Virtua Tennis 3 na PC

Původem konzolový tenis překvapivě vychází i na PC. Je to zmršená konverze? Není! Ať hledáme jak hledáme, lepší adaptaci bílého sportu na počítačích nevidíme. Kdo k němu má vztah, neměl by si nechat Virtua Tennis 3 ujít!

Virtua Tennis jsem poprvé hrál v jedné z pražských automatových heren – a už tenkrát jsem se od něj nemohl odtrhnout. Desetikoruny mizely do chvíle, než jsem konečně porazil posledního turnajového soupeře. Spadly mi šupiny z očí: on i digitalizovaný tenis může být neskutečnou zábavou a ne jen tristní kravinou, jak ho na PC prezentovala plejáda nepovedených budgetovek. Domovská platforma Virtua Tennisu byl Dreamcast, ovšem hra se po fenomenálním úspěchu dostala mimo jiné i na PC, kde byla kupodivu také nepřekonatelná. Bohužel druhý díl jsme si na počítačích zahrát nemohli. O to překvapivější je, že se SEGA s dalším pokračováním smilovala a nabízí ho nejen na next-gen konzole, ale právě i PC. Narozdíl od jiných konverzí jsme navíc prakticky nemuseli čekat a světe div se – na ovládání to není vůbec znát.

Ovládání je neskutečně intuitivní a už první zápas si díky němu dokonale užijete.

Bohatě si vystačíte s klávesnicí, ačkoliv gamepad nabízí přeci jen přirozenější zážitek. S trochou cviku ale hráči s klávesnicí mohou sehrát s gamepadem vybaveným borcem vyrovnanou partii. Autoři hru skvěle přizpůsobili. Všechny klávesy jsou vám k dispozici, takže není problém si pohyb, který je velice přesný, nastavit na kurzorové šipky a akce pak kamkoliv, kde je vám to příjemné. Na ně vám totiž stačí pouhá tři tlačítka. Jedno pro obyčejný odpal, druhé pro top spin a na třetím nesmí chybět lob. Pravda, není toho mnoho, ale velice záleží i na tom, kde na hřišti zrovna postáváte a jakým způsobem míček napálíte – od toho se odvíjí razance i přesnost, která se pochopitelně ovlivňuje šipkami. Ovládání je neskutečně intuitivní a už první zápas si díky němu dokonale užijete. To je jedna z hlavních výhod oproti Top Spinu 2, kde bylo ovládání klávesnicí nemožné a samotná hra vyžadovala hlubší ponoření. Jedinou kaňku vidíme ve faktu, že je ovládání nutné přenastavovat po každém startu hry. Netrvá to dlouho, ale chyba to je. Snad se ji povede do vydání české verze odstranit.

K Virtua Tennisu 3 stačí přijít a hrát. Je to čirá esence zábavy. A taky pořádná arkáda, jenže právě v tom tkví jeho těžko popsatelné kouzlo. Přestože je svou podstatou primitivní, vydržíte u něj hodiny. Autorům se podařil husarský kousek, kdy hra působí jako skutečný tenis, ale zároveň mu je na hony vzdálená. Těžko se však ubráníte touze po dalším zápase. Hraje se nerealisticky rychle, takřka každý odpal je povedený, jen minimálně se stane, že míček skončí v síti či snad v autu, hráči po kurtu zběsile běhají ze strany na stranu, efektními rybičkami vybírají těžké údery, střídají hru na síti i u lajny, a když už se vám podaří soupeře vyšachovat, máte z toho zkrátka radost. Dobře, stereotyp může nastat, jenže jaká sportovní hra ho dokázala úplně eliminovat? Tenis má možná ještě tu nevýhodu, že hráči jsou obvykle dva, někdy čtyři, a taktických variant, obzvlášť u arkády, není mnoho. Jenže Virtua Tennis 3 není titulem, u kterého byste seděli zmíněné hodiny v kuse, většinou ho hrajete mnohem kratší časový úsek, kdy vás nehorázně baví, a jakmile přestane, tak ho prostě vypnete a v případě chuti se k němu zase vrátíte. Vězte, že ta chuť přijde brzy.

Začínáte na třístém místě buď mužského, nebo ženského žebříčku a před sebou léta příjemné dřiny s jediným cílem: stát se jedničkou.

Hra pochopitelně obsahuje povinné režimy, jako je exhibice nebo turnaj, jenže to jsou opravdové rychlovky. K delšímu upoutání hráčů je zapotřebí kariéra. V tomto ohledu Virtua Tennis nikdy nenabízel tradiční vyžití ve stylu tréninku, zlepšování vlastností vlastního borce apod., ale pokrok nezastavíš, tudíž i SEGA přišla s relativně plnohodnotnou kariérou, jak se sluší a patří. Pořád sice nedosahuje monstrozity Top Spin 2, kde jste museli trávit více času tréninkem než samotnou hrou, což můžeme jedině kvitovat. Všemu snažení předchází podrobné stylizování nového hráče, kterému není problém mnoha táhly upravit obličej, postavu i ohoz. Sžití se s hráčem je důležité, ale ještě o mnoho podstatnější je to, čeho s ním dosáhnete. I zde je hra skvěle intuitivní. Objeví se před vámi jakýsi komiksový glóbus, na němž jsou znázorněny všechny události, jichž se můžete nebo budete moci účastnit. Začínáte na třístém místě buď mužského, nebo ženského žebříčku a před sebou léta příjemné dřiny s jediným cílem: stát se jedničkou.

Vedle toho, že vám občas píše trenér vcelku zbytečné zprávy, je důležitý hlavně trénink. Tenista má hned několik vlastností, a jakožto nováček je nemáte příliš vycvičené. Ještě předtím než se zúčastníte svého prvního turnaje tak musíte zaskočit do tenisové akademie, kde po vás chtějí zahrát několik určitých úderů, případně vezmete zavděk některou z nerealistických miniher. Ty jsou zábavné a přístupné rovněž z hlavního menu jen tak pro zpestření. Poté, co splníte stanovené požadavky – to je obvykle za několik málo minut – se hráčovy atributy automaticky zlepší. Efekt na hřišti sice poznáte až po čase, ale hra je koncipována tak, že někdy je tréninkem zkrátka nutné zabít čas, abyste se pak posunuli v čase tam, kdy se pořádají nějaké ty turnaje (lze to vyřešit i spánkem přinášejícím regeneraci). Hned od začátku se nelze přihlásit na všechny turnaje, jsou totiž rozděleny kategorií podle aktuálního umístění na žebříčku - nelze tak hned skočit na významné štace. Nakonec je to ale celkem jedno, protože všude potkáváte ty samé tenisty, i na nějakém tom místním přeboru není problém narazit na Federera a vyklepnout ho v prvním kole.

Á propos licence. SEGA nezaváhala a zajistila si slušnou řádku velkých tenisových jmen. Vlastenectví v nás zaplesalo, když jsme mezi nimi narazili i na Nikol Vaidišovou. Přítomni jsou i ostatní hráči z vrchních pater žebříčku, nicméně jejich rozlišnost na kurtu není valná, ačkoliv by každý měl hrát vlastním stylem. Mnohem více tak záleží na zvolené obtížnosti. Škála je opravdu široká, ovšem profíci nechť rovnou zvolí nejtěžší stupeň – teprve pak odkryje Virtua Tennis 3 svůj plný potenciál. Mrzí nás a musíme považovat za velkou chybu, že není možné hrát po síti. Dva hráči se u jednoho PC ještě sejdou, ale čtyřhra už je proveditelná obtížně.

Klady a zápory

Zábava především
Režim kariéry

Chybí multiplayer po síti
Hra si nepamatuje zadané ovládání

999 Kč
České titulky

Ještě předtím než se zúčastníte svého prvního turnaje tak musíte zaskočit do tenisové akademie, kde po vás chtějí zahrát několik určitých úderů, případně vezmete zavděk některou z nerealistických miniher.

Již před vydáním hry byl internet plný parádních obrázků ze hry, které ukazovaly bezmála fotorealističnost postav tenistů. Nyní můžeme potvrdit, že nebyly vyretušované a hra tak skvěle vážně vypadá. Je to navíc ten typ hry, kdy grafika utváří velkou část prožitku. Rovněž zvuky se povedly na jedničku a především tenistky hekají minimálně stejně jako jejich reálné protějšky. Hudba je na tom už o něco hůře, jelikož se stále opakuje jediná vypalovačka, ale kdovíjak to nevadí, navíc ji není problém vypnout. Zbývá jen dodat, že lepší tenis na PC nenajdete. Top Spin 2 je sice realističtější a nabízí širší plejádu pohybů, ovšem při nejlepší vůli se nehraje tak výborně jako Virtua Tennis 3.