RECENZE: Hněv Titánů se Samem Worthingtonem zapáchá až do nebes

Nechat ležet na ulici půl miliardy dolarů by bylo bláhové. To si zřejmě řekli producenti divácky úspěšného remaku Souboj Titánů a znovu rozjeli hollywoodskou kafilérii řecké mytologie na plné obrátky. Pokračování akční fantasy s názvem Hněv Titánů je zamřelý guláš, v němž potupně tonou velké hvězdy.

Zas takové překvapení to není. Režisérem eintopfu, který ve čtvrtek vstupuje do českých kin, je Jonathan Liebesman, autor filmových jatek s názvem Texaský masakr motorovou pilou: Počátek. Komu by tohle varování nestačilo, dostane se mu ještě výstrahy v podobě filmového plakátu, variace na hnědorudý mrak, z něhož se vynořuje buď sveřepě se tvářící mytologická postava, nebo hodně naštvané monstrum.

Pokud jste si přesto nasadili 3D brýle, vězte, že jste se rozhodli věnovat dvě hodiny svého života příběhu o nelítostné vyvražďovačce antických bohů. V podzemí temného Tartaru se probouzí obrovská síla. Nejmladší a nejsilnější Titán Kronos, který jak známo požírá své božské děti. Světu hrozí invaze uvězněných příšer, proti nimž je bezmocný i samotný Zeus.

Hněv Titánů

Ne že by hrál Liam Neeson šéfa všech bohů úplně tragicky, cukání koutků ale provokuje jeho vizáž. Člověka, který přijede žádat svého syna Persea o pomoc v převleku za Krakonoše, prostě nemůžete brát vážně, i když se u toho tváří sebevíc záhadně. Nadšení nebudí ani výkon Sama Worthingtona, který obstojí v rutinních scénách akčních bitek s běsnícími Titány, ostatní polohy mu ale dělají problém. Žádat uvěřitelné výkony ve filmu, v němž je největší péče věnována explodujícímu kamení, je zřejmě bezpředmětné.

Hněv titánů

30 %

USA, 2012, 95 min

Režie: Jonathan Liebesman. Hrají: Sam Worthington, Liam Neeson, Édgar Ramírez, Danny Huston

Kinobox: 61 %

IMDb: 5.7

A vysoké nároky byste neměli klást ani na děj, jehož směřování si odvodí každý divák, který má průměrně nakoukáno. Proto nepřekvapí, když se polobůh Perseus přestane po úvodním zagorkování upejpat a vyráží zastavit invazi démonů na hřbetě svého černého (!) Pegase. Antičtí čerti už totiž proudí na zemský povrch v nebývalých počtech. Když ovšem začne první zplozenec pekla demolovat bezbrannou vesnici, nedostavuje se děs, ale znuděné zívnutí.

Protože film nemůže být poskládaný jen z mozaiky momentek, v nichž Perseus škrtí dvouhlavé potvory tlustým řetězem, posílají scenáristé statečného hrdinu na dobrodružnou cestu. Doprovází ho polobožský bratranec Argenor, v podání Tobyho Kebbela povinně komická postavička s nádechem rastafariánského uživatele konopí, a také mrkací panenka s mečem Andromeda (Rosamund Piková). Cestu k závěrečné vřavě zpestřují šarvátky s kyklopy či postava božského kováře Hefaista, jehož pomatenost ztvárnil Bill Nighy opravdu trapnou samomluvou.

Z filmu Hněv Titánů

Po cestě do středu Země přichází očekávaná katarze: Perseův boj s lávovým ďáblem s řadou prostřihů, ve kterých mnoharucí Hekatoncheirové kosí lidské oddíly jako splašené kombajny. Otupující masakr kupodivu není tím nejhorším. Daleko otravnější je vyústění v rodinnou terapii, v níž bratr s koňskou dávkou patosu odpouští bratrovi a ten, kdo odpuštění není schopen, končí s železem v hrudníku.

Nijak mimořádně nefungují ani vizuální efekty, které působí dojmem stokrát viděného triku. Dvě hodiny života jsou pryč a divák oslepený tryskáním vařicí lávy lituje, že nevěnoval drahocenný čas něčemu smysluplnějšímu. Mrvy v Augiášových chlévech ale zřejmě není dost, v Hollywoodu se pracuje na třetím pokračování.