Splinter Cell: Pandora Tomorrow

Přiléhavá kombinéza, pistole s tlumičem a věrná termovize. Sam Fisher se vrací ve velkolepém stealth představení, jež je korunováno zbrusu novým příběhem a brilantním multiplayerem. Čtete v naší neuspěchané recenzi!

Není tomu tak dávno, co se vývojářsko-distributorská společnost Ubi Soft vydala na spanilou multiplatformní jízdu lemovanou těmi nejkvalitnějšími AAA tituly, jaké jsme mohli za poslední léta hrát. Uplynul také více než rok od doby, kdy na našich obrazovkách poprvé zazářil Sam Fisher, hrdina, díky němuž celosvětově prudce stoupla poptávka po zeleně světélkujících termovizích. Loni měl elitní agent svou práci, tedy nepozorované infiltrování našich peněženek a pevných disků, ztíženu protivníkem nejtvrdšího ražení. Druhý díl Metal Gear Solid prohrál o vlas jen díky nepovedené konverzi a do příchodu velmi vzdáleného třetího pokračování uvolnil prostor nové definici stealth akce. Navíc se Splinter Cell svou inspirací zakladatelem žánru vůbec netají, o čemž svědčí mimo jiné také přiléhavý kostým v barvách džungle, který si Sam v Pandora Tomorrow vypůjčuje od Snakea z raných ukázek MGS 3.

Pandořina skříňka? A nejen jedna!
Původní Splinter Cell exceloval svou hratelností, neotřelou interpretací žánru a téměř dokonalým technickým zpracováním. Ačkoliv i příběh měl díky rukopisu Toma Clancyho všechny předpoklady k úspěchu, postrádal větší míru originality a hloubky. Přestože ani Pandora Tomorrow nehýří okamžiky „čelist padá na mezerník“, je zápletka o poznání propracovanější, přehlednější a udrží hráče v napětí až do konce. Zásluhu na tom nesou v posledních letech stále méně časté renderované animace, které svou téměř filmovou kvalitou směle soupeří s uměleckými díly Blizzardu. Píše se rok 2006 a Sam Fisher, ač bohatší o pár vrásek a drsné strniště, je stále věrný tajné sekci NSA Third Echelon. Rána osudu je tentokráte zasazena ve Východním Timoru, kde hlavní záporák s fidelovským doutníkem v koutku, Suhadi Sadono, obsazuje místní ambasádu a nevědomky tak připravuje ornou půdu pro Sama a první misi, jež slouží rovněž jako tutoriál. Hráč pozvolna vykopává kořeny příběhu, které jej dovedou za odhalením jednotky ND 133, novodobé Pandořiny skříňky, která má Sodanovi a jeho kumpánům pomoci v zamoření USA smrtelným virem neštovic. Příběh v sobě nenese žádnou známku filozofických úvah a poselství jako tomu bylo u rozmáchlého Metal Gear Solid, ale účelně a nenásilně stmeluje jednotlivé mise v celek a rozhodně nedává prostor nudě. Předpokladem je však alespoň průměrná znalost mluvené angličtiny, neboť titulky zde chybí.

Dèja vu?
Očekávání výraznějších změn oproti původní hře vylučuje již absence pořadového čísla dvě v názvu. Při nejlepší vůli však nelze Pandora Tomorrow označit za pouhý stand alone datadisk. V zásadě se jedná o tu samou stealth akci, u které jsme se bavili loni, ovšem přeleštěnou mírně zábavnějšími misemi, minimem drobných vylepšení a navoskovanou vpravdě geniální podporou hry více hráčů, o níž si povíme v závěru recenze.

Ano, lepší větší a propracovanější dèja vu!
Atraktivita původní hry byla dána především Samovým hledáním cesty do a skrz střežené objekty, což vyžadovalo dokonalý design úrovní. Pandora Tomorrow je v tomto ohledu brilantním dílem, které sice vede hráče za ruku přímějšími a jednoduššími cestami než jeho předchůdce a kráčí tak v nezadržitelném trendu zpřístupňování her masám, nicméně tak zaručuje vražednou hratelnost, jejíž stisk si mnohdy vyžádá použití autogenu. Počet úrovní se zúžil o jednu, tedy na osm, ovšem kvantitu zde beze zbytku kompenzuje kvalita a invence. Hned ve třetí misi, jež se ostatně prezentuje již v hratelném demu, se Sam vydává po stopách Sadonovy pravé ruky využívající kódové jméno Mortified Penguin do útrob i na povrch noční Francií uhánějícího rychlíku. Jako v jedné z mála úrovní zde není dovoleno kohokoliv zabít, hráč je tak hnán před pohledy nic netušících stráží a nabroušených revizorů po chatrných úchytech podvozku vlaku a ocitne se dokonce i zavěšen na jeho boku. A že protijedoucí vlaky vlajícím agentům rozhodně nedávají přednost! Sam dále obdrží letenku firemním Ospreyem na komodskou podzemní ponorkovou základnu, jindy slaní doprostřed marihuanové plantáže prošpikované nastraženými minami. Velmi povedená je úroveň odehrávající se v temných ulicích Jeruzaléma, kde je hráč nucen nepozorovaně sledovat Samovu krátkodobou femme fatale. Avšak na rozdíl od takového Maxe Payna je Fisher mnohem úzkoprsejší a jediná zrada může znamenat kulku mezi oči.

Nejen mlácením nic netušících protivníků do zátylku živ jest agent. Během takřka patnácti hodin zábavy hráč vyslechne množství dialogů mezi NPC, které již sice nevystřelují bránici na oběžnou dráhu tak, jako v milém dílu (příhoda s dortem a jednou tělesnou tekutinou), nicméně přesto tiché plížení skvěle oživují. Minimálně scénka se zneškodňováním nálože opilým teroristou jistě nezůstane zapomenuta. Stejně zpestřující je rovněž variabilní paleta úkolů, která se misi od mise zásadně liší. Jednoduché zabij/zajmi padoucha střídají neotřelé nápady tvůrců, kdy je nutné kupříkladu identifikovat teroristu infiltrovaného mezi běžný personál podle odlišného vzorku tepelného obrazu termovize. Trnem v patě pak je úroveň, v níž designéři vhodí Sama za zadek samotného Sadona a ten jej musí bez sebemenšího zaškobrtnutí pronásledovat vysoce střeženou základnou, jejíž chatrče si přímo říkají o cenu v kategorii Stavíme z bambusu podle Robinsona. Jediný krok vedle znamenal nahrání uložené pozice, pokud totiž Sadono dosáhl svého hlavního stanu a Sam si nestihl poznamenat klíčový kód, byl konec. Z celkového pohledu však obtížnost oproti minulému dílu rapidně klesla a i přes pokročilou umělou inteligenci zde hráč jen těžko narazí na vyloženě zákysový okamžik nebo jakékoliv seance spojené s tisknutím klávesy rychlého nahrávání.

Jsem Sam a se mnou přichází stín
Atletické schopnosti dělají z Fischera novou Laru Croft. V rámci zjednodušení byly amputovány kousky typu výskoku a následného odrazu od stěny, zato však přibyla střelba ve visu za nohy, byť efektivně využitelná pouze v tutoriálu. Dalším kouskem okoukaným od kolegy Solid Snakea je zamíření pistolí zpoza rohu, což se naopak velmi často hodí při likvidaci nepřátel přilákaných například novým zahvízdáním. Sam opět brilantně ručkuje po trubkách, naslouchá přitisknut ke zdi, nasazuje nepřátelům kravatu s vervou starostlivé manželky nebo provádí efektní otočky mezi sloupy či stěnami, opět po vzoru Metal Gear Solid.

Pandora Tomorrow rozhodně není hrou pro ty, kteří neradi vytáčí jas svého monitoru na maximum. Úloha temných zákoutí hrála díky přítomnosti detektoru světla klíčovou úlohu již v prvním Splinter Cell, ovšem zde je tento faktor vyhnán do extrémů. Velmi malý počet „normálně“ nasvícených lokací ostře kontrastuje s temnotou zbytku hry a nutí tím co nejčastěji využívat záchranného kola v podobě nočního vidění a termovize. Termovize je nicméně využitelná pouze ve specifických situacích, kupříkladu při detekci min, a tak se ke slovu dostává monochromatické zobrazení, díky němuž zbytečně trpí jinak velmi povedené grafické zpracování. Bohužel se autoři snažili o co nejvěrnější spodobnění nočního vidění a na sítnice tím pádem útočí obraz roztřepenější než sestřih Alberta Einsteina. Ovšem i na realističnosti nalezneme pozitiva; ostré reflektory krátkodobě oslepují a zapínat noční vidění během řádné plískanice se rovná šokové terapii. Celková temnota hry občas vede i k poměrně vtipným situacím, kdy NPC živě diskutují téměř v naprosté tmě, jako například dvojice Židů v Jeruzalémě.

Ericssony z dílny mr. Q?
Kromě neustálého hlášení velitele Third Echelon dělá Samovi společnost jeho věrná automatická puška CS-20K, nyní rozšířená o možnost na pár vteřin zadržet dech během míření optikou, čímž se ustálí jinak rozklepaný obraz. Novinkou z jiného soudku je několik druhů dálkově ovládaných minikamer, jež slouží coby odposlouchávací zařízení nebo diverzní sondy schopné vypustit omamný plyn. Daleko úsměvnější je však reklamní masáž Sony Ericssonu, jíž Ubi Soft hru doslova prodchnul. Již z menu vykoukne logo známé mobilní firmy, avšak to není zdaleka vše. Herní postavy používají populární model T610 i s profláknutými MMS a sám Fisher má v jedné z desítek kapes velmi užitečné PDA zaznamenávající důležité kombinace k bezpečnostním systémům a nalezené poznámky.

Červený poplach, nasadit helmy a pomodlit se!
Umělá inteligence je na úrovni původní Splinter Cell, lze tedy vytknout pouze určitou „zonálnost“ v chování protivníků. Když totiž Sam uteče ze zorného pole nepřítele příliš daleko, ten se po chvíli bez okolků vrátí patrolovat do své původní zóny, jako by se nic nestalo. Poněkud strojově pak působí mechanicky přesné lokalizování zdroje hluku, k němuž se postava vydá i v naprosté tmě. To je však daň za důsledné reakce na rozbíjení pouličních lamp, žárovek nebo na hráčovo záškodnické pískání. Vynikajícím nápadem je také prozrazení Samova temného úkrytu světlem blesku během bouřky. Naštěstí je realita uživatelsky příjemně zakřivena, takže nejprve varovně zaburácí hrom a až pak se rychlostí pod úrovní šíření zvuku dostaví záblesk.

V minulém dílu každý jistě alespoň jednou narazil na problém, kdy se mise automaticky ukončila, protože nepřítel nalezl mrtvé tělo neuklizené do stínů. Tento problém se nyní nekoná, naopak je nahrazen daleko příjemnějším systémem tří stupňů poplachu. Na prvním nepřátelé hromadně nasadí neprůstřelné vesty, takže je nelze tak snadno udolat střelbou do trupu, na druhém stupni fasují helmy vylučující smrtelný zásah do hlavy a na stupni třetím trůní nevyhnutelný konec.

Multiplayer - TPS vs. FPS
Hra více hráčů je malou revolucí, která konečně vytrhává Pandora Tomorrow z kategorie rozsáhlejšího datadisku. Klasické schéma bránění a deaktivace nálože, nyní interpretovanou biologickou jednotkou ND 133, je brilantně doplněno zásadními rozdíly na obou stranách barikády. Ovládání, vybavení a pohybové schopnosti jednotek agentů ShadowNetu (protiteroristická organizace, jež se mihne i ve hře jednoho hráče) je podobné Samovi ze singleplayeru, tedy čistokrevné stealth akci z pohledu třetí osoby. Hra za žoldáky frakce Argus je naopak pravověrnou střílečkou z pohledu první osoby, doplněnou o nutné propriety ze světa Splinter Cell. Hned zkraje zaujmou dva spektrální módy – takřka terminátorský detektor pohybu a o něco méně efektivní detektor EM záření. Hra se zapnutým snímačem pohybu je opravdu delirickým zážitkem, neboť hráč vidí své prostředí jen velmi matně, zato pohyb je na krátkou vzdálenost snímán i skrze zdi a konstrukce. Takhle měl vypadat Enter The Matrix! Engine jde dokonce tak daleko, že pěna unikající z hasicích přístrojů zamlžuje vizor helmy, stejně jako jej rozhodí prudký náraz do zdi. Hra více hráčů v Pandora Tomorrow je obecně vysoce komplexním dílem, které není pouze doplňkem singleplayeru, ale tvoří zcela oddělený organismus.

Týmové práci agenti vs. teroristé odpovídá i design map. Pro špióny je připravena řada zadních vrátek, tunelů a průlezů, kam se členové Argusu v pohledu první osoby zkrátka nedostanou. Práce agentů je však o něco náročnější, neboť jako zástupci práva mohou protivníka pouze dočasně paralyzovat. Avšak není nic horšího než být bezmocně tažen neviděným černooděncem. Drobným nedostatkem v ohledu k rozloze map je nicméně omezení na dva hráče v každém týmu, což vyžaduje skutečně sehranou skupinu a přemýšlivější styl hry, neboť jinak bude čtveřice jen zmateně korzovat rozlehlými prostorami osmi dostupných úrovní.

Ubi Soft provedl svůj další chirurgicky přesný řez a přivedl jím na svět hratelnostní drogu, které může v současné době svou kvalitou konkurovat snad jen Far Cry ze stejné stáje a mírně odlišného soudku. Jistě, nejedná se o nic, co bychom neviděli již před rokem a pokud se někdy dočkáme dalšího pokračování, nový engine a pořádná porce inovací by byly na místě. Nyní je však Pandora Tomorrow jasnou volbou, a to nejen díky své takřka datadiskové ceně. Minimálně do příchodu Metal Gear Solid 3.

Splinter Cell: Pandora Tomorrow

Minimum:	CPU 1000, 128 MB RAM
Optimum:	CPU 1800, 512 MB RAM
Multiplayer:	ano
Dal?í informace:	screenshoty / MP demo / SP demo / Video #1, #2, #3, #4
Výrobce/distributor:	Ubi Soft / Ubi Soft
Distributor v ČR:	Playman
Oficiální stránka:	homepage
Verdikt:	Dokonalé oprášení rok starého titulu korunované revolučním multiplayerem. V současnosti jasná volba na poli stealth akcí!
Hodnocení: (info)	92%