Když se víceméně přesně před rokem objevila společně s PSP na trhu i hra Ridge Racer, způsobila rozruch srovnatelný s nástupem samotného handheldu. Nádherná grafika kombinovaná s akční arkádovou hratelností – to je kombinace, na níž série Ridge Racer stavěla již od prvního dílu a vždy se jí to vyplácelo. V poslední době se navíc nové díly objevují zásadně při nástupu nových konzolí, kdy je ještě k dispozici málo her, takže slušný prodejní úspěch je tedy zaručen. Na jednu stranu tedy nepřekvapí, že se po úspěchu prvního PSP dílu objevuje vzápětí druhý, ovšem na stranu druhou pochybujeme, že se mu vystoupení svého předchůdce podaří zopakovat.
Jisté rozčarování zaznamenáváme i po stránce technického zpracování.
Ridge Racer 2 totiž trpí naprosto stejným syndromem jako kupříkladu nedávno recenzovaná PSP verze série Formula One: je v zásadě naprosto stejný jako první díl. A je bohužel potřeba, abychom si to přiznali i my, kdo jsme na Ridge Racerech vyrůstali a dodnes tuto sérii téměř bezmezně
milujeme. Tedy ne že by nám to nějak vadilo, ale v rámci objektivity je potřeba si uvědomit, že by byla naprostá hloupost tvrdit, že Ridge Racer 2 je lepší než jeho předchůdce jen proto, že byl rozšířen o tři auta, dvě tratě, případně o jakákoliv jiná případná rozšíření, která ovšem v tomto případě mnohem více než v řadě případů jiných vykazují zjevné známky toho, že jejich povaha je striktně kosmetická. Mimochodem, když už jsme u té kosmetiky, zaznamenali jsme dokonce i jedno zhoršení: Reiko Nagase v předchozím dílu vypadala rozhodně lépe.
Takže co tu tedy máme? Víceméně vše při starém. Hra obsahuje několik různých režimů, z nichž jeden je multiplayer a další jsou variacemi na jednotlivý závod, duel či závod proti chronometru, takže hlavní těžiště celé hry opět leží v módu World Tours. Tam jsou závody podle stoupající obtížnosti rozděleny do několika kategorií, takzvaných Tours, v nichž nacházíme vždy několik menších sérií závodů, v nichž jde v prvé řadě o to, abyste dojeli na požadované pozici nebo lépe. V úvodu hry je přístupná
sice jen Basic Tour, ale časem a postupem ve hře se samozřejmě odemknout i ty obtížnější. Ostatně celý Ridge Racer je, přinejmenším ve svých posledních inkarnacích, založen na odemykání vozů, tratí a všeho dalšího možného ihned od prvního závodu, což je prvek, který dokáže vcelku dost slušně motivovat a hráče udržet.
Máme-li naše dojmy z Ridge Racera 2 nějak shrnout, pak skutečně nevíme jak.
Vedle závodů jsou do několika kategorií rozděleny i vozy, přičemž opět platí, že čím vyšší kasta, tím vyšší výkon a rychlost, ale tím pádem i větší nároky na přesnou a čistou jízdu. Všechna auta jsou opět smyšlená, ale pokud jste v posledním roce hráli alespoň jednoho nějakého Ridge Racera, budou vám od hned od začátku dělat společnost pro vás známé modelové řady Abeille, Bisonte či třeba Fiera. Každé z aut se navíc ještě projevuje i jedním ze tří typů smykování, což je činnost, která vám doplňuje nitro, s jehož pomocí pak můžete svou již tak rychlou jízdu ještě více naboostovat. Standardní drift je osvědčená klasika, kterou bude zcela jistě volit valná většina hráčů, mírný drift se taky čas od času hodí, třeba při jízdě na vysokorychlostních
okruzích či oválech, nicméně chtěli bychom vidět někoho, kdo dobrovolně volí modely s driftem dynamickým, protože udržet
takovouto mašinu nějakým rozumným způsobem na silnici je úkol takřka nadlidský, jelikož takovéto auto jde do smyky velmi
ochotně málem snad i v případech, kdy jedete naprosto rovně.
Jisté rozčarování zaznamenáváme i po stránce technického zpracování. Ridge Racer 2 vypadá samozřejmě opět naprosto skvěle, ale už to holt není takový šok jako před rokem, kdy při pohledu na první RR na PSP musela spadnout čelist úplně každému, protože to, co tato hra předvedla, bylo na poměru handheldové scény něco naprosto nevídaného. Dnes už jsme ale rok starší, už jsme si zvykli, že na PSP hry vypadají úžasně, a tak nás již jen tak něco neuchvátí. A tak si ve druhém dílu člověk místy i všimne, že sem tam jsou modely aut trošku hranatější, tu je panelák u trati poměrně nevzhledný, onde je textura tunelu trošku
jednodušší a podobně. Ono je to všechno samozřejmě přinejmenším na stejné úrovni jako v prvním dílu, ale tehdy si toho v
oněmělém úžasu nad výkonem přenosného přístroje nikdo nevšímal. Na stejné úrovni jsou i zvuky, které byly možná obohaceny o
pár nových doprovodných songů, ale vzhledem k tomu, co za různé šílenosti můžeme tradičně u Ridge Racera najít, skutečně nejsme schopni identifikovat, které to jsou.
Máme-li tedy naše dojmy z Ridge Racera 2 nějak shrnout, pak skutečně nevíme jak. Na jednu stranu je to přinejmenším stejná zábava jako před rokem, ale na stranu druhou zábava prakticky úplně stejná. Hra se tak objeví nejspíše pouze ve sbírkách
|
Výborná arkádová hratelnost
Prakticky úplně to samé co posledně| Ridge Racer 2 | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
