Syphon Filter: Dark Mirror

Jak by asi mohl vypadat MGS na PSP pokud by se Kojima nenechal inspirovat karetní hrou? Stačí jedno kliknutí. A kliknout byste samozřejmě měli i pokud vám jde jen o starého známého Gaba.

Už je to hodně dlouho, co se Gabe Logan se Solidem Snakem tahali na PSOne o zákazníky. Každý měl své fandy, které si získávali svým vlastním pojetím akce a různým důrazem na stealth prvky. Pravdou ale je, že s každým novým Syphon Filterem (SF) odcházela určitá část jeho kvalit a tím pádem i zákazníků. Konfrontace „next-gen“ SF: Omega Strain s MGS2 na PS2 nemohla v tomto světle dopadnout jinak než naprostým deklasováním, a na výsluní third-person stealth akce se dostal po zásluze Kojimův titul. Po SF se slehla zem. Naštěstí pro nás Gaba Logana vytáhli z domova důchodců vyčpělých hrdinů a Sony to s ním zkouší ještě jednou.

Vizuální stránka na první pohled přesvědčí, že se někdo opravdu snažil.

Gabe se tentokrát v hlavní příběhové linii dostane na šest míst, roztroušených po celé zeměkouli. Postupně Aljaška, Peru, Bosna, Rusko, Německo a Finsko. Tato na první pohled nesouvisející místa jsou svázána docela zajímavým příběhem, jehož podstata tkví v pátrání po „Dark Mirror“, přičemž z počátku máte jen mlhavou představu, že se jedná o nový typ DDT. Ovšem Gabe Logan nepracuje zrovna pro Greenpeace, a tak se postupným plněním misí dozvídáte víc a víc o zákulisí a opravdovém určení celého projektu a také o hlavních protagonistech, jež to mají na svědomí. Příběh je kromě klasických in-game animací vyprávěn i více než zdařile provedenými CGI sekvencemi, uvozující vstup do každého nového bloku misí, a samozřejmě mají pod taktovkou i samotný závěr. A nemusel by se za ně stydět žádný titul na velkých konzolích.

Na Aljašce se seznámíte se základními prvky ovládání (naprostým nováčkům se vyplatí využít i za ručičku tahajícího tutorialu), kdy si budete muset při základním nastavení (přeprogramování tlačítek hra nedovoluje, ale na výběr je z několika nastavení) zvyknout na to, že možnost volného rozhlížení plně zaměstnala všechna čtyři základní tlačítka (tedy křížek, kolečko a tak dále). Toto (zprvu těžkopádné) rozhlížení ale v bojové vřavě plně vynahrazuje možnost automatického zamknutí cíle pomocí L tlačítka, a tak manuální zaměřování budete využívat v maximální míře jen v případech, pokud se bezpečně kryjete za rohem či skrčení v nějakém jiném úkrytu, kdy máte dostatek času na precizní zaměření hlavy nepřítele. A hra vám dá volnou ruku ve výběru, jaký způsob si vyberete. Pokud se vrhnete bezhlavě do akce, SF hodně připomíná například Shellshock Nam' 69.

Jakmile se sžijete s ovládáním a všechnu výstroj začnete používat s rozmyslem, SF:DM vám ukáže druhou tvář.

Stealth způsob řešení problémů se naopak podobá třeba Killzone, tedy bezpečnému krytí s pomalým postupem a bojem o každý roh. Vycvičeným agentům bude ale ve většině případů stačit jen čepel nože nebo odstřelovací puška. Samozřejmě vás ale hra v několika momentech přinutí k té či oné strategii - v Peru se dostanete doslova do jatek, naproti tomu kasíno v Rusku je hurá stylem prakticky nehratelné. Pohodlnému hraní napomáhají také kontextové funkce některých tlačítek. Způsob, jakým hru uchopíte se odvíjí od vymazleného level designu, který svým zpracováním dovoluje (ve většině případů) naprostou volnost, a to i přes to, že levely jsou v podstatě jednoduchými lineárními chodbami. Při dobrém využití všech tří druhů speciálních vizorů (nočni vidění, infra červené a … řekněme elekromagnetické) zjistíte, že autoři do interiérů zakomponovali nepřeberné množství zkratek, odboček, prodlužek či jinak obohacujících prvků zpříjemňujících hraní a obohacujících vaše činnosti. Jediné, co designu chybí, je absence nějakého rozlehlejšího exteriéru, protože mise se odehrávají uvnitř budov, a když ne přímo v nich, tak v jejich blízkém okolí. Žádná džungle ani les.

Vizuální stránka na první pohled přesvědčí, že se někdo opravdu snažil. Za celou dobu hraní jsme se nesetkali s jediným případem poklesu snímkování, možná jen se sporadickým tearingem nijak neovlivňujícím odezvu ovládání nebo dokonce hraní samotné. Každá sada misí odehrávajících se ve zcela odlišném prostředí (ledová Aljaška, vyprahlé Peru, levely v Bosně otřásané dělovými granáty, komplex kasina v Rusku nebo laboratorní interiéry ve Finsku) má svůj vlastní grafický ráz a zcela unikátní architekturu. Animace všemožných akcí hlavních postav (kromě Logana budete vést i Xiang, několikrát díky kontextovým povelům oba najednou) je plynulá a oku lahodící jsou i pohyby nepřátel. Krytí za rohy chodeb nebo stoly, nebo pokud je zasáhnete do nohou či paží, je doprovázeno přirozeným pohybem. Světelné efekty se váží především na trojici speciálních brýlí a na těžkou výzbroj, která se dostane ke slovu v souboji s jedním z bossů – tankem. Všechny rozhovory jsou plně a profesionálně nadabovány a v pozdější fázi uslyšíte také plynulou ruštinu. Hojně využívané jsou do děje vtahující in-game animace, které dávají vyniknout jak už zmíněné grafické části (když si daný level prohlédnete třeba z ptačí perspektivy) nebo právě zmíněnému dabingu.

Multiplayer

Tam, kde sdílení hry vašemu kamarádovi poskytne spíše hratelné demo než možnost kolektivního hraní, multiplayer samotný je něco, co by vám uniknout nemělo. Může se ho zúčastnit až osm hráčů a to jak s využitím Ad-Hoc (PSP jsou u blízko u sebe), tak klasického online, pokud jste v dosahu hot spotu. Na výběr jsou čtyři základní módy: Deathmach, Team Deathmach, Objective a Rogue Agent. Deathmache nepotřebují vysvětení, Objective a Rogue Agent do hry vnáší nějaký úkol (klasické hrátky s časovou bombou, variace na Capture a Flag a podobně), který je třeba vykonat, a nejsou tedy prostými žněmi fragů. Další věcí je on-line lobby, kde máte po ruce vše potřebné ke hraní (založení nové hry, vstup do jiné), ale i zakládání klanu (zde pod pojmenováním "cell") nebo statistiky ostatních hráčů, včetně mailboxu a message boardu.

Jedinou slabší stránka jsou zvuky, které svou kvalitou nezapadají do nastavené laťky hratelnosti nebo vizuální součásti hry. Rozdíl mezi zvukem pistole nebo kulometu je minimální, a na to, že byste podle hluku poznali jaké výzbroji právě čelíte rovnou zapomeňte. A to je opravdu škoda, protože smrtících zbraní nejrůznějšího určení a účinku je doslova přehršel, i když u sebe můžete mít vždy jen čtyři z nich (pokud nepočítáme granáty nebo miny). Jedno místo je vyhrazeno pistoli (s tlumičem, poloautomatická, nebo třeba Magnum se zaměřováním) nebo samopalu, dvě místa náleží „dlouhé automatické“ zbrani jako třeba AK47, SSP 90 (tu měl například Solidus Snake v MGS2) nebo je mezi ně zařazena i brokovnice, a v poslední řadě máte volný „slot“ na odstřelovací pušku. Zda šetřit municí nebo ze země sebrat slabší samopal, toť otázka. Hudební podklad naproti tomu příjemně podbarvuje hraní a svým filmovým pojetím stupňuje napětí. Ostatně není se čemu divit,

Klady a zápory

Ovládání
Variabilita misí
FMW sekvence

Zvuky

když jejím autorem je Mark Snow, který je podepsaný pod seriálem X-Files.

Jakmile se sžijete s ovládáním a všechnu výstroj začnete používat s rozmyslem, SF:DM vám ukáže druhou tvář. Nejde o jednoduchou prostou střílečku, jak by se snad někomu mohlo zdát, ale o výborně vybalancovanou akční záležitost plnou volnosti. Chuť k opakovanému hraní jednotlivých levelů je podporována jednak skrytými předměty, ale také jakýmsi počítadlem vašich úspěchů v té či oné činnosti (sniper, tichý zabiják, hra na minimální počet spotřebovaných lékárniček a podobně), jimiž si zpřístupňujete nejrůznější výzbroj do multiplayeru a opakovaného hraní nebo nové bonusové mise, odehrávající se ve Francii, Bangkoku a jinde.

Syphon Filter: Dark Mirror

Výrobce/Distributor	Sony / Sony
Platforma	PlayStation Portable

Ukládání pozic:	ano, 416 kB
Multiplayer:	ano

Verdikt:

Široká variabilita misí a volné ruce ve způsobu, jakým je budete plnit. Plný kotel bonusů k otevření, multiplayer, vše zabaleno ve výborném grafickém zpracování. Není co řešit.

Hodnocení:

90% (info)