Pondělí 18. ledna 2021, svátek má Vladislav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 18. ledna 2021 Vladislav

URU: Ages Beyond Myst - singleplayer

  12:00aktualizováno  12:13
Magické knihy Mystu se opět otevřely. Jaké nové světy jsou na dosah? Je 3D grafika opravdu dokonalost sama? A jakým směrem se posunula hratelnost? Pokud to nevíte, čtěte. URU je zde. Nezklamalo?

URU: Ages Beyond Myst Bratři Millerové jsou velcí snílci. Nejprve chtěli vytvořit hru, která by se svým zpracováním co nejvíce blížila realitě a která by hráčům umožňovala maximálně se ponořit do herního prostředí. Tento svůj sen si splnili po takřka desetiletém snažení až v roce 2000, kdy vytvořili realMyst – předělávku původního Mystu z roku 1993, jež na rozdíl od svého předchůdce nabízela perfektní 3D grafiku a absolutně neomezenou volnost pohybu. Už v té době ovšem měli Millerové v hlavě další sen. Jeho podstatou byla hra, kterou by mohly hrát miliony hráčů společně. V jednom herním světě, kde by se potkávali, vzájemně komunikovali a pomáhali si při řešení hádanek. Jinými slovy – chtěli vytvořit první MMO (Massively Multiplayer Online) adventuru. Nový typ hry, o nějž se sice v minulosti již pár společností pokoušelo (nevydaný čtvrtý díl Larryho nebo nedokončený multiplayer patch pro Quest for Gloty V), ale každá to po nějakém čase vzdala. Bratři Millerové jsou ale téměř u cíle. Přestože on-line část hry nebyla v době psaní této recenze ještě spuštěna, jsou její přípravy téměř u konce a očekává se, že brány do světa Uru Live se otevřou počátkem roku 2004. URU: Ages Beyond Myst Jako předvoj vydala společnost Ubisoft singleplayer část hry, která nabízí v podstatě totéž, co předchozí díly Mystu, a jejíž dohrání je podmínkou k pozdějšímu vstupu do online světa URU. A právě o tom, jak se singleplayer povedl a jaké pocity v nás zanechal, bude dnešní recenze.

Nedávno jsem jeden ze svých článků uvedl tvrzením, že dobrou adventuru dělá dobrý příběh. To však pro URU zcela výjimečně neplatí. Prakticky ve všech dílech, snad s výjimkou třetího, byla zápletka velmi slabá a takřka neexistující, což – přiznejme si – určitě je na škodu. Tvůrci si toho však byli vědomi a záměrně stavěli svá díla tak, aby byl hluboký příběh tím posledním, o co by se hráč zajímal. Nemá tedy valný smysl se zde o zápletce URU blíže rozepisovat, protože prakticky není o čem. Její jedinou podstatou je bližší poznání prastaré civilizace D’niů (bohužel ne osobní, ale prostřednictvím desítek nudných knih). Cesta za tímto mlhavým cílem začíná neznámo kde v poušti, odkud na přání Atrusovy dcery Yeeshy pokračuje dále přes několik fantastických „věků“, jež klasicky spojují magické knihy, tzv. „linking books“. URU: Ages Beyond Myst Každý z věků je pak třeba „dokončit“ tím, že v jeho prostředí objevíme a stiskneme sedm „cest“ – sedm magických pláten se symbolem dlaně.

Na čem tedy staví URU, když ne na příběhu? Tradičně na dvou pevných pilířích: na smyšlených a dokonale zpracovaných světech, a na logických puzzlech. V obojím se URU od svých předchůdců částečně liší. Důvodem je samozřejmě přechod do 3D, který s sebou přinesl nejen absolutní volnost pohybu, ale též změnu v ovládání a tím pádem i trošku odlišný přistup k hratelnosti. Co se ovládání týče, byli tvůrci prozřetelní a dávají nám možnost vybrat si mezi klávesnicí a myší nebo pohledem z první a třetí osoby. Na své by si tak měl přijít každý – osobně jsem dal přednost pohledu z vlastních očí (zvyk je holt železná košile) a ovládání jsem spravedlivě rozložil mezi klávesnici (pohyb) a myš (rozhlížení, interakce).

Hrajeme sami za sebe

URU: Ages Beyond Myst Jistě dobře víte, že hlavním hrdinou všech dílů Mystu byla anonymní osoba. Osoba bez tváře, bez hlasu, bez charakteru. Osoba, kterou jsme díky výhradnímu pohledu na svět z vlastních očí nikdy ani koutkem oka nezahlédli. URU ovšem vůbec poprvé nabízí i 3rd person perspektivu a především v jeho budoucí on-line části se budeme setkávat s ostatními hráči, takže anonymita musela jít tentokráte stranou. Hned při spuštění hry si tedy můžeme vytvořit vlastního hrdinu a po vizuální stránce ho upravit doslova k obrazu svému. Na výběr je několik tvarů hlavy, typů účesu, knírů, fousů… Můžeme si protáhnout bradu, ústa nos nebo obočí. Nastavit lze libovolnou barvu očí, vlasů, pleti a dokonce i šatů, můžeme ze sebe udělat starce, mladíky, tlouštíky nebo hubeňoury. Zkrátka při troše štěstí si lze hlavního hrdinu "uplácat" tak, aby byl svému tvůrci docela slušně podobný. Dokonalého výsledku ale nelze dosáhnout nikdy - na to jsou možnosti přece jen poněkud omezené a pokud se v Uru Live budou jednoho dne potkávat desetitisíce lidí, budou si jistě mnozí podobní jako vejce vejci, popřípadě se budou lišit jen barvou šatů. Otázka je, zdali to bude dostačující.

Pokud vás předešlé díly Mystu lákaly kvůli překrásným a fantaskním herním světům, budete se v URU cítit jako v ráji. URU: Ages Beyond Myst Po stránce designu a audiovizualizace jsou totiž tak dokonale zpracované, že nemohou hledat konkurenci v žádné jiné 3D adventuře. Když nepočítám úvodní prostředí v pouštní roklině a maličký soukromý věk Relto, který představuje jakousi centrálu a hráčův dočasný „domov“, podíváme se do čtyř, respektive pěti věků, při jejichž procházení se člověku doslova tají dech. A není to jen jejich designem, ale i rozanimováním, perfektním a především zcela realistickým ozvučením, a špičkovou orchestrální hudbou, slouženou jak interními hudebníky, tak známým skladatelem Peterem Gabrielem. Ocenit je třeba též jejich vcelku slušnou rozlehlost a především variabilitu. Ve věku s názvem Teledahn se projdeme po visutých lávkách pod obrovskými houbami, z jejichž klobouků neustále padá zvláštní třpytivé chmýří. Věk Gahreesen nabízí návštěvu polorozpadlého technologického komplexu s krásným výhledem na jezero obklopené strmými srázy s bujnou vegetací, věk Kadish nás zase uvězní do úzkých chodbiček mezi obrovské kmeny stromů, z nichž se na zem jemně snáší usychající listí. Naprosto precizně je v téměř všech světech zpracována vlnící se vodní hladina nebo vodopády, URU: Ages Beyond Myst v některých prostředích se mění denní doba a v jiných krásné slunečné počasí znenadání vystřídá prudká bouře. Vše prostě vypadá a chová se jako ve skutečnosti, až na to, že v reálném světě na tak úchvatná a dech beroucí prostředí nikde nenarazíme.

Nelze se ale pouze kochat okolním světem, je taktéž třeba přiložit ruku (a nohu – vysvětlím později) k dílu. Hádanky tentokráte nabraly trošku jiný směr. Zatímco v předchozích Mystech jsme se již od počátku nemuseli soustředit na nic jiného než na řešení konkrétních rébusů, zde tvůrci zcela logicky využili volného prostoru a důležitou součástí se tak stává pečlivý průzkum komplexních prostředí a hledání magických pláten, skrytých na skalních výčnělcích, zdánlivě nedostupných místech, v temných zákoutích. Klasických mechanických puzzlů bohužel ubylo a i ty zbylé ztratily na své důmyslnosti. V tomto ohledu je patrné, že každý z „věků“ pochází z pera jiného designéra. Některé se totiž drží tradice původního Mystu a nabízí především sadu klasických hlavolamů, v jiných naopak na puzzle jako takové prakticky nenatrefíme a záleží pouze na naší všímavosti a obratnosti.

URU: Ages Beyond Myst

To poslední slovo vás patrně poněkud zarazilo, neboť Myst nebyl nikdy hrou, která by si kladla byť jen minimální nároky na hráčovu fyzickou zručnost. V URU je ale vše jinak. S heslem „Více 3D = více akce“ přibyla v menu s ovládáním klávesa pro skok, což hratelnost URU sráží když ne přímo na kolena, tak alespoň do předklonu po silné a přesně mířené ráně do oblasti žaludku. Volnost pohybu v prostoru je v některých případech až přehnaně velká – často se totiž procházíme po různých visutých lávkách, můstcích, nebo po okrajích propastí, a ve většině případů (ne však vždy!) lze po kroku nesprávným směrem přepadnout do „neznáma“. Takovéto přepadnutí se rovná jisté formě smrti. Hra nás pak vždy vysadí na centrálním ostrůvku Relto, odkud se pomocí magické knihy musíme do daného věku vrátit zpět.

Hrozba přepadnutí do propasti by ovšem nebyla sama o sobě takovým problémem, kdyby po nás hra vysloveně nevyžadovala, abychom přes různé prolákliny a propasti přeskakovali. V těchto okamžicích totiž vycházejí najevo další dvě nelichotivé vlastnosti hry, URU: Ages Beyond Myst kterými jsou dlouhá nahrávací doba jednotlivých věků (čemuž se na druhou stranu nelze vzhledem k objemu grafiky divit) a pouze automatický save-systém, který ukládá hru a) při jejím ukončení, b) při opuštění daného věku a návratu na centrální ostrov Relto, c) při stisknutí kterékoliv látky se symbolem dlaně. Za těchto podmínek si nyní představte situaci, kdy musíte někde uprostřed určitého věku přeskočit z pohybujícího se můstku na malý ostrůvek uprostřed hluboké prolákliny. Napoprvé se vám to pochopitelně nepodaří – následuje „úmrtí“ a návrat na Relto, otevření magické knihy, přenesení se zpět do daného věku a doběhnutí na můstek, z něhož je třeba skočit. Celá tato procedura zabere odhadem 5 minut. Stojíte tedy opět na můstku, soustředíte se, skočíte podruhé… a zase špatně. Tentýž pokus opakujete stále dokola, dokud se skok konečně nepodaří. Po úspěšném přeskočení nenásleduje radost, ale úleva. Ani ta vám ovšem tu půlhodinu frustrace a pošramocených nervů z konta nikdy neodpáře.

Nejde ale pouze o tyto extrémní situace. Nutnost skákání je součástí i několika logických hádanek, které se tak opět stávají spíše frustrací než zábavou. K tomu je navíc nutno připočíst originální, ale ne zrovna pohodlný způsob, jak na krátkém prostotu přemisťovat na zemi ležící objekty. URU: Ages Beyond Myst Místo, aby je hlavní hrdina uchopil do ruky a těch pár metrů přenesl, dokáže je na určené místo jen dokopat. Když se pak v jednom konkrétním puzzlu sloučí potřeba skákání a kopání dohromady, vzniká z toho vrcholná lapálie, který dělá smutnou tečku za všemi pochybnými inovacemi. Nezbývá než se podivit nad tím, proč přechod do 3D musí vždy nutně znamenat odklon k akčním nebo arkádovým prvkům? Copak si tvůrci neuvědomují, že tím hru posouvají směrem, který se fanouškům série ani za mák nezamlouvá? Naštěstí je v URU stále dostatek slušně provedených a zábavných puzzlů, jež společně s atmosférou sálající z úžasných herních prostředí přebíjejí ony nepříjemné frustrující okamžiky. Rozhodně je však nevymažou úplně – bohužel.

URU, nebo alespoň její singleplayer část, se tak stává sice stále kvalitním, přesto možná vůbec nejslabším dílem série. Hádanky nejsou tak nápadité, jako v perfektním Mystu III: Exile, a přechod do 3D se z hlediska hratelnosti nezdařil tak dokonale jako u zmíněného realMystu. Ani z hlediska rozsáhlosti nejde o bůhvíjaké veledílo: k dohrání postačí někomu dvacet, někomu i pouhých deset hodin času. Hrací doba se však stane nepodstatnou v okamžiku, kdy dojde ke spuštění online části, která by nám měla poskytnout svým způsobem nekonečnou zábavu. Jestli dobrou, nebo špatnou, to se dozvíme snad již počátkem příštího roku. V tuto chvíli musíme vzít zavděk alespoň singleplayerem, který nás sice mírně zklamal, ale i tak se dá v letošní slabé konkurenci označit za vcelku podařenou logicko-dobrodružnou hru.

Další názor: Sleepless (Petr Poláček)
Původní Myst byl titul, který herní průmysl převrátil doslova naruby. A nejenom herní průmysl. Uchvátil srdce a mysl milionů hráčů po celém světě, včetně mé maličkosti. Už tehdy se Myst vyznačoval dokonalou grafikou, promyšlenými hádankami, dech beroucími lokacemi a absencí téměř jakéhokoli ovládacího rozhraní. Následovalo několik klonů a došlo i na dvě pokračování a jeden remake – skvělý Real Myst. A nyní tu máme další regulérní pokračování – URU. Nejenom příznivce série uchvátí hned na první pohled grafické zpracování celého světa, které mezi adventurami prakticky nemá konkurenci. I když několik detailů jako například chybějící stíny na zemi, tvůrcům přeci jenom unikly. Na druhou stranu. Aby ta krása běžela s nastavenou rozumnou mírou detailů, bude potřeba poměrně silný stroj – v dnešní době zkrátka není nic zadarmo. Podobně je na tom URU i po zvukové stránce, která se velkou měrou podílí na vynikajíc atmosféře. Nečekejte nic jiného než 3D zvuky, které ještě umocní pocit, že se nacházíte ve skutečném světě. Škoda, že nádherná hudba od Petera Gabriela hraje pouze při závěrečných titulcích. Technická stránka je tedy výborná, ale co to hlavní – hratelnost ?

Zde už to tak jednoznačné není. Valná většina puzzlů je založena na přesouvání předmětů do přesně dané polohy, aby do sebe pěkně všechno zapadlo. Manipulace s věcmi – jak ve first, tak i third person pohledu – je bohužel dosti nepřesná. To znamená, že hráč občas stráví spoustu času přesouváním předmětu do přesně dané polohy. Tvůrce je však nutné pochválit za nastavenou obtížnost, která se postupem hrou zvyšuje, což jistě přivítají jak nováčci, tak i veteráni série Myst. Nováčci si budou postupně zvykat na koncept hádanek a v Mystu klasickou absenci inventáře, nápovědy a prakticky i NPC postav. Veteráni zase dostanou šanci ovládnout v adventurách netradiční ovládání. Nikdo tak od hry neodejde znechucen a odrazen po po několika minutách hraní. I když takové momenty občas nastat mohou. V URU se totiž docela hodně skáče a běhá, s čímž budou mít někteří hráči nemalé problémy. To je však daň za kompletně 3D prostředí, kde by nemožnost lezení, běhání a skákání působila jako dosti silné omezení omezení. Mírně kontroverzní je také délka hry. V závislosti na různých faktorech totiž dohrání trvá něco mezi 10 – 15 hodinami, což sice není málo, ale ani ne mnoho. Hovoříme samozřejmě pouze o singleplayer části. Jak jistě víte bude co nevidět spuštěna on-line část hry, která hráčům nabídne možnost vyrazit na nová dobrodružství a setkávat se se spřízněnými adventurními dušemi. Ale zatím nic takového k dispozici není a my zde hodnotíme pouze singleplayer část. Ta suma sumárum nabízí kvalitní herní zážitek, který ovšem ruší nepřesné ovládání a někdy až příliš protěžované akční prvky. Nebýt jich, mohla být singleplayer část hodnocena mnohem lépe. Ale i tak se jedná o vysoce kvalitní adventure s obrovským potenciálem v podobě online hry. Proto berte hodnocení této jedné části hry s mírnou rezervou.
Hodnocení: 80%

Další názor: Pluto (Petr Linhart)
I já patřím mezi fanoušky této herní série, která se od ostatních adventur lišila maximálním důrazem na technickou stránku věci, detailně propracované světy a extrémně tuhé puzzly, nad kterými probděla spousta hráčů několik hodin. A právě kvůli podařené kombinaci těchto prvků si hry z prostředí Mystu získaly svou početnou skupinu hráčů. Nyní přichází na pult nové pokračování a je to poprvé, kdy se tvůrci rozhodli výrazněji odlišit své dílo od předchůdců. A jak se jim to podařilo? Mezi jednoznačné klady je určitě potřeba zařadit technické zpracování. Posun k trojrozměrné grafice je obrovským přínosem, navíc nastavení umožňuje několik variant, takže lze nastavit úroveň grafiky tak, aby šlo na každém alespoň trochu slušném počítači hru rozpohybovat. Tím ovšem kladné body končí, zbytek už je na tom více či méně hůř. Největším rozdílem oproti předchůdcům je právě větší přísun v akčnosti. Zatímco dříve hrálo přesunování mezi jednotlivými lokacemi zanedbatelnou roli a vše se odehrávalo při řešení puzzlů, v Uru je důležitější spíš někam doskákat či přelézt. Velmi otravné je prohlížení každého zákoutí, zda zrovna v tomhle místě není náhodou schovaná látka s potřebným znamením. O nepovedeném skákání, padání či přesouvání předmětů se již vyjádřili kolegové výše, co bych ale rád zdůraznil je nahrávání a obtížnost/délka hry. Zároveň s nepřesným ovládáním při skocích je totiž právě extrémně zdlouhavé nahrávání uložených pozic s nutností využít věk Relto (jehož vzhled může hráč drobně upravovat nalézáním vytržených listů do linking book) jako přestupní stanici nejvíce frustrujícím článkem celého díla. S tím souvisí i obtížnost a délka hry. Zatímco v předešlých dílech závisela délka hraní na schopnostech hráče najít správné řešení nějakého puzzlu, v Uru nebývá až tak obtížné řešení najít, jako ho úspěšně provést. Rozlehlost jednotlivých věků mi taky nepřijde nijak závratná, ani početně to puzzly nezachrání, obzvláště těch kvalitních je jako šafránu.

Celkově vzato, pro pravověrné fanoušky Mystů bude Uru určitě zklamáním. Z výše popsaných tří pilířů zůstalo výtečné technické zpracování, hodně nevyrovnaná architektura světů a hodně zjednodušené puzzly okořeněné o nepovedené akční prvky.
Hodnocení: 72%

URU: Ages Beyond Myst
Minimum: CPU 800 MHz, 256 MB RAM, 32 MB 3D karta, 2 GB HDD
Optimum: CPU 2 GHz, 512 MB RAM, 64 MB 3D karta
Multiplayer: v přípravě
Další informace: preview, demo, trailer 1 a 2, screenshoty, wallpapery, patch
Výrobce/distributor: Cyan Worlds / Ubisoft
Distributor v ČR: Playman (český manuál)
Oficiální stránka: homepage
Verdikt: Myst s nejdokonalejší grafikou, ale poněkud slabšími puzzly.
Hodnocení: Petr Ticháček - 78%, Petr Poláček - 80%, Petr Linhart - 72%

Autor:
Témata: Manuál, Ubisoft, účes
  • Nejčtenější

Onlinovkou Eve sedmým měsícem zmítá válka, servery ji už nezvládají

Vleklý konflikt už stál obě strany miliony korun, jeho ukončení je v nedohlednu. Bohužel, víc než taktické schopnosti...

Nabídka, která se neodmítá. Star Wars: Battlefront 2 je dočasně zdarma

Aktuální nabídka hry zdarma je jednou z nejlepších ve více než dvouleté historii obchodu Epic Store. Battlefront 2 sice...

Aktivisté volají po cenzuře příliš prsaté hry, autoři to odmítají

Na Nintendo Switch počátkem měsíce dorazila hra Sense: A Cyberpunk Ghost Story, kterou by někteří rádi cenzurovali....

Spoluzakladatel CD Projektu se omluvil za Cyberpunk, slíbil konec přesčasů

Marcin Iwinski, jeden ze dvou zakladatelů donedávna oblíbené polské společnosti CD Projekt Red, natočil pětiminutový...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Facebook si spletl fanoušky Falloutu s radikály a zakázal je. Už podruhé

Facebooková skupina fanoušků videohry Fallout 76 byla provozovateli sociální sítě během čtyř měsíců již podruhé...

Jednoduchý trik. Vědci našli nejlepší způsob, jak si získat přátelství kočky

Premium Majitelé koček dobře vědí, jak je s nimi někdy těžké pořízení. Umí dělat naschvály, jsou tvrdohlavé nebo nás prostě...

TEST olejů: nejhorší je kokosový, zdravější je i sádlo

Premium Na smažení a fritování, do salátů, omáček i dresinků... Do velkého srovnání olejů a tuků jsme vybrali dvacet výrobků....

Život s Ester. Není úplně málo komplikovaná, přiznává trenér Bank

Premium Je to už pět let, co od svého bratra Ondřeje přesedlal jako trenér k Ester Ledecké. Dovedl ji k olympijskému zlatu v...

  • Další z rubriky

RECENZE: Call of Duty: Black Ops Cold War je nevýrazná sázka na nostalgii

Letošní díl série Call of Duty se vrací do studené války. Krátká kampaň bohužel opakuje řadu chyb, z nichž se značka...

RECENZE: Dex ukazuje budoucnost, v níž bez implantátů nemá cenu žít

Česká hra Dex zasazuje tradiční žánr do ne úplně tradičního prostředí. Mladá dívka s modrými vlasy zachraňuje svět před...

RECENZE: MediEvil je zbytečný remake plný nedotažeností

Další klasický titul MediEvil se dočkal remasterované verze, respektive remaku. Jde o sentimentální záležitost, která...

RECENZE: Remake Destroy All Humans! je stejně tak praštěný jako originál

Patnáct let stará akční adventura Destroy All Humans! se dočkala moderní grafiky, jinak zůstalo vše při starém. Obstojí...

Vytetovaná sexuální instrukce zaráží i mého gynekologa, líčila dívka

Nesedí k ní, ale onen vulgární sexuální povel má na podbřišku opravdu vytetovaný. Vznikl jako rozpustilá, hrdá,...

WhatsApp si znepřátelil uživatele. Hromadně přecházejí na jiné platformy

Začátkem února vstoupí v platnost nové podmínky oblíbené chatovací aplikace WhatsApp, které umožní sdílet řadu nových...

Vágner ulovil Nechranického krokodýla. Bájná štika vzdorovala několik dní

Jakub Vágner procestoval svět v honbě za gigantickými a vzácnými rybami. V minisérii České televize pátrá po legendách...

Jednoduchý trik. Vědci našli nejlepší způsob, jak si získat přátelství kočky

Premium Majitelé koček dobře vědí, jak je s nimi někdy těžké pořízení. Umí dělat naschvály, jsou tvrdohlavé nebo nás prostě...

TEST olejů: nejhorší je kokosový, zdravější je i sádlo

Premium Na smažení a fritování, do salátů, omáček i dresinků... Do velkého srovnání olejů a tuků jsme vybrali dvacet výrobků....