Jak bojuje s workoholismem, jak se zbavil vzteku a proč se bojí mít rodinu?
V poslední době jsem narazila na pár vašich kolegů, kteří jsou rozkročeni mezi tolika hereckými závazky, že stálé divadelní angažmá ukončili. Vy působišť nemáte o nic méně, ale v Národním divadle letos oslavíte deset let. Jak ten objem práce stíháte?
Je pravda, že od covidu se to za poslední dva roky dost přiostřilo. Ale mně jak dřívější vedení Daniely Špinar, tak nynějšího dua SKUTR (umělecká dvojice Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka, pozn. red.) umělecky vyhovuje, a tak dělám, co se dá. Samozřejmě nejsem stejně nadšený každou prací. Některé inscenace mají především edukativní hodnotu, jsou to tituly, kterými naplňujeme potřeby běžného středoproudého publika, to k Národnímu patří. Ale mám v sobě i touhu po divočejší nebo objevné dramaturgii, co reaguje třeba na současnou politiku, a tak se ji snažím naplňovat někde mimo.
Moc mi nesejde na tom, jestli si někdo pamatuje moje jméno, ale jestli se mu líbil můj výkon. Popularita je dnes pomíjivá. Snadno vás předběhne kdejaký influencer se dvěma mozkovými buňkami.
