Hosté se před strašnickým krematoriem scházeli už během dopoledne, deset minut před začátkem obřadu už bylo prostranství před budovou zcela zaplněné. Nechyběli Jiří Bartoška a Marek Eben, režiséři Helena Třeštíková, David Ondříček a Václav Marhoul či herci Jiřina Bohdalová, Zdeněk Svěrák, Eliška Balzerová, Jiří Macháček a Petr Brukner. Dorazila i pěvkyně Soňa Červená, která se taktéž s Evou Zaoralovou znala osobně.
„Ona byla voda, já oheň. To je ta správná chemie, jak něco dělat společně. Lidé si stále oponují v názorech,“ uvedl po obřadu Jiří Bartoška. „Byla strašně pokorná. Velká osobnost, ale stále v ústraní. My jsme bydleli v Puppu, ale ona stále Thermalu. V tom je ten rozdíl,“ vysvětlil.
„Dodávala festivalu určitou noblesu. A tím, že držela ochrannou ruku nad Jiřím Bartoškou, tak on se to od ní naučil. Nesla poselství a uměla ho předat,“ uvedla pro novináře ještě před obřadem na adresu Evy Zaoralové Jiřina Bohdalová.
„Všichni ji nosíme v srdci a úctě,“ řekl pak režisér Jan Hřebejk, který zdůraznil, že vzkřísit karlovarský festival se Zaoralové povedlo ve vrcholné části jejího života, tedy v době, kdy měla za sebou už výraznou publicistkou činnost a pomalu se chystala do důchodu.
Mezi dalšími se objevila mluvčí karlovarského festivalu Uljana Donátová, umělecký ředitel Karel Och, producent Kryštof Mucha či umělecké duo bratří Cabanů. Tedy lidé, se kterými Eva Zaoralová během dlouholeté činnosti na filmovém festivalu blízce spolupracovala. Z kritiků dorazili Mirka Spáčilová, Jana Podskalská či Jan Rejžek. Svůj smuteční věnec doručil vedle předních českých médií například pražský Francouzský institut.
Samotný obřad začal sestřihem záběrů z karlovarského festivalu a fotografií z rodinného archivu. Tvůrci v doprovodném komentáři neopomněli zmínit, že jméno Evy Zaoralové spolu s Jiřím Bartoškou patřilo v historii filmové přehlídky k nejdůležitějším. Uvedli i skutečnost, že se zesnulé publicistce říkalo výhradně „paní doktorko“.
V příspěvku se vedle Zaoralové životopisu tvůrci soustředili především na vzkříšení karlovarského festivalu v 90. letech s důrazem na zásadní příspěvek paní doktorky. V závěru videa se pak objevila oficiální znělka festivalu, ve které Eva Zaoralová vystupuje.
S plachým úsměvem
„Milá Evo,“ zahájil svou následnou řeč Jiří Bartoška. „Před dvaceti devíti lety jsme naplnili paragraf o naplnění skutku bigamie, tedy se souhlasem mojí ženy Madlenky,“ řekl v narážce na skutečnost, že se Zaoralovou označovali své letité pracovní přátelství za manželství.
„Na líbánky jsme odjeli do Moskvy,“ pokračoval ve stejném duchu v připomenutí faktu, že jejich první společná cesta vedla do Ruska, kde ukončili spolupráci s moskevským filmovým festivalem, se kterým se do té doby musely Karlovy Vary ob rok střídat.
„Hodně jsme se toho od sebe naučili. S plachým úsměvem jsi mi jednou přiznala, že tě Barťák naučil slova, která jsi neznala. Ty víš jaká,“ řekl dále v emotivním proslovu Bartoška. „Evald Schorm jednou řekl: ‚Čas hoří.‘ Měl pravdu. Ten čas je tady, Evo. Celá tvá karlovarská rodina přišla, aby se s tebou rozloučila a aby ti za všechno poděkovala. Bůh s tebou.“
Uznávaná filmová publicistka se zaměřovala hlavně na francouzský a italský film. V roce 1994 se společně s Jiřím Bartoškou zapojila do úsilí o obnovení prestiže Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a v roce 1995 se stala jeho uměleckou ředitelkou. Pod jejím vedením se programovému týmu podařilo vytvořit přehlídku srovnatelnou s prestižními světovými festivaly.
Zaoralová pedagogicky působila na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění, kde přednášela filmovou historii. Za svou práci byla vyznamenána Medailí za zásluhy i francouzským Řádem rytířky umění a literatury, na MFF v Cannes získala plaketu za dlouholetou žurnalistickou činnost.
Cenou za umělecký přínos na ni pamatoval před lety i karlovarský filmový festival a v roce 2017 získala Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.