Roky jsme se neviděli. S Jirkou jsem strávil velký kus dětství. To on mě – pražského kluka – učil všem vesnickým znalostem! Vzal mě na fichtla, dal mi ochutnat zelenou a taky chodil s holkou. Vzhlížel jsem k němu jak k obrázku svatému.
Před Vánoci jsme se konečně znovu setkali.
„Kubo, mám radost. Slyšel jsem, že Josefínka bude mít bráchu!“ gratuloval mi při pohledu na mou drahou partnerku. Zasmáli jsme se.
„Jak víte, že to bude chlapeček?“ zeptal jsem se opatrně.
„Mamka říkala…“
„V realitě si reputaci budujete desítky let, na sítích může být zničena během pár vteřin.“
