The Da Vinci Code

Málokomu se podařilo uniknout před velkým spiknutím, které se na nás valí ze všech stran. Stojí za ním církev či někdo jiný? Vyřešte prastarou záhadu z pohodlí domova.

A na začátek oblíbené téma. Knížky, filmy a hry. V dnešní době už asi nikoho nepřekvapí, že tyto 3 kategorie k sobě patří, a v případě očekávaného filmu se již v době premiéry, případně později objeví i počítačová hra. Stejně tak je tomu i v dnešním případě, kdy si na mušku vezmeme Šifru mistra Leonarda. Asi každý, kdo sleduje filmovou a herní scénu očekával, že se hra dříve či později objeví na pultech obchodů. Bohužel ve většině případů hry na motivy filmu či knihy nemají úplně kladné hodnocení. Důvod je vcelku zřejmý, autoři pospíchají s vydáním do premiéry, a na kvalitu se tak trochu zapomíná. Sází se hlavně na jméno titulu, reklamu a propagaci filmu s tím, že to přitáhne i počítačové hráče. Nechci křivdit všem hrám, ale povětšinou se o takové „rychlokvašky“ jedná. Uvidíme, zda se tomuto cejchu hra Šifra mistra Leonarda vyhne. Pro toho, kdo nečetl knížku, ani neviděl film zde stručně nastíním děj, potom už se vrhneme na hru jako takovou. Hlavní postavou je uznávaný profesor náboženské symbologie Robert Langdon, který se jednoho dne dozví, že v Louvru byl zavražděn odborník a kurátor muzea. Vydá se na místo, kde se seznámí s vnučkou zavražděného, Sophií Neveuovou. To ještě netuší, do jak nebezpečné a napínavé situace se dostává. Dědeček Sophie zanechal několik odkazů, které by mohly vést k vypátrání vraha, ale i objevení Svatého grálu a jeho tajemství. Církev ale nemá mnoho pochopení pro pátrání naší dvojice, a velmi záhy jim půjde nejen o odkrytí tajemství, ale i ochranu vlastního života, protože jak zjistíte, jde o velké spiknutí, do kterého jsou zapojeni nejen vrchní členové církve, ale i samotný Vatikán.

Dědeček Sophie zanechal několik odkazů, které by mohly vést k vypátrání vraha, ale i objevení Svatého grálu a jeho tajemství.

Více asi nemá cenu prozrazovat, protože pak by příběh nebyl překvapením, a jak je vám asi jasné, na příběhu kniha, film i hra stojí. Autorem bestselleru je Daniel Brown (v originále The Da Vinci Code), zfilmování se pak ujal režisér Ron Howard, a hlavní role ztvárnili Tom Hanks, Jean Reno spolu s Audrey Tautou. Po vydání knihy se rozpoutal boj mezi církví a Danielem Brownem, právě kvůli informacím v knize, které jsou proti církvi namířeny. Spolu se zfilmováním pak přišly problémy další, kdy církev neumožnila štábu natáčet v některých prostorách, naopak francouzská vláda bez váhání poskytla možnost natáčet přímo v Louvru. Knih se prodalo více než 30 milionů kusů, a přeložena byla do 42 jazyků. Filmoví kritici ale film vcelku strhali, i když každému asi bylo jasné, že se nejedná o lehký úkol převést Šifru na stříbrné plátno. I přesto se ale filmu podařilo během pár týdnů vydělat neskutečných 678,5 miliónu dolarů, a dostat se tím tak na 13 příčku nejvýdělečnějších filmů všech dob. Jak je z obrazků patrné, nepůjde o klasickou point&click adventuru, ale o plně 3D dobrodržné prostředí s prvky boje a stealth akce. Hrát budete jak za Roberta, tak Sophii, kteří ale ke svým filmovým protějškům mají hodně daleko, ale v případě Roberta je to určitě ku prospěchu. Jeho vizáž totiž působí věrohodněji než u Toma Hankse, ve hře je vykreslen jako gentleman, neustále v obleku, což k jeho postavě profesora sedí lépe. Příběh začíná přímo u těla zavražděného dědečka Sophie, a vcelku překvapivě se nedrží filmové ani knižní podoby, naopak se i znalci dozvědí některé nové poznatky, ale nějakou další zápletku či jiný konec bohužel nečekejte. Určitě vás zajímá pokud jste knihu nečetli, zda vám něco neunikne. Naštěstí vás mohu uklidnit, že nikoliv, spíše bych řekla, že v nevýhodě jsou ti, kteří předlohu znají, protože hlavolamy jim budou připadat triviální. Když už jsem hádanky zmínila, tak bezesporu patří k velkým plusům hry. Půjde hlavně o dekódování textů, skryté symboly, ale i klasické kombinování předmětů. Sice jsem výše uvedla, že některým přijdou jednoduché, postupem času jsou přeci jen těžší, a hlavně docela povedené, což bohužel nemohu říci o bojových vsuvkách, kterých je více, než by bylo zdrávo. Nevím proč mají autoři poslední dobou tendenci do adventur boje dávat, ale pro mě osobně je to opravdu mínus. Navíc zpracováním, jaké je k vidění u Šifry, podle mne autoři zcela odradili některé adventurní milovníky. Věřím, že na ovladačích ke konzolím se hra ovládá lépe, bohužel takový je už úděl konverzí. Naopak hráčům akčních her bude zase Šifra připadat příliš ukecaná. Kromě velkého množství bojů je stupidní i to, jakým stylem máte bojovat. Na obrazovce vám totiž vyskočí písmenka či klávesy, které máte v rychlém sledu za sebou mačkat, takže pokud máte rádi svou klávesnici, vezměte si nějakou starší, protože po pár nezdařených pokusech ji budete chtít rozmlátit. U bojů máte na výběr 3 možnosti. Útok, obranu nebo odhození. Poté co se do sebe protihráči zaklesnou (ano, opravdu, chytí se za ramena) si můžete vybrat, co na nepřítele zkusíte. Principu mačkání tlačítek v podobě jakou vám ukazuje hra se dočkáte například v případech, kdy Robert někam Sophii vysazuje, otvírá okno či se snaží něco odsunout.

O ovládání hry jsem se již letmo zmínila, ale je zcela zřejmé, že hra byla prvotně vyvíjena pro konzole, a těm je i ovládání uzpůsobeno.

Hodnocení hry nezvednou ani stealth akce, které také nejsou moc vyvedené. Schováte se do výklenku, projdou kolem vás policisté, a s naprostým klidem, koukajícím na vás jdou dále. Čímž se dostáváme i k AI nepřátel, která je rovna bodu mrazu. Občas se hodí zmláceného policajta odtáhnout za nohy někam, kde nebude vidět a nevšimnou si těla posily. Dalším trikem, který můžete použít je odhození nějaké věci jiným směrem, či zaklepaním, ale na různé fígly jistě přijdete sami. Lokality hry jsou docela povedené, podíváte se nejen přímo do Louvru, ale třeba i do kostelů, panských sídel nebo například banky v Zurychu. Na grafickém zpracování se podílel i Charles Cecil, kterého si možná pamatujete díky hrám Broken Sword, takže Šifra vám jej mnohokrát připomene. Pro mne to bylo spíš nostalgické vzpomínání na staré adventury. Graficky se totiž Šifra moc nevyvedla, nedá se říci, že by byla vysloveně špatná, ale větší důraz na detaily a propracování lokalit by jistě neuškodilo. Mimika obličejů je na tom ještě o poznání hůře, ale přiznejme si, čekali jsme něco jiného? Dabing a zvuky jsou dost jednotvárné, opakující se stále dokola, a dabéři jakoby neuměli vyjádřit emoce. O ovládání hry jsem se již letmo zmínila, ale je zcela zřejmé, že hra byla prvotně vyvíjena pro konzole, a těm je i ovládání uzpůsobeno. Kamera není problematická, občas však narazíte do druhé postavy, či nemůžete něco obejít, aniž by tam něco bylo. Jsou to chyby naprosto zbytečné, které jen více kazí dojem z hraní. Spolu s vývojářským týmem The Collective, který Šifru vyvíjel, se stejného tématu chopila i společnost jiná, a to Kheops Studios, pod taktovkou The Adventure Company, která je známá například díly Tajuplný Ostrov, ECHO: Secrets of the Lost Cavern či Voyage. Jejich titul nese název The Secrets of Da Vinci: The Forbidden Manuscript a má se jednat o klasickou point&click adventuru, o které si více můžete přečíst v naší kartě. Já osobně se na ní těším daleko více, pevně věřím tomu, že autoři vývoj neuspěchali, a dokázali využít potenciál, jaký tento námět poskytuje.

Klady a zápory

Hlavolamy
Atmosféra

Grafika
Nudné a frustrující akční pasáže
Nevyužitý potenciál

Co říci závěrem? Hra bezesporu má své kvality, kterým dominují hlavolamy, ale mínusů je daleko více. Akční vsuvky v podobě bojů se do této hry opravdu nehodí, spíše to vypadá, že autorům docházely nápady, nebo chtěli zaujmout větší spektrum hráčů. Výsledek je ale opačný, pro fanoušky adventur jsou tyto prvky rušícím elemtem, pro akčně založené hráče je to zase moc ukecané. Možná, kdyby autoři s vývojem nespěchali, mohl být výsledek o poznání lepší, ale teď už se nedá dělat nic. Můžeme jen doufat, že společnost Kheops Studio se chopí šance lépe, a my si užijeme tajemství Svatého Grálu plnými doušky.