Pondělí 24. ledna 2022, svátek má Milena
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 24. ledna 2022 Milena

RECENZE: Her jako Technomancer jste hráli spousty. Před deseti lety

  9:00
Nadějná hra na hrdiny Technomancer od malého týmu trpí především zoufalou neoriginálností a nízkým rozpočtem. V konkurenci Zaklínače a Falloutu prostě neobstojí.
60

Tenchomancer

Platforma: PlayStation 4
Výrobce: Spiders Games

  • Rychlé a zábavné souboje
  • Vydrží dlouho a nestojí příliš
  • Scénář a dialogy
  • Stereotyp, málo RPG faktorů

Herní karta

Pátek 10.6.

Jelikož hra nedovoluje příliš modifikovat vzhled hlavního hrdiny, budete také nejspíš vypadat nějak takto.

Dnes jsem se vrátil z dovolené, po 14 dnech se těším, až si konečně odpočinu v pohodlí domova. Když přichází od Ondry e-mailem nabídka na zrecenzování Technomancera, ani příliš neváhám. Sice jsem si brousil zuby spíš na Mirror’s Edge, ale tak to zkrátka chodí.

Pozitivní je, že na odevzdání článku mám tentokrát neuvěřitelných 18 dnů (většinou dostáváme recenzní kopie den dva před vydáním, ale často až po). 10 GB dat je v dnešní době až podezřele málo, nicméně spouštím stahování a ještě jdu naposledy vyvenčit psa. Cestou mě napadá geniální nápad nenechávat psaní recenze na poslední chvíli jako vždy, ale psát ji průběžně deníčkovou metodou. Tak schválně, jestli to vydržím.

Krátké intro uvede do nelichotivé vize budoucnosti. Nepodařená kolonizace Marsu, nepřátelské frakce bojující o zbytky vody, mutanti, civilizace soustředěná do obrovských měst. Klasika, známe. Moje alter ego na příštích 20 – 30 hodin (jak alespoň slibuje press kit) bude čerstvý člen jednotky Technomancerů, v podstatě klasických kouzelníků, jen ve světě budoucnosti.

Úvodní tvorba postavy po pravdě nic moc, hrdinovi můžu jen vyměnit obličej a porost hlavy z několika předpřipravených setů, jméno a původ jsou předem dané. Marně se snažím najít kombinaci, která by nevypadala jako ostřílený vymetač diskoték, poté náhodně přihazuji pár bodíků do schopností, o jejichž významu pro budoucí hraní nemám ani páru, volím těžkou obtížnost (snížit jde vždycky, opačně bych nezískal achievement) a jde se na to.

Grafika není špatná, ale kvůli stále stejnému prostředí se rychle okouká.

První kroky nejsou vůbec špatné. Grafika vypadá obstojně, zhruba na úrovni ošklivějších lokací z Dragon Age 3, ale na rozdíl od něj se vše odehrává v úzkých koridorech.

Po několika úvodních zdvořilostech se vydávám na první ostrou misi v doprovodu zkušeného nadřízeného Seana. Jde o stejnou pasáž, kterou jsem viděl již loni na E3, takže žádné překvapení. Jsem doslova zahlcen spoustou tutorialových doporučení, v nichž se rychle přestávám orientovat, ale proti skupinkám banditů si naštěstí vystačím jen se základním útokem na blízko.

Nesmrtelný kolega se docela činí, a tak za chvíli vstupuji do cíle své cesty - opuštěného dómu. Uvnitř vše při starém, jen místo banditů likviduji přerostlý hmyz. Netrvá dlouho a k zemi se kácí i první boss, kterým byl obrovský pavouk. Moje úspěchy přilákaly pozornost nadřízených a za odměnu se stávám členem ozbrojených složek, hlásit se mám u plukovnice Elizy.

Přede mnou se rázem otvírá celé město, se spoustou civilistů, obchodníků a nepovinných úkolů, až z toho jde hlava kolem. Jen zběžně prostuduji mapu a rozhoduji se nechat si průzkum města na zítra a jít raději spát.

Sobota 11.6.

Města připomínají Potěmkinovy vesnice. Jsou téměř liduprázdná a do většiny budov nelze vstupovat.

Vstávám dřív, abych ještě před obědem stihl odehrát nějakou tu hodinku, později už nebude čas. Město nakonec není tak veliké, jak se jevilo na první pohled a rychle se v něm zorientuji. Je rozděleno na tři části – vládní čtvrť, slumy a podzemí – které od sebe dělí nahrávací obrazovka. To začíná být rychle pořádný opruz, protože úkoly mají většinou zadání v jiné části, než se nachází jejich řešení.

Vzhledem k absenci rychlého přesunu mezi lokacemi koukám na nahrávací obrazovku víc, než by mi bylo po chuti. K ruce dostávám dva pohůnky, na které sice můžu podle libosti věšet vybavení, ale kromě základních povelů (drž se zpátky / útoč) na jejich chování nemám nejmenší vliv. Že jsou v bojích spíše k ničemu, je celkem nabíledni. Á propos boje: pryč je spamování základního útoku, na které jsem si zvykl v tutorialu. Bez nesmrtelného sidekicka se najednou musím mnohem více ohánět.

První dva NPC pomocníci příliš charismatu nepobrali

Eskortní misi, v níž na mě neustále nabíhají vlny nepřátel, opakuji už podesáté a mám sto chutí snížit si obtížnost. Naštěstí vytrvám a pomalu rozkrývám vlastnosti bojového systému.

Základem je volba jednoho ze tří nabízených režimů, které můžeme zjednodušeně popsat jako útočný, obraný a na dálku. Každý má své speciální pohyby a je nutné mu přizpůsobit taktiku. Nejzábavnější se mi jeví ten útočný, v němž neustálým pohybem po bojišti a vhodně načasovanými útoky dokážu rychle napáchat spoustu paseky.

Kouzla jsou tu spíše jen do počtu a více než obyčejné blesky využívám spíše ty pasivní jako brnění nebo posílení zbraně. Ale ani tak si nemůžu příliš vyskakovat a několik časově omezených questů mi jednoduše propadne, protože na jejich vyřešení ještě nemám dostatečnou úroveň.

Přesto se výborně bavím a snažím se plnit všechny nepovinné úkoly, zatímco ty povinné, jako je luxování nebo mytí nádobí, k nelibosti své ženy neustále odsouvám. Když mi tedy píše Ondra, že se přeci jen objevil ten Mirror’s Edge, nejeví se mi už cesta do redakce jako tak skvělý nápad a odsouvám to na pondělí. Po obědě vyrážím do reálného světa, ale dušuji se, že večer zůstanu doma a budu hrát.

Neděle 12.6.

Sice se hra odehrává na Marsu, ale jinak připomíná klasické post apokalyptické tituly jako Mad Max nebo Fallout

Probouzím se akorát na oběd, včera jsem totiž u hry vykysnul až do tří do rána. Sám se tomu divím, v konkurenci Dragon Age 3, Pillars of Eternity nebo Falloutu 4 (což jsou poslední RPG, která jsem hrál) hra objektivně nemůže konkurovat, ale nedokážu si pomoci, něco mě u toho opravdu drží. Je to zřejmě jistá nostalgie po dobách, kdy byly hry méně komplikované a přímočařejší.

Hlavní záporák je takový ten typ, který posly špatných zpráv rovnou předhazuje lvům, morální rozhodnutí jsou striktně černobílá a všemu vévodí dialogy ohlodané až na samotnou dřeň. Svojí jednoduchostí připomínají bulvární interview s čerstvými misskami: „Ach, děkuji za informaci, že mi zemřel manžel, jaká to tragédie. Tady máte za odměnu +1 palcát.“

Bar ve městě je dobrý jen když se potřebujete porvat. Za peníze, v aréně.

Po velkém dějovém zvratu jsem navštívil nové město, ale až na mírně odlišnou grafiku všechno při starém. Postavu profiluji směrem svalnatého dobráka, proto všechna vylepšení cpu do atributů síla a charisma. Velikou nevýhodu vidím v tom, že zkušenosti sbírám pouze bojem, takže je stejně vždy výhodnější všechny zamordovat, než se je snažit překecat. Ale ani tak nijak nestrádám a díky superrychlému autohealu a prakticky nekonečné zásobě léčivých prostředků už není žádný souboj větší problém.

Trochu mě trápí, že mám odehráno více než deset hodin a nepotkal jsem ani jeden unikátní předmět, který bych si nemohl koupit za pár šupů v každém obchodě, ale budiž. Dnes už ale každopádně pokračovat nebudu, potřebuji si trochu odpočinout.

Pondělí 13.6.

Po práci jsem se stavil v redakci pro Mirror’s Edge, vypadá to skvěle. Zítra mám volno, takže bude dost času ho pořádně vyzkoušet. Technomancer počká.

Středa 15.6.

Souboje jsou akční a rychlé, příliš prostoru pro taktizování nenabízejí.

Darujte krev, ze zákona pak máte nárok na den volna! Mirror’s Edge tedy hotový, vracím se k Technomancerovi. Už jsem si konečně vzpomněl, co mi nejvíce připomíná – staré konzolové RPG Jade Empire od Biowaru. Akční soubojový systém založený na neustálém přepínání různých stylů, generické questy, turnaj v aréně atd., jen to prostředí starověké Číny bylo o dost zajímavější než fádní Mars.

Neděle 19.6.

V posledních dnech trávím s Technomancerem hodinku dvě denně, ale není moc nového, o čem psát. Přijde mi, že 50 % času trávím neustálým přesunem z místa na místo a likvidací opakovaně se generujících nepřátel. Trápí mě i spousta nedomyšleností.

Schopností a vylepšení je tu na první pohled dost, ale většina z nich je úplně zbytečná.

Tak třeba některé úkoly lze splnit jen v noci, nicméně zde není funkce čekání, takže pokud se nechcete vracet deset minut do své skrýše a zpátky, můžete si odskočit třeba uvařit oběd. Ještě horší jsou bugy, které mi znemožňují plnit úkoly.

Ve hře funguje systém navazování vztahů s NPC pomocníky, jenže to pro ně musíte nejdříve splnit speciální mise. Jestli vše může skončit až mileneckým vztahem, bohužel nikdy nebudu vědět, protože můj slibně se rozvíjející vztah s mulatkou Nieshou ukončil jednoruký Andrew, jehož mise je pokažená. A dokud neukončíte jednu, nemůžete pokračovat v druhé.

Podobných problémů je hra plná: tu nereaguje na změnu vybavení, takže vás do mise ani nepustí, tu se s vámi důležitá osoba odmítá bavit atd. Spoléhat, že vše bude opraveno následnými patchi, mi v tuto chvíli moc nepomůže.

Pátek 24.6.

Souboje s bossy představují vítané osvěžení a klidně jich mohlo být více.

Ondra se ptal, jak že jsem daleko s recenzí, že ji v úterý potřebuje vydat. Samozřejmě, není problém, slibuji, ale ve skutečnosti mě polije ledový pot. Ne, že bych na Technomancera úplně kašlal, mám odehráno skoro 30 hodin, ale zcela upřímně: hru už zapínám spíše z povinnosti a mé sedánky jsou stále kratší a kratší. Marně v sobě totiž hledám nějakou motivaci, proč vůbec pokračovat. Příběh je šablonovitý, souboje stereotypní, grafika okoukaná. Kdyby to skončilo na slibovaných 30 hodinách bylo by to lepší. A to už většinu nepovinných questů stejně ignoruji. Nicméně zkusím to přes víkend dotáhnout.

Sobota 25.6.

Típám screenshoty pro recenzi, ale až na několik vyloženě fotogenických míst to vypadá všude stejně. Když to porovnám s propagačními obrázky, přijde mi, že hraji úplně jinou hru. Venku panuje nelidské vedro, což se sice k vyprahlým pouštím na Marsu celkem hodí, ale hraní odsouvám na večer.

Pondělí 27.6.

Nic proti menšinám, ale jednoruký homosexuál Andrew mi k srdci moc nepřirostl

Vzdávám to. Podle seznamu achievementů mě čeká ještě jeden celý akt, což se do zítra nedá stihnout. Ale nic nenasvědčuje tomu, že by se měl odehrávat podle jiných not než předchozí tři.

Po slibném úvodu hra spadla do nudného stereotypu a věčný koloběh toho někam doběhnout, vymlátit to tam, běžet zpátky a poslechnout si další tragický dialog už mě vyloženě nebaví.

RPG systém v pozadí není natolik propracovaný, abych se těšil na lepší vybavení nebo nové schopnosti, navíc pro to není ani pořádný důvod. Na to, že je to již pátá hra společnosti Spiders, je to bída. Slušně odvedené řemeslo, kterému ale chybí jakákoli přidaná hodnota. Na nižší cenu oproti konkurenci se nedá příliš ohlížet, protože tou hlavní investicí je tady čas. A věřte mi, že těch cca 40 hodin, lze využít daleko zábavněji.

Autor:

CES 2022 - největší veletrh spotřební elektroniky

Veletrh CES je největší událost v oblasti spotřební elektroniky a IT každoročně pořádaný v lednu v Las Vegas.

Další témata: Koronavirus  Omikron  Sonda Parker Solar Probe Dalekohled Jamese Webba 

Hodnocení hry

Redakce

60 %

Čtenáři

80 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 68 čtenářů

  • Nejčtenější

Největší obchod v herní historii, Microsoft kupuje Activision za 1,5 bilionu

Společnost Microsoft kupuje za téměř 70 miliard dolarů (zhruba 1,5 bilionu korun) gigantické vydavatelství Activision...

Co to teď všichni najednou hrají? Hra s písmeny vzala internet útokem

Jednoduchá hra s hledáním slov je najednou velký hit internetu. Jmenuje se Wordle a zafungovala zejména na sociálních...

S Blizzardem padá i World of Warcraft. Co se se slavnou hrou děje?

World of Warcraft je hegemonem žánru MMORPG her. V posledních letech se od něj ovšem odvrací hráči. Proč tomu tak je?...

Největší obchod v herní historii mění všechno. Co to znamená pro hráče

Akvizice, v rámci níž Microsoft koupí za jeden a půl bilionu korun vydavatelství Activision Blizzard, změní herní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Od Battlefieldu se odvrací už i výrobci cheatů, hra je prý rozbitá a umírá

Poslední díl oblíbené série Battlefield v recenzích propadl a ve velkém ztrácí svou hráčskou základnu. Od nepovedené...

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

  • Další z rubriky

RECENZE: Half-Life: Alyx posouvá žánr akčních her na novou úroveň

Fanoušci herní série Half-Life se po dlouhých letech čekání dočkali dalšího titulu. Stejně jako druhý díl bořil...

RECENZE Back 4 Blood: Likvidování nemrtvých nebylo už dlouho tak zábavné

Duchovní nástupce Left 4 Dead na sebe nechal čekat dlouho, ovšem trpělivost se vyplatila. Je to parádní zombie masakr,...

RECENZE: Zaklínačský animák působí spíš jako „neznačkové“ fantasy

Nový animovaný film se zaklínačskou tématikou je dalším přírůstkem do kolekce nabídky původní tvorby Netflixu. Ačkoli...

RECENZE: Call of Duty: Black Ops Cold War je nevýrazná sázka na nostalgii

Letošní díl série Call of Duty se vrací do studené války. Krátká kampaň bohužel opakuje řadu chyb, z nichž se značka...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Praktiky ve vile Playboy: orgie, orální sex se psem i ošklivé prostitutky

V novém dokumentu Secrets of Playboy (Tajemství Playboye) promluvily bývalé playmates o praktikách ve vile zakladatele...

Survivor: Nahota i pomlouvání Pazderkové za jejími zády, že je labilní

Po odstoupení zpěváka Vojtěcha Drahokoupila kvůli psychickým potížím ze show Survivor se diváci dočkali i prvních...

Sineád O’Connorová šla na pohřeb syna v teplákovce, do rakve dala cigarety

Sedmnáctiletý syn Sineád O’Connorové (55) spáchal začátkem ledna sebevraždu. Zpěvačka skončila následně v péči...

Mysleli, že mám miliony. A já žila na ubytovně, vzpomíná Nicol Lenertová

Premium Na biologického otce si Nicol Lenertová už nevzpomíná, jen říká, že byl pro ni i její mámu nebezpečný. Během dětství...

Sedmikrásky k obědu, nákup z popelnice. Výměna se nesla v režii eko páru

Podobný věk, naprosto odlišný životní styl. Tak nějak by se dala shrnout nejnovější Výměna manželek, ve které se sešly...