěvnost vliv. Osobně zrovna o Zátopka strach nemám, zato záplava domácích debutů a dokumentů může v běžné distribuci vyhořet.
Určitě zůstane v paměti davové šílenství kolem bezprostředního Johnnyho Deppa. Do festivalových kronik se zapíše také bizarní seznam nedodělků v rekonstruovaném Thermalu, který od prvotní laviny stížností přešel ve veselou spontánní soutěž o co nejbizarnější závadu.
Konečně punc výjimečnosti přidala 55. ročníku proticovidová opatření. Je pravda, že kontrolní páska bezinfekčnosti zvaná škrtička, která se nedala uvolnit, takže se devět dní s pozvolna modrajícím nositelem sprchovala, máčela v kávě a zasekávala na klávesnici počítače, splnila svůj účel.
Ovšem pravda také je, že pravidlo o rozestupech by v tlačenici na Deppa nevymohlo ani policejní komando a že respirátory nenosili zdaleka všichni. Když se do výtahu vecpe deset lidí, kteří se neznají, a z toho osm bez roušky, mění se představa potenciálního trasování v naprostou sci-fi.
Jenže lépe to asi vymyslet nešlo, na každý pád Vary mimo jiné sehrály roli předskokana pro nastávající filmové přehlídky. Jen v září se jich v Česku rýsuje pět; otázkou je, kolik nadšenců si dopřeje repete poté, co si kamarádku škrtičku konečně odstřihli ze zápěstí.
