Není to fenomén dnešní doby. Zlatokopky tady jsou od pradávna a vždycky i budou. Dříve se pasovaly do rolí králových milenek, obluzovaly bohaté statkáře, mrkaly na padlé šlechtice. Psaly se o nich knihy, točily filmy. Vždyť kdo by si hned nevzpomněl na Čechy milovanou Dorotu Máchalovou? Právě tato postava byla napsaná přímo na míru žen, které se ženou za každou cenu za bohatstvím a luxusem, ač na něj samy nemají – těch, kterým se celkem trefně říká zlatokopky.
Pozor, nejsou to ale vždycky dámy. Tuto povahu můžou mít a často ji mají také muži, kteří dokážou obloudit movité protějšky stejně rychle a účinně. Ale pro zjednodušení budeme mluvit prostě o ženách.
„Celkově platí, že to jsou lidé, kterým neříká vůbec nic citové nebo emoční propojení s druhým člověkem. Veškeré svoje vztahy, ať už romantické, nebo i přátelské, staví na tom, aby z nich získali nějaké materiální benefity,“ popisuje to psychologický kouč Daniel Lok. A to může být pro obě strany zhoubné.
I v luxusu samy
Záleží totiž hlavně na tom, jak se dvojice dohodne na společném fungování. „Existují dva základní typy takovýchto spojení,“ vysvětluje psycholožka Ruth Johnson a pokračuje: „Tomu prvnímu říkáme upřímné. Oba partneři při něm vyloží karty na stůl. Zlatokopka přizná, že jejím cílem je získat ze vztahu peníze a komfort. A její protějšek pak zváží, jestli se mu vyplatí ji financovat.“
Důvody, proč ano, může mít mnohé – chce děti a nechce se o ně vlastně starat, jeho polovička je atraktivní a může ho dobře reprezentovat anebo tak vyhoví potřebám společnosti ho oženit. „Toto ujednání je naprosto v pořádku a dokud si vzájemně dávají to, o co jim jde, vydrží,“ doplňuje to odbornice.
V druhém případě to ale zlatokopka nepřizná a svoje záměry halí do nenápadných a trochu vyděračských vět typu „kdybys mě opravdu miloval, tak bys mi to koupil, zařídil, vzal bys mě tam a podobně“. Aby jí to vycházelo, musí si najít partnera, který je lehce zmanipulovatelný, aniž by o tom věděl.
„Není to ale pro ni už tak jednoduché. Každý den totiž žije ve strachu, že se důvody jejího setrvávání ve vztahu provalí a ona přijde o všechno,“ varuje expertka.
Z toho následně pramení její úzkosti, panické ataky, ale také podezřívavost k okolí (co kdyby mu někdo něco řekl) a neschopnost najít si přátele a spřízněné duše. „Málokdo totiž stojí o někoho, kdo všechno včetně citů přepočítává na bankovní kalkulačce. A tak bývají zlatokopky sice navenek možná obletované a uctívané, ale v skrytu duše hodně samy,“ popisuje to Ruth Johnson.
Lidé, co ovládají jiné
Nutno však říct, že mnohá si tuto věc uvědomuje, a s tím do vztahu vstupuje. „Odmítání společnosti často vysvětlují závistí, nepřejícností nebo zakyslostí ostatních,“ dodává Daniel Lok. Obklopují se jenom stejně naladěnými známými, kterých není mnoho a v podstatě jsou jejich pouta velmi povrchní. „Oni ale nic většího nepotřebují. Radost čerpají z materiálna,“ doplňuje odborník.
Problém je v tom, že je někdy docela těžké takového člověka hned poznat. Z počátku totiž bývají milí, úlisní, dokážou každému namazat med kolem pusy a těžko se jim dá odolat. „Zlatokopky mají jednu dokonale vyvinutou vlastnost, umějí ovládat jiné. Některé poblázní jen na chvíli, jiné ale na celý život,“ varuje Dan Lok.
Jejich oběť pak solí jako divá, aniž by si to vlastně uvědomovala. Většinou to bývá partner, ale jak jsme řekli – může se to projevovat i v přátelských či kolegiálních vztazích. Čeho si tedy vždy při komunikaci s druhými všímat?
Prvotní je jejich mluva nebo lépe řečeno témata, která je hned zajímají. „Velmi brzy se začnou ptát na věci jako: kolik vyděláváš? Jak velký máš dům? Pořádáš často večírky? Takhle si zcela jasně a bez skrupulí prozkoumávají terén,“ popisuje první zásadu psychologický kouč.
Všímejte si i chování. „Zlatokopkám nejde o práci. Nějakou třeba vykonávají, ale nechtějí růst. Snaží se jenom blýsknout před ostatními, zvláště těmi, o které mají finanční zájem,“ popisuje specialista s tím, že nemají tendenci nebo snahu kariérně nebo duševně růst.
Nedokážou také přijímat malé pozornosti a dary – vždycky je hned nějak shodí. V restauraci za sebe zásadně neplatí a pokud musejí, patřičně to okomentují. A neustále někoho prosí o peníze. Ne jednou, ale pořád. Potřebují stálou a nikdy nekončící podporu.
„Pokud na spojení dárce a obdarovávaného, jak tomu říkáme, nejste s kýmkoli dohodnutí, nemá vám co dát. Naopak – hodně si vezme. Pokud ho tedy odhalíte, nechte ho být. Jděte pryč,“ nabádá proto psycholožka Ruth Johnson. Neublížíte mu. Sotva zmizíte za rohem, začne si hledat novou oběť.
Muži v tom jedou taky
Ačkoli se většinou mluví o zlatokopkách a automaticky si člověk představí ženu, tato kategorie se neomezuje, jak jsme naznačili v článku, pouze na příslušnice něžného pohlaví. Stále častěji se do ní zařazují i muži.
„Ono to má svou logiku. Ženy jsou emancipovanější a vydělávají víc peněz než dřív. A tak je pro pány, co se chtějí jen přiživovat, celkem lehké nějakou takovou obloudit,“ popisuje to psychologický kouč Daniel Lok. Často se takoví lidé zaměří na starší dámy, kterým zájem mladších lichotí a ani při své inteligenci nedokážou prohlédnut pletichy.
Kdy zavřít mamahotel? Popostrčte děti k samostatnosti |
Velmi k tomu také přispívá styl „mama hotelů“, kdy se mladí muži o nic nestarají, žijí doma a rodiče se o ně starají až do chvíle, kdy mohou. A oni si jen tak proplouvají životem, sice trochu pracují, ale není to žádná dřina.
„Když jim pak rodiče už tak ohromnou péči věnovat nemohou, musejí si najít jiný zdroj, který jim dodá pořádné zázemí. A žena, která vydělá, je v tomto ohledu skvělá,“ tvrdí expert, Platí se to věčnou servilností, obdivem ke své živitelce a tím, že vedle ní prostě hezky vypadají. A to se mnohým movitým dámám vážně líbí.
