Drby jsou přirozené i užitečné. Jen je mějte pod kontrolou

Všeobecně se drby považují za něco špatného. Jenže tak černobílé to s nimi není. Když tím nikomu neubližujete a jen si tak předáváte informace, slouží vlastně docela správné věci. Jen je mějte pěkně pod kontrolou.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Není to nic chvályhodného, ale drby jsou vlastně náš národní sport. Dokážou přitáhnout mnohem víc fanoušků než třeba fotbal nebo hokej a přestože jsou považovány za ryze ženskou disciplínu, muži v nich často vynikají víc než něžné pohlaví. Všichni vědí, že dokážou nadělat spoustu špatného.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

„Lidem ubližují, způsobují zmatek a chaos a v neposlední řadě také snižují v mnoha lidech motivaci a kreativitu,“ tvrdí terapeutka Chevenne Bostock. Vzápětí ale dodává, že pokud se praktikují v malé míře a s jakousi dávkou rozumu, mohou naopak nejen jedincům, ale i společnosti prospět. A to nás upřímně zaujalo.

Její závěry ostatně potvrdila i studie uveřejněná v časopise Psychological Science, jejímiž autory jsou psychologové a sociologové Robb Willer, Matthew Feinberg a Michael Schultz.

I podle nich platí zásadní věc. „Předávání informací o druhých, tedy vlastně drbání, je pro člověka naprosto přirozenou věcí, která se praktikuje tak dlouho, co mezi sebou jedinci dokážou komunikovat,“ říká první z nich.

Má to samozřejmě tři základní premisy. „Za prvé nesmíte při vypouštění těchto depeší myslet hlavně na sebe a svůj prospěch. Za druhé nesmíte chtít nikomu ublížit. A za třetí se musí jednat o zprávy založené na pravdě,“ dodává Michael Schultz.

Pokud budete brát drby v tomto slova smyslu, uvidíte, že to není vždycky jen zavrženíhodná věc, což našemu národu jistě dodá sebevědomí.

„Takové informace jsou například užitečné pro zaměstnavatele. Dá se z nich totiž lehce a rychle vyčíst, jaká je nálada na pracovišti, kdo je v partě a kdo takzvaně vyvrhel a jak se členové jeho týmu chovají,“ tvrdí Chevenne Bostock. To se dá samozřejmě aplikovat i na jiná prostředí, která spojují lidi – třeba zájmové kroužky, sportovní kluby a další instance.

Je to také důležité při utváření vztahů. „Drby se vážou vždycky k člověku, který do daného kolektivu nějak nezapadá,“ vysvětluje odbornice a pokračuje: „Člověk je ale tvorem družným a když někoho nepřijme, většinou to má důvody.“

Těmi většinou bývá to, že onen jedinec se prostě v rámci daného spolku chová sobecky nebo příliš individuálně. „Tím pádem se vylučuje ze společných aktivit, a to záměrně. A hned se o něm začíná mluvit,“ tvrdí odbornice.

Internet je peklo

• Veškeré „drbací“ prostředí samozřejmě změnil příchod internetu a sociálních sítí. Mají totiž ve své virtuální ruce jeden obrovský bič – anonymitu. „Když někdo musí něco vyslovit z očí do očí, je to těžší a volí naprosto jiná slova, než když to napíše třeba i pod cizím jménem na internet,“ uvádí terapeutka Chevenne Bostock.
• Navíc se vše dostane k obrovským masám a z počátku možná ani ne tak zajímavý drb nabobtná do obřích rozměrů.
• Abyste toto nedopustili, je samozřejmě nejlepší pouštět se do takových řečí tak jako dřív – hezky v kavárničce nad dortíkem.
• Pokud ale sociální sítě potřebujete, vytvořte si alespoň svoje přátelské skupiny a dané věci rozebírejte jenom v rámci nich. „Vždycky se věnujte osobám, které všechny z dané party znají, ne nikomu jiného. Když někdo někoho nezná, informace o něm, klidně i v mírně pozměněné verzi, pošle lehce dál. Se známým to většinou neudělá,“ radí odbornice.
• A opět platí – neubližujte. Je to zbytečné pro všechny.

To mívá velmi pozitivní efekty: zbytek společenství si celkem jasně určí důvody, proč daného člověka nechtějí, a tím si upevní takové, které je drží pohromadě. Tím pádem je to také stmelí. A velice často se stane, že daný jedinec se chytne za nos, uvědomí si své chování a mnohdy se sám do dané party zase začlení a změní svoje chování.

Drby, které nejsou cílené na zničení druhého nebo jeho zesměšnění, mají opravdu velkou tendenci lidi sbližovat. Už od pradávna sedávaly babičky na návsi na lavičce a probíraly všechno, co se ve vesnici děje. V jejich stáří jim to dávalo pocit, že ještě někam patří a jsou důležité.

„To je přitom věc, kterou hledají úplně všichni lidé na světě – nezáleží na věku ani vzdělání,“ usmívá se Michael Schultz. Prostředí, kde můžete upřímně mluvit o tom, co si o jiném člověku myslíte, ač to je jen váš osobní názor, je tudíž velice zdravé – zvláště pokud ostatní mají stejné právo a můžete o svých pohledech na věc či osobu diskutovat.

„Rozvíjí to umění komunikace a debaty. A také pomáhá kreativitě. Protože lidé, kteří spolu umí promlouvat o rozdílných přístupech, spolu dokážou také mnohé vytvořit,“ usmívá se vědec.

Navíc je tu i efekt trestu. Pokud se pomlouvaná osoba (pomlouvaná z na pravdě založených důvodů) dozví, jaké věci o ní kolují, bude se to snažit změnit, je-li aspoň trochu normální. „Zamyslí se nad sebou a často se začne chovat zodpovědněji, aby takovým řečem na svůj účet zamezil. Možná to není ten nejsprávnější důvod, ale funguje,“ popisuje to expert.

Ale i pokud člen společenství ví, že je o něm jako o jednotlivci referováno a je předmětem jistého hodnocení mezi kolegy nebo přáteli, je to pro něj motivací ke správnému komunitnímu jednání. A to je také velmi dobrý krok.

Takže milé dámy a samozřejmě také pánové. Máte-li sklony k tomu typickému a nejen českému podrbáníčku, nebraňte se tomu tak vehementně. Dostanete se mezi lidi, zasmějete se, pobavíte, i když někdy to bývá na účet jiného a nepřítomného. Ale není to nic strašného. Jenom nedopusťte, aby se kvůli vaší kratochvíli jiní trápili. To se potom vše řečené velmi rychle mění ve věc špatnou a nechvályhodnou. Ale to už přece víte.