Příběh této klasické RPG hry se odvíjí v zemi japonsky znějícího názvu Suikoden (japonských
názvů ve hře však naštěstí příliš není, s těmi, které zde jsou, se ale budete muset smířit). Suikoden je lokace plná nejen krvežíznivých monster, bláznivých dobrodružství, chladných zbraní a kouzel, ale také krutých válek a krvavé politiky. Nade vším tím jsou pak původci veškeré magie a života
vůbec… Runy. Ty se dělí na dva základní druhy – obyčejné runy na čarování fireballů a mnohem mocnější Pravé runy, které dokáží změnit tvář světa samotného. Legenda praví, že na začátku všeho byla pouze Temnota, která ze smutku nad svou samotou konečně uronila slzu. Ta dala vzniknout dvěma prvotním bytostem: Meči a Štítu. Meč se zapřísahal vše zničit a Štít se zaslíbil zase vše chránit! Netřeba říkat, že se udála strašlivá bitva. Meč ťal do Štítu stejně jako Štít narážel do Meče. Jeden zničil druhého a oba se rozbily na tisíce střípků. A z těch vznikl celý svět - obloha, země, hvězdy, stromy a…dvacet sedm Pravých run. Kdo vládne byť jedné Pravé runě, má určitou moc nad prazákladními silami vesmíru.
A toto je příběh jedné ze dvaceti sedmi Pravých run, té nejčernější z nich, nejprokletější runy vůbec. Jako jediná totiž zabíjí ty nejbližší a nejmilovanější svého nositele a nakonec i jeho samého… runa Souleater - Pojídač duší.
Hra začíná v paláci Gregminstru, hlavním městě Scarlet Moon Empire. Hlavní hrdina zdejšího story je synem jednoho z pěti význačných generálů císařství, kterýžto se jmenuje Teo McDohl. Při audienci král Barbarosa vyšle generála McDohla na severní hranice, kde jsou momentálně problémy se sousedním městským státem Jowstone, a posléze přijme jeho syna a ústřední postavu
hry - McDohla mladšího - do svých služeb. V noci tedy Teo odjíždí na sever a syna svěří do péče třem klíčovým postavám jménem Gremio, Pahn a Cleo. Navíc se do tohoto společenstva přidá nejlepší přítel Ted, jehož generál McDohl před několika lety přijal jako adoptivního syna. Družina je kompletní a tak může od krále směle přijmout první úkol, a to dostat se na Kouzelný ostrov a promluvit si s čarodějkou Leknaat ohledně jistých astrologických výpočtů. Od Leknaat se dozvíte, že našeho reka čeká nanejvýš zajímavá budoucnost. Při plnění dalšího questu čeká nepříjemný boj s mravenčí královnou, která je však pro vaší zatím nepříliš zkušenou partu až příliš velkým soustem. Tehdy Ted použije zvláštní runu nevídané síly. Jenomže po návratu do Gregminstru začnou Teda pronásledovat imperiální stráže v čele s čarodějkou a rádkyní samotného krále Windy. Nelítostná štvanice končí Tedovou smrtí, ale ještě předtím tento stačí říci, že je přes tři sta let starý a že runa na jeho pravici je právě Souleater (díky ní se dožil tak vysokého věku a přitom stále vypadal, jako by mu bylo šestnáct!). Dozvíte se o strašlivé síle Souleateru a že za žádnou cenu nesmí padnout do rukou zlé čarodějky Windy. A poté Ted runu předá hlavní postavě … a bude to právě Tedova duše, kterou Souleater pozře jako první. Tím začíná hon na našeho hrdinu, jenž musí uprchnout z Gregminstru a zažije pak mnohá a mnohá dobrodružství - stane se vůdcem Armády za svobodu, získá svou vlastní pevnost, a bude bojovat proti krutovládě krále Barbarosy… ale též bude stát tváří v tvář svému vlastnímu otci - a Souleater opět na čas ukojí svou žízeň po duších. Takto nastíněný příběh čítá mnohé dojemné scény, zrady a samozřejmě i nejrůznější překvapení. Není pochyb, příběh Suikodenu je skutečně velkolepý.
Nyní něco k systému hry, který je poměrně jednoduchý, jak tomu u starších - ale přese všechno stále kvalitních kousků - bylo, ale rozhodně není nikterak primitivní, jak si možná teď myslíte. V bojové družině, se kterou brázdíte krajinu plnou monster a prolézáte temné dungeony, můžete mít maximálně šest postav, což je v porovnání s ostatními RPG celkem hodně. Ono vůbec hrdinů je tady „trošičku více“, než na kolik jste pravděpodobně zvyklí. Hrdinů, kteří tvoří dějiny země Suikoden a kteří bojují za své ideály a lepší svět s monstry, upíry, ale také politiky a generály, není deset, ani dvacet, ale plných sto osm (spousta jich je nepovinných a je velmi těžké je najít všechny). TO JE HODNĚ! No, nesmíme to přehánět, někteří „hrdinové“ nejsou bojovníci, ale účastní se alespoň velkých bitev (o tom více později). Jinak vaše postavy získávají klasicky zkušenosti a levelují se, kupuje se jim lepší vybavení (helma, štít, brnění, boty, magické šperky a nějaké ty medicínky), zbraně se ostří u kováře (pozn.: hlavní hrdina nebojuje mečem, jak tomu bývá zvykem, ale s holí). Dále mají základní atributy, které se jim postupně zvyšují - síla, magie, vitalita a samozřejmě život (HP) a mana (MP). Kouzlí se pomocí run, každý ze zúčastněných má však maximálně jednu; některé runy sice nekouzlí, ale zvyšují třeba procento ke criticalu (mega silný útok). Kouzlící runy se dělí na pět elementů: země, voda, vzduch, oheň a blesk (přičemž tahle magie se dále dá i různě kombinovat!).
Úžasnou originalitou Suikodenu je skutečnost, že máte svůj vlastní hrad! Tento se s postupem hry zvětšuje a vylepšuje, máte tam dokonce i vlastní koupelnu (a můžete zkrášlovat interiér př. nalezenými sochami, vázami a obrazy). Spousta vašich postav má navíc silný vliv na upgrade hradního sídla, jeden například postaví výtah, druhý si zde zařídí obchod, s jiným můžete hrát o peníze Chinchirorin (kostky!).
Z tohoto hlediska je skvělé, že každý hrdina má své vlastní pocity, chování a svůj vlastní příběh. Hra má navíc velmi flexibilní děj a záleží na vás, jak se budete rozhodovat. Spousta lidí může totiž umřít, ale také nemusí. A abych nezapomněl, když shromáždíte všech 108 hrdinů, budete odměněni něčím skutečně velkolepým:o)
Soubojový systém hry. Do boje se klasicky „padá“ náhodně a následný střet je kolový. Na jedné straně stojí maximálně šest protivníků, na druhé vaše skupina dobrodruhů. Následně určíte u vašich postav bojové příkazy a pak už sledujete boj, kde o pořadí rozhoduje jejich agilita. Můžete útočit, kouzlit, bránit se, použít předmět nebo provést kombinovaný útok více postav naráz (na ty ovšem musíte sami přijít). Také se můžete pokusit utéci z boje anebo nepřítele uplatit, při vyšší úrovni (level) se nabídne stoprocentní volba nechat jít. Tolik k normálním soubojům, Suikoden však nabízí ještě dva dějové typy bojů: duely a bitvy. Bitvy jsou na podrobný popis příliš složité, zkrátka proti sobě stojí dvě armády o několika tisících vojáků a vy máte na výběr spousty možností, odvislých od počtu hrdinů. Duely pak bojujete pouze s hlavní postavou a jsou sice jednoduché, ale zato efektní (zapadající slunce, zvuk suchého větru pohrávajícího si s listím, sebevědomé chvástání soupeřů…). Na výběr máte ze tří možných povelů typu kámen, nůžky papír (tento popis je však dosti nepřesný, oba soupeři mají HP a povely se tak jasně nepřebíjejí) a protivníkův příští krok musíte poznat z jeho heců a průpovídek.
Grafické zpracování se asi spoustě lidem nebude líbit, protože vypadá na první pohled dosti jednoduše, ale podle mého názoru jde o zvyk. Můj dojem z hudby je značně rozporuplný, některé japonské melodie mi lezly vysloveně na nervy již po pěti minutách, naproti tomu jiné jsou překrásné a vydržel bych je poslouchat celý den (vy, kdož jste Suikodena hráli, si určitě vzpomenete alespoň na Neclordovu Bride in Black). Celkově je Genso Suikoden dobrá gamesa s bezvadným příběhem a skvělým provedením, která sice v dnešních dnech již poněkud ztrácí na jiskře, nicméně pokud bych ji hodnotil optikou devadesátých let, kdy se objevila na trhu, neváhal bych vytáhnout devadesátkové hodnocení!
| Suikoden | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
