O runách
Ačkoli jako runy označujeme starogermánské písmo, které se začalo používat zhruba před 1500 lety, svému proslavení a zpopularizování vděčí především svému druhotnému - věšteckému a magickému - významu. Není důležité, kde se vzaly, existuje nespočet možných hypotéz, o nichž lidé zasvěcení do tohoto oboru bouřlivě diskutují. Mnohem zajímavější je právě onen magický význam, úzce spjatý se severskou mytologií a všemi jejími pohanskými bohy. Píše se, že devět dní a devět nocí visel Odin (nejmocnější ze všech bohů) na stromě světa, jasanu Yggdrasilu, obětován sám sobě. Po tuto dobu mu nikdo nepřinášel jídlo a pití, navíc se sám zranil kopím, aby byla mystická oběť završena. Před skončením muk pohlédl dolů a zaplakal - není zaznamenáno, zda bolestí či spokojeností. Při této iniciaci pronikl do tajemství run.
Bohové a příběh
Ásgard - zde žijí severští bohové, každý ve svém vlastním příbytku. Kdo ze smrtelníků by chtěl navštívit toto místo, musel by překonat duhový most, jenž střeží bůh Heimdall (kdo ještě pamatuje Amigu?). Avšak nejvýznačnější ze všech staveb je Gladsheim, dům či svatyně 
společná pro všechny bohy, kde se scházeli a rokovali. Nejdůležitější z funkcí zastává bůh Odin, který velí ze svého trůnu a zároveň vám také občas vypomáhá ve hře - ať již činem nebo pouhým slovem. Příběh hovoří o Ragnarőku, konečné bitvě mající za následek pád samotných bohů. Svůj podíl viny na tom nese Loki, zřejmě nejproradnější ze všech bohů. Loki je hádankou panteonu, kladný i záporný zároveň. Někdy pomáhá, jindy jde otevřeně proti ostatním bohům, v mnoha mýtech dostane někoho svou škodolibostí do nebezpečí, aby mu pak, i když většinou váhavě, pomohl ke štěstí. Nic z toho ovšem nemění fakt, že přivodil smrt Baldra, což je první kapitolou vedoucí k Ragnarőku.
Styl
Přestože si hra poměrně hodně zakládá na příběhu, jenž je znamenitě podáván ve zkratkách a občasných vstupech, nejedná se o žádné akční RPG. Zprvu mě tento fakt poněkud mrzel, pár tabulek a atributů mohli autoři přidat, nicméně po pár dnech hraní jsem, po zralé úvaze, dospěl k závěru, že by to bylo naprosto zbytečné. Proč? Kdybych o zubech vlka hovořil jako o zanedbatelném nebezpečí pro lovenou kořist, kdekdo by se mi vysmál. A přesně z těch samých důvodů nemůžu Rune charakterizovat jako obyčejnou akční hru v 3D. 
Rune je řežba jako řemen, která přitom nezapomíná na hbité prstíky a dokonce vyžaduje trochu té šedé kůry mozkové. Přirovnat bych ji mohl snad k postarší akci Die by the Sword, která se proslavila především absolutní volností v ovládání, kde se dalo libovolně, za pomocí myši, mlátit do oponentů.
Hra
V Rune se pod mojí myš a klávesnici dostal svaly obdařený a zbraněmi skvěle vládnoucí plavovlasý hrdina, na němž spočívá břímě samotných bohů. Styl hry částečně určuje i volba zobrazení, buď z vlastních očí nebo za zády hrdiny hned ve třech vzdálenostech. Osobně dávám přednost pokud svoji postavu mám stále na očích a kontroluji tak veškeré její pohyby, proto má volba spočinula právě na druhém ze zmíněných zobrazení. Ragnar, jak se hrdina jmenuje, vyniká v boji se všemi možnými zbraněmi - od obyčejných palcátů, přes meče až po masivní obouruční sekery. Uchopit do rukou lze i odťatý úd protivníka, ovšem s jakým úspěchem ho lze využít v boji si budete muset zjistit sami, neboť tak zvrhlý nejsem. K ovládání nemám prakticky co dodat, jelikož mi naprosto vyhovuje. Myší si natáčíte pohled, pravým tlačítkem útočíte a levým se bráníte se štítem v ruce. Na klávesnici pak 
zbývá pohyb, přikrčení, úskok, aktivaci a využití nasbírané runové energie.
Souboje a nepřátelé
Boje, přestože tvoří neoddělitelnou součást hry, se v žádném případě nenesou v duchu hordy tupých nepřátel. V prvních pár úrovních vlastně na férové nepřátele, ve smyslu dvě nohy plus meč, nenarazíte. Zprvu vás totiž otravují pouze brouci s kusadly a jakési vystřelovací rostliny, přičemž teprve dokonalé zvládnutí postavy zajišťuje postup s minimem ztrát. Pomocí šipek pro pohyb v kombinaci s akční klávesou vytváříte různé bojové pohyby, což činí souboje náramně atraktivní a zajímavé. Zvlášť proti štítem obrněnému protivníkovi s mečem v ruce mnou procházeli fantastické pocity, pocity opravdové bitvy, vše za věrohodného zvukového doprovodu. Výpad střídal úhyb, krev cákala všude kolem, aby nakonec bezvládné tělo protivníka padlo k zemi. Jak jsem napsal, úplně na počátku narazíte tak akorát na malé kraby a divné rostliny. Mnohem zajímavější scény začínají se zombies, které trpí syndromem Highlander, takže pokud jim nesetnete hlavu, tak opět vstanou a začnou vydechovat zelený otrávený plyn.
Runy v akci
Arzenál zbraní se s pokořenými levely na účtu pomaličku vylepšuje a s tím souvisí i runový systém zakomponovaný do hry. Rád bych upozornil, že v tomto jediném aspektu jsem možná očekával trochu víc. V jednotlivých úrovních se nacházejí různě ukryté magické runy, které po sebrání navýší váš magický potenciál. V případě nouze pak klávesou tento potenciál aktivujete, což má za následek různé bonusy ke zbraním. Například zvětšení štítu či přeměna z meče obyčejného na meč ohnivý. U každé zbraně je efekt i účinek jiný, přesto o něco pokročilejší využití run bylo nasnadě.
Design levelů
Právě design jednotlivých úrovní vděčí za vysoké hodnocení hry. Celé dobrodružství je výborně naplánováno po jednotlivých levelech skloubených do jednolitého celku. Jednotlivé úrovně charakterizuje především funkčnost a rozmanitost. Užijete si do sytosti plavání, budete se vyhýbat žralokovi, ale také si pořádně zaskáčete a zašplháte. Když si to situace vyžaduje, přehodíte páku, stisknete ukrytou plošinu, zazvoníte na gong a podobně. Též na vás čeká rychle 
stoupající láva, plameny ve zdech, výtahy či sekačky ukryté na spodu podlahy. Nejbáječnější ale je, že nezabloudíte. Zcela bez legrace. Vtip je právě v tom, že úrovně mají svůj systém a opravdu FUNGUJÍ, což skrytě, avšak VELMI významně, zvyšuje hratelnost.
Náročnost na HW
Rune patří do kategorie tzv. hardwareových žroutů, proto jsem testoval na dvou konfiguracích - Celeron 466 Mhz, TNT 2 Ultra, 64 MB RAM a PIII 733 Mhz, Geforce 256, 128 MB RAM. Na té první zmíněné trvá velmi dlouho počáteční nahrávání, naštěstí hra se pak v rozlišení 640x480 na High Color vůbec netrhá. Na té druhé jsem nejdříve zjistil, že Rune nechce spolupracovat s ovladači dodávané přímo ke kartě. Nainstaloval jsem tedy nejnovější verzi detonátorů, s nimiž se hra nakonec rozběhla. Jenže zhruba po půlminutových intervalech stále otravovala s hláškou o donahrávaní, což učinilo hru nehratelnou.
Pár slov na závěr
Máte-li rádi hutné 3D akce a vlastníte-li k tomu odpovídající HW, nic by vám nemělo zabránit zahrát si tuhle hru. Jestliže jste však očekávali něco víc, nemáme, zkuste to jinde.
| Rune | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
