No tak to je fajn. Jestli budu dostávat k recenzi veškeré gamesy pro EyeToy, jako že jich začíná přibývat jak hub po dešti, budu mít asi za chvíli problém, o čem vlastně psát. Grafika se nám nijak extra nemění, muzika je tam asi spíš jen proto, aby něco hrálo a samotná hratelnost je dána tím, jak důvtipně si nás EyeToy rozpohybuje. Když nás to bude navíc i bavit, je úspěch zaručený. Na první pohled se dá říct, že jakákoli hra pro EyeToy je přírůstkem do rodiny her nové generace, ale není tomu tak. Po úspěchu EyeToy: Play 2 nebo Dancing Stage Fusion, které jsme ohodnotili dříve a které dopadly nad očekávání dobře, tu máme další várku od zkušených: Konami jsou z Japonska a jak všichni dobře víme, v Japonsku se chytne téměř všechno, co se dá prodat, popřípadě z toho udělat módu, a tak byla jen otázka času, kdy do práce studia Sony začnou fušovat i další firmy. V tomto případě Konami nepochopila skryté možnosti EyeToy a vytvořila brak, kdy před obrazovkou skutečně stačí jen zběsile mávat rukama, v tom horším případě blbě čučet, protože nebudete vědět, co dělat.
Hra U Move Super Sports je určena výhradně pro děti, ale i ty se budou cítit podvedeny.

Součástí hry je Art Studio, což je klasický room s několika hříčkami, které jsou tam „jen tak“, ale paradoxně jsou originálnější, než všechny sportovní hry v hlavním menu. Za zmínku stojí kaleidoskop, což je solidní úlet, přesouvání dílků puzzle nebo sledování vašeho obrazu, kterak se o něco málo opožďuje oproti originálu. Za skupinu zcela nesmyslných úkolů můžeme naopak považovat třeba odmrazování obrazovky. Jako bychom toho neměli dost, že? Včera jsem podobným způsobem odmrazoval auto a bylo to asi tak stejně „zábavné“. Takovýchto zbytečností je ve hře plno a občas to vypadá, že
autorům došly nápady a snažili se zaplácnout disk aspoň narychlo splácanými nesmysly, které nejsou ani užitečné (jako SpyToy v EyeToy: Play 2) ani veselé (výroba vlastního ksichtíku v téže hře). Pokud to přesto bude někoho zajímat, seznam disciplín a hříček najdete v rámečku poblíž.
V tomto případě Konami nepochopila skryté možnosti EyeToy a vytvořila brak.
Že jednotlivé disciplíny nejsou zase tak záživné se můžete přesvědčit třeba v Yellow Card, kde princip úkolu spočívá v čekání, kde se na obrazovce objeví pískající rozhodčí (ještě navíc znázorněn dosti dětskou grafikou, stejně jako vlastně celá hra) a máváním ruky nad ním ho musíte „přesvědčit“, aby hráči nedal žlutou kartu. Při závodech na koních musíte zase jednou rukou mlátit hřebce po zadnici, aby klusal rychleji. Při dříve zmíněném curlingu je pro změnu vaším úkolem pucovat led před klouzajícím kotoučem tak, aby se co neblíže přiblížil ke středu kruhu. Samotné čištění ledu je samo o sobě fyzicky namáhavé, takže pokud vycházíme z předpokladu, že je hra určená pro naše malé potomky, nemůže průměrně pohybově nadaný jedinec tento úkol zvládnout bez újmy na zdraví. Takže zase jen jediný monotónní pohyb, který začne brzy nudit. Vesměs jsou jednotlivé úkoly neuvěřitelně statické a bez nápadu oproti ostatním EyeToy hrám, které jsme doposud viděli.
|

U Move Super Sports | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|