"I když jsem se pohyboval v prostředí avantgardy, jednou nohou jsem stále zůstal v tradici. Vyrostl jsem koneckonců na klasické hudbě, studoval jsem Mozarta, Beethovena, Bacha a tahle hudba se nedá vymazat," zdůrazňuje letos osmašedesátiletý Penderecki. Poválečná moderna po- dle jeho názoru vyšla z mylných předpokladů. "V šedesátých letech jsme si mysleli, že prostě zapomeneme na vše, z čeho jsme vyrostli, a budeme dělat jen experimenty. Pak jsme se pozvolna začali vracet zpět: k hudbě sice současné, ale tradici nepopírající." Hudba, která se v současnosti označuje jako avantgardní, po- dle něj nepřináší ve skutečnosti nic nového. "Tohle všechno už jsme vyzkoušeli před čtyřiceti lety," tvrdí Penderecki.
Jak se bude klasická hudba vyvíjet v tomto století, se ovšem neodvažuje předpovídat. "Nikdo nemůže říct s jistotou, co se stane. Kdybych takovou otázku dostal před lety, bez váhání bych odpověděl, že do konce dvacátého století už nebudou žádné orchestry ani hudební nástroje a bude se hrát jen elektronická hudba. A jak to dopadlo? Prognózy se nesplnily," konstatuje skladatel a dodává: "Naštěstí."
Komponování je stále jeho hlavním zájmem, třebaže od počátku sedmdesátých let rovněž diriguje. "Neberu víc než šedesát až sedmdesát koncertů ročně, protože pak bych neměl na skládání čas," informuje Penderecki, který právě píše klavírní koncert, plánuje završit cyklus svých symfonií a přemýšlí o opeře na antický námět.
Čím dál víc se věnuje i své další vášni: sázení stromů v rozlehlém botanickém parku nedaleko Krakova. "Na počátku to bylo hobby, ale časem se asi stane mým hlavním zaměstnáním," přemítá někdejší hudební rebel. "Mám na 1400 druhů stromů a keřů, takže už se mohu měřit i s českými parky. Nevím, jak to bude s hudbou, zda mne přežije nebo nepřežije a která má hudba případně přežije - ostatně kdybych to věděl, přesně takovou hudbu bych psal. Ale stromy, ty po mně snad zůstanou!"
|
Recenze koncertu |
|
Sinfonia Varsovia |
|
Boris Pergamenščikov - violoncello |
| Typickou expresi, zvukovost a rozmáchlost skladatele a dirigenta Krzysztofa Pendereckého nezapře ani jeho koncert pro violu a orchestr. Sólista večera, cellista Boris Pergamenščikov jej přepsal pro svůj nástroj: tato úprava zvětšuje meditativní účinek skladby, založený na hlubších rejstřících nástroje. Penderecki nezastírá svůj návrat ke kořenům a koneckonců trochu té hustší moderny publikum vždy stráví lépe, je-li v programu jemně a rafinovaně zabalena. Takže v Rudolfinu rámovaly tenhle opus skladby dvou raně romantických skladatelů: bezstarostně bujná Symfonie č. 5 Franze Schuberta a baladická Skotská symfonie Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Nutno uznat, že orchestr z Varšavy se pod skladatelovým nonšalantním vedením představil jako vyspělé těleso. |
