Tortuga: Two Treasures

Nemáte-li mánie kolem Pirátů z Karibiku stále dostatek, může pro vás být zajímavou volbou Tortuga, která s filmy sice oficiálně nemá nic společného, snaží se však být podobně cool, což se jí bohužel ne vždy daří. Co říká recenze?

Pokud si vzpomínáte na obchodní simulaci Tortuga, můžete se směle počítat ke znalcům herního průmyslu. Tato hra totiž i přes své kvality poněkud zapadla. Proto je přinejmenším podivné, že se studio Ascaron pouští do stejné řeky podruhé. Ačkoliv, počkat – podle obrázků něco nehraje. Je tomu skutečně tak, Two Treasures ani v nejmenším nejsou strategií, jako spíše velice jednoduchou akcí, snažící se chytit pirátskou lavinu, jíž spustili dnes už kultovní Piráti z Karibiku. Takové rychlokvašky a zrazování původních konceptů, tedy toho „co umím nejlépe“ většinou nedopadá nejlépe a Two Treasures jsou typickým příkladem, byť se nejedná o katastrofu, ale zkrátka to mohlo být mnohem lepší.

Časté cut-scény zavání solidní výpravou a zpočátku se na ně skutečně rádi podíváte, s postupem času ale začnou naprosto regulérně překážet.

VIDEO

Jelikož se hra snaží o nápodobu Pirátů z Karibiku, neobejde se bez silného opěrného bodu v podobě příběhu. Tento však bohužel jen vypadá, že by mohl být více než průměrný. Začátek, kdy hlavní hrdina Thomas „Hawk“ Blythe chvíli slouží u proslulého piráta Blackbearda a snaží se mu stát rovnocenným partnerem při hledání bájného Morganova pokladu, ještě působí celkem slibně – jako takové pirátské béčko. I poté, co Blackbeard Hawka zradí a nechá ho trčet ve vězení, odkud se hrdina musí dostat, to ještě vypadá na slušnou dějovou motivaci. Časté cut-scény zavání solidní výpravou a zpočátku se na ně skutečně rádi podíváte, s postupem času ale začnou naprosto regulérně překážet. Jsou totiž až přespříliš dlouhé a scénáristé se v nich plácají tak, jakoby nevěděli jak danou věc říct mnohem jednodušeji. Krom Thomase a jeho věrné partnerky, kněžky voodoo Sangui, narazíte ještě na množství postav, ať už to jsou padouši podšití, dobráci nebo kariéristi, kteří se tváří jako kamarádí, ale neváhají vám zabodnout kudlu do zas. Ostatně, tento Blackbeardův podraz vás vypraví na cestu za pomstou a pochopitelně i pokladem. Žel, slibná zápletka se, jak už bylo řečeno, až příliš rychle rozpouští jako sůl v mořské vodě. Sekvence sice lze odklikávat, ale pak už vůbec netušíte o co jde, a nakonec – pro trpělivější a nenáročné jedince může být příběh stále slušným tažným lanem. My, co jsme ale něco podobného zakusili již nespočetněkrát předtím, dáváme přednost sofistikovanějším řešením.

V celkovém součtu je ale tak jako tak mnohem důležitější hratelnost. Po navolení několika úvodních parametrů se vrháte rovnou na moře – v tom hru musíme pochválit, začíná zcela od Adama, ale velice rychle vás dokáže přivést k základním principům ovládání. Ty jsou nejen na moři velice snadné. Dobře známá čtveřice kláves WASD se de facto stará o rychlost a směřování lodi, ačkoliv „dupání na plyn“ neprobíhá způsobem táhlým držením jednoho tlačítka. Vtip je v tom, že každé jedno zmáčknutí platí pro napnutí jedné z plachet, kterých je v závislosti na lodích různé, většinou však hojné množství. To samé platí i opačně. Vzhledem k tomu, že ve hře prakticky žádnou roli nemá u plachetnic jinak hodně důležitý vítr, není problém zastavit na fleku, aniž byste bárku museli krkolomně natáčet a zároveň s tím sledovat měnící se povětrností podmínky. Ne, stačí několikrát stisknout S a už stojíte. Hra se snaží působit velmi rychle a dynamicky, i to je důvodem k faktu, že na nejvyšší rychlost loď doslova letí nerealistickou rychlostí. Pro hratelnost jde však o příznivou zprávu, tedy pokud nejste kovaní mořští vlci a nevadí vám trávit pohledem na loď a modrou hladinu dlouhé desítky minut tak, jak to předvádělo například Age of Pirates. Zde je vše mnohem svižnější, a to i proto, že Tortuga nenabízí takovou volnost. Naopak, po splnění určitých úkolů následuje loadingová obrazovka a další mise s odlišnými questy.

Po navolení několika úvodních parametrů se vrháte rovnou na moře – v tom hru musíme pochválit, začíná zcela od Adama, ale velice rychle vás dokáže přivést k základním principům ovládání.

Ale vraťme se ještě k lodím. Je jasné, že s nimi nebudete jen rázovat stereotypním oceánem, ale postavíte se i nepřátelským lodím či dokonce celým flotilám. Pak přichází na řadu šikovné manévrování. Čím více plachet je napnutých, tím vyšší se řítíte rychlostí, ale také loď mnohem méně kontrolujete. O poznání lépe se plavidlo otočí, pokud je vypnut jen přiměřený počet plachet. V námořních přestřelkách si tak celkem zataktizujete. Vyplatí se nyní na chvíli ujet, nebo šikovným nájezdem rozdělím několik dělových salv? Kanóny střílí hbitě, prakticky vůbec není potřeba čekat na nabití. Střelivo se dělí hned do čtyř druhů, v zásadě platí čím dražší, tím lepší. To samé můžeme prohlásit o typech lodí, kterých je pro změnu osm, ale že by se lišily více než jen počtem kanónů, to zase ne, byť se tak snaží tvářit. Do toho tu jsou ještě výbušné sudy, jimiž se dá s trochou šikovnosti parádně zavařit, nebo například mořský kraken otravující vybranou protivníkovu loď. To vše dělá z námořních bitev příjemnou zábavu, jež ale své možnosti vyčerpá rychleji než by bylo záhodno. I poté to sice není otrava, ale více možností by zcela určitě neškodilo. Na druhou stranu, hra vydrží zhruba 5-7 hodin, což je přesně ten čas, po jehož přesažení bychom začali mluvit o nudě.

Musíme do něj ale započítat i souboje na meče. Ty probíhají jednak na palubách lodí, když se střetnou dvě posádky, jednak také na pevnině, a to rovnou ve městech. Zní to zajímavě? Nám také, než jsme zjistili, jak diletantsky se s touto důležitou položkou hry autoři (ne)popasovali. Pokud bychom chtěli být struční, řekli bychom prostě, že ji odflákli, ale takový problém přeci jen zaslouží širšího rozvedení.

Klady a zápory

Slušné námořní bitvy
Snadná ovladatelnost

Plytký a rozvleklý příběh
Suchozemská část

899 Kč
České titulky

V podstatě se jedná pouze o boje s nepřáteli, žádné jiné dobrodružství na souši nečekejte. Už to není úplně nejlepší vizitkou. Ale bitky jsou zkrátka nudné, protože, přes určitý vývoj hrdiny umožňující časem používat velice jednoduchá komba, ve všech případech vystačíte s levým tlačítkem myši, tedy základním útokem. Nepřátelé nejsou schopno koordinovat své útoky, a tak se vždy nějak prosekáte.

I grafika jakoby na pobřeží vypovídala službu. Města vypadají nepěkně, postavy se hýbou jako špatně vyřezané loutky – zkrátka prezentace odpovídající deset let starému titulu. Jenže! Jakmile vyplujete na moře, vypadá grafika když ne parádně, tak aspoň velice dobře. Mořská hladina odráží moc pěkné modely lodí a na efekty počasí, ačkoliv na hru nemají valný vliv, je radost pohledět.

Čím více plachet je napnutých, tím vyšší se řítíte rychlostí, ale také loď mnohem méně kontrolujete.

Tortuga: Two Treasures je přinejlepším mírně nadprůměrným titulem, který je nenáročný na pochopení i hraní. Doporučili bychom ho jako příjemně oddychový, pokud by neobsahoval pokaženou suchozemskou část. Takhle to je nemastný neslaný kousek, který si nemůže dělat naděje, že by ho někdo hrál s opravdovou chutí.