„Všiml jsem si na Facebooku příspěvku jedné běžecké skupiny, že filmaři hledají běžce na natáčení. Zájemci měli poslat fotku obličeje a postavy. Za pár dní nebo týdnů se ozvali a pozvali mě na maskérskou zkoušku. Vyptávali se také, v jakých dnech bych mohl přijít na natáčení,“ vybavuje si Vojtěch Klement.
Kvůli natáčení si vzal třicetiletý absolvent ekonomicko-správní fakulty, který nyní pracuje jako datový analytik, dovolenou. V Bobycentru pak při kostýmové zkoušce nafasoval šortky, tílko a plátěné běžecké boty.
„Kromě běžce jsem měl původně být také oštěpařem, ale nakonec ze mě byl skokan o tyči, i když jsem to nikdy nedělal,“ vypráví s úsměvem komparzista.
Jako sportovní univerzál zvládne lecjaký sport, ale byl rád, že o tyči doopravdy skákat nemusel.
Zprvu nastupoval jako Švéd, po chvíli jako Dán
Nejnáročnější byl pro Vojtěcha Klementa hned jeho první natáčecí den na stadionu Za Lužánkami, který se díky mnoha úpravám a také trikům proměnil v olympijskou arénu. Nejdříve tu londýnskou, poté helsinskou.
„První scéna, co jsme na konci srpna točili, byl nástup při zahájení Her v roce 1948 v Londýně,“ zmínil Klement. „Když jsme natočili scénu jako Švédové, převlékli jsme se a šli jsme na plac znovu jako Dánové, dělali jsme prakticky to samé. Ve výsledku je z toho ve filmu pár vteřin, ale trvalo to dlouho, panovalo přitom úmorné vedro.“
Kromě ryzích amatérů si ovšem ve filmu zahráli i trénovaní atleti od reprezentačního trenéra Jana Pernici, který pro natáčení dlouho připravoval také představitele hlavního hrdiny Václava Neužila.
To Vojtěch Klement, šlachovitý vysoký sportovec prověřený mnoha disciplínami Žďárské ligy mistrů - sportovního dvanáctiboje, mohl být docela v klidu.
„Byl jsem bezejmenný atlet, který jednou dostal takový národní dres, podruhé jiný. My v anonymních rolích jsme si dresy dost prohazovali,“ popisuje s tím, že většinou na něj vyšly švédské barvy.
Šel dopředu, aby byl na záběrech trochu vidět
Mít bezejmennou roli však neznamenalo, že by se Vojtěch Klement při natáčení nesnažil. „Když jsme rozběhli olympijský maraton, šel jsem dopředu, abych byl v první linii trošku vidět,“ prozradil svůj plán.
O to zvědavější pak byl, když dva roky po natáčení zamířil do kina na hotový film. Usmálo se na něj štěstí a sehnal pro sebe a přítelkyni lístky na předpremiéru v brněnském univerzitním kině Scala.
„Měl jsem pořádné nervy a byl jsem natěšený, jak bude film celkově vypadat a jestli tam vůbec budu vidět, případně abych nevypadal trapně,“ říká se smíchem. „Při sledování běžeckých scén se mi úplně rozbušilo srdce,“ přiznává.
Obojí dopadlo dobře. „Film Davida Ondříčka se mi celkově hodně líbil. A byl jsem nadšený, že jsem se na plátně také mihl.“
Kromě startu olympijského maratonu se objevil v záběru jako jeden z prvních gratulantů, který ke zlatému hrdinovi Zátopkovi po jiném závodu zamířil ze sousedního sektoru na stadionu. „S dalším skokanem jsme dostali za úkol jít Emilovi pogratulovat, jakmile doběhl,“ popisuje pokyny. „Jsem rád, že jsem nebyl úplné křoví.“
„Nahý běžec“ ve sprše dostal vyšší honorář
Kromě zvěčnění ve filmu, který překonává rekordní čísla sledovanosti a z festivalu v Karlových Varech si odvezl cenu diváků, má i jiné památky na natáčení. Hlavně společné fotografie s Václavem Neužilem. Soupeři z lužánecké dráhy se navíc potkali i na předpremiéře.
„Říkal jsem Václavu Neužilovi, že jsem byl při natáčení před dvěma roky. On byl rád, že jsme se sešli znovu, ale takových komparzistů jako já bylo strašně moc,“ reaguje Vojtěch Klement.
Možná by si popovídali i více, kdyby Klement tušil, že Neužilova manželka Lenka také pochází ze Žďáru nad Sázavou.
Díky své první filmové zkušenosti si už Vojtěch Klement lépe představí, co všechno obnáší natáčení „velkého bijáku“.
„Před kamerou je vidět pár lidí, ale je neuvěřitelné, co všechno je potřeba při natáčení skloubit. Za tím vším je neuvěřitelný kus práce lidí, kteří na plátně nejsou vidět,“ oceňuje.
Teď už také ví, proč filmaři sháněli i speciální kategorii „nahý běžec“. „V inzerátu to nebylo specifikované, jen slibovali vyšší honorář. Nakonec se ukázalo, že jde o scénu ve sprše,“ říká se smíchem Vojtěch Klement.
Až se jeho rodiče vydají do kina, budou si moci spokojeně říct: Podívej se, jak ten náš kluk proháněl Zátopka.
Přeměna Lužánek v olympijské stadiony:
2. srpna 2021 |
