Lucie Macháčková často popisuje žánr stand-up comedy jako „jedinou psychickou poruchu, kterou se můžete živit“.
„Je na tom přece něco psychopatického, že máte potřebu se pravidelně vystavovat těmto situacím, protože je to samozřejmě velký stres a adrenalin. Spousta lidí vám řekne, že jejich největší noční můrou je mluvení na veřejnosti... a stand-up komici jsou lidé, kteří nejen pravidelně mluví na veřejnosti, ale také do toho vstupují s tím, že jejich hlavní job je lidi rozesmát, což je ještě úplně jiná disciplína, než třeba jenom přednášet,“ vysvětluje Macháčková.
Dobrý komik je podle Macháčkové mimo jiné ten, který je „autentický, jde vlastní cestou a nesnaží se někoho kopírovat, nedejbože krást vtipy“.
Knihou roku je Hella. Cenu čtenářů má Moravec, v humoru uspěla Macháčková |
„Stand-up jako žánr mám nejradši v jeho anglosaské podobě. Hodně se k němu odvolávám a miluju britské komiky,“ prozrazuje. Sama si vystupování v Anglii mnohokrát vyzkoušela, stejně tak jako třeba v Polsku, Maďarsku nebo Rakousku.
Má pocit, že by se v Británii komici kvůli míře politické korektnosti omezovali výrazněji než jejich kolegové v Česku a okolních zemích? „Neměla jsem pocit, že by byli nějak výrazně omezeni tou slavnou politickou korektností, které se všichni tak strašně bojí, protože to jsou ti inkvizitoři,“ sdílí Macháčková svou zkušenost.
Vtipy o tchýních? V Británii už ne
„Spíš tam vidím rozdíly v tom, že je ten žánr trošku jinde. Třeba vtipy o tchyních a manželkách tam nikoho moc nezajímají. V Británii se mladí komici, ta nastupující generace, snaží rozvíjet témata duševního zdraví i nějakých vlastních traumat a snaží se to zpracovávat komediálně. To mi přijde dobrý,“ komentuje a dodává, že sama začala ve svých vystoupeních také více sdílet.
„Já jsem třeba teď natočila stand-up, ve kterém mluvím o tom, že jsem brala antidepresiva, což je prostě pravda a normalizuju to ve smyslu, že z toho nedělám velké téma. Snad to trošku pomáhá nějaké detabuizaci. Že okolo toho tématu musíme chodit jako okolo velkého tajemství a po špičkách,“ komentuje.
Otázka v rozhovoru padla taky na to, jestli je pravda, že na ni během vystoupení někdo zařval „ukaž kozy“.
„To bylo hodně v začátcích, když jsem kývala na každé vystoupení. Potřebovala jsem se obouchat. Klidně někde v Horní Dolní v baru pro pět lidí, z nichž jsou čtyři úplně ožralí. A to jsem byla tehdy fakt hodně nezkušená, dělala jsem to pár měsíců a občas si říkala: téda do čeho jsem se to pustila,“ vzpomíná.
V rozhovoru se dál dozvíte třeba to, jak se během Luciina vystoupení porvalo v publiku dvanáct mužů. Promluvila také o připravovaném seriálu Děcko a co do něj promítla ze svého osobního života. V Rozstřelu taky popsala, jak je těžké zařídit si stand-up vystoupení v Londýně nebo jak pracuje s trémou, proč s vulgaritami raději šetří a zdali ji zaskočilo literární ocenění její knihy.
