Na kulturním poli se zatím Matěj Stropnický výrazně zapsal jen rolí Viléma ve filmu Máj. Nyní se představí v nové inscenaci hry Christophera Hamptona Úplné zatmění, kterou před lety proslavil i stejnojmenný film Agnieszky Hollandové s mladým Leonardem DiCapriem v roli Arthura Rimbauda.
Co vás přesvědčilo?
Dan. Totiž můj partner Daniel Krejčík, bez něj bych do toho nikdy nešel. A i tak mám upřímnou hrůzu, jestli vedle jeho talentu obstojím aspoň jako doprovod.
Nebojíte se reakcí? Přece jen jste znám spíše jako politik.
Fakt je, že si dobře pamatuji, že recenze na film Máj byly před deseti lety u mnohých pisatelů silně negativně ovlivněny jejich názorem na mé tehdejší politické postoje, hlavně vadil můj odpor k radarové základně. Jedna paní dokonce napsala, že můj hlas je ve filmu stejně afektovaný – to cituji dodnes přesně! – jako na republikových radách a sjezdech strany Zelených. Paní recenzentka si ovšem nezjistila, že jsem ve filmu předabovaný. Takže myslím, že jsem proškolen na jakékoli reakce.
Hrajete se svým partnerem – je to výhoda, nebo nevýhoda?
Je to skvělé, to jsme chtěli, pracovat na něčem spolu. Zkoušíme samozřejmě i doma, hlavně si tedy opakujeme text, protože oba při představení neslezeme z jeviště. Já nemám dost trénovanou paměť na přesný text, projevy jsem pronášel vždy spatra jako improvizaci. Teď musím říkat věty, které mi napsal někdo jiný, a to i když s nimi nesouhlasím, postava je mi třeba zrovna v tu chvíli protivná a chtěl bych se zachovat jinak. To je hodně nové. Dan a Sandra Nováková mi však hodně pomáhají, a také režisér Jakub Čermák je vždy skvěle připravený a neztrácí ani minutu.
Jaký máte vztah k prokletým básníkům?
S básníkem jsem kdysi několik let chodil, a to bylo i období, v němž jsme k nim vzhlíželi nejvíc. Tehdy jsem četl Verlainovy Písně beze slov, Rimbauda celého včetně krásného životopisu od Jindřicha Štyrského, ale nejblíž jsem měl k Baudelairovi. Květy zla byly předmětem půl roku minuciózního rozboru na francouzském lyceu, kde jsem si je vytáhl i u maturity, konkrétně hned Předmluvu, velmi těžkou báseň. Francouzi mě naučili hledat nikoli to, co se učí u nás, co snad básník chtěl říci, ale to, co básník skutečně řekl. Dneska si dočítám to ostatní, teď na poslední chvíli ještě Verlainův životopis od Pierra Petitfilse. Proklatci byli ochotni obětovat své poezii život a na těch básních je to sakra znát.
Úplné zatmění se nevyhýbá erotickým scénám – jak to bude v La Fabrice?
Z nahoty na jevišti se stalo trochu klišé. Erotice se však nevyhýbáme, v tom textu je prostě obsažena. Verlaine říkal svému vztahu s Rimbaudem tygří láska, tak něco na ten způsob.
Budete na pódiu i něco recitovat? A co pití absinthu?
Básní přidala do inscenace dramaturgyně Markéta Holá naopak oproti originálu víc. Nebudou se však jen recitovat, protože úlohu poezie dávno převzala u masového publika hudba. No a co se týče absinthu – ne, žádné devatenáctkové rekvizity.
Jak se vám spolupracovalo s Jakubem Čermákem, který je známý spíše neortodoxní režií?
S Danem Krejčíkem jsme ho oslovili hlavně proto. Byli jsme se na podzim podívat v Mladé Boleslavi na derniéře úspěšné klasické adaptace Zatmění a i když bylo představení dobré, řekli jsme si, že přesně to nechceme. Proč také dělat znovu totéž. Text je přepsaný pro tři herce a také scéna je úplně holá. Žádné stoly, žádné židle, žádné berličky, ti tři lidé se musí požrat zpříma a za syrova.
