Že by se z českého policajta stala kapacita uznávaná od New Yorku až po Sibiř? Inu, nic není nemožné...
Stejně jako v letech minulých se i v letošním předvánočním období setkáváme s humornou hrou, kterou lze bez okolků nazvat "klasickou českou adventurou". Série Polda se nám se svým osobitým vtipem poprvé představila v prosinci 1998 a sklidila opravdu nevídaný úspěch, stejně jako o rok později její volné pokračování, a jistě není náhodou, že i v dnešní době figurují obě gamesky v popředí žebříčku nejprodávanějších česky namluvených her. Když se je pokusím vzájemně porovnat, tak z celkového pohledu vítězí s jasnou převahou druhý díl, a vlastně se ani není čemu divit - zatímco prvního Poldu vytvořila skupinka nadšených studentů doslova na koleni, o Poldu 2 se již postarali profesionálové přímo ve výrobním studiu firmy Zima Software. No a ačkoliv jsem se u třetího dílu s tak razantním kvalitativním pokrokem již nesetkal, přesto mě dokázal něčím překvapit, a to něco je zbrusu nový šíleně potrhlý příběh plný nečekaných odhalení a zvratů.
Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjí kariéra takového "obyčejného" zaměstnance Policie ČR. Řadový 
policista v jakémsi zapadákově se po vyřešení komplikovaného případu zmizení dvou důchodců dostal až do kanceláří policejní stanice v hlavním městě. Přestože i zde slavil neméně důležité úspěchy, nečekalo ho žádné další povýšení, naopak klesl tak nízko, kde nebyl od chvíle dokončení povinné školní docházky (opravdu pochybuji, že by měl Pankrác vyšší vzdělání. Pokud ano, začal bych vážně pochybovat i o úrovni českého školství :o) ). Jinými slovy, náš milovaný polda se ocitl na dlažbě. Pro řadu lidí je podobná situace bezvýchodná a pro policisty dvojnásob; Pankrác to ale nevzdal a rozhodl se těm kancelářským krysám ukázat, jaké chyby se jeho vyhozením dopustili. Ano, už je to tak - náš velký hrdina se vrhl na dráhu soukromého detektiva. V tu chvíli ovšem ani v koutku duše nedoufal, že hned první případ, který se mu naskytne, ho dovede až k pracovní nabídce přímo od americké výzvědné služby CIA. Ale nepředbíhejme, hezky pěkně popořádku...
Příběh začíná v Pankrácově kanceláři, kam se zčista jasna vhrne nějaká stará ochechule s obličejem, na nějž normální smrtelník hned tak nezapomene. Paní Slabá, jak se tato "dáma" jmenuje, shání svého bývalého muže Cecvárka kvůli dědictví po zemřelé tetě. Té totiž nedala o rozvodu se svým manželem vědět a bohatá tetinka nevyškrtla ze závěti podmínku, že se k převzetí dědictví musí 
dostavit oba dva. Případ to sice není bůhví jak honosný, nicméně Pankrác nemá ve své tíživé finanční situaci na vybranou a přijímá ho. Pátrání po ztraceném kuchaři ale brzy začne nabírat zcela jiný směr, na první místo v seznamu pohřešovaných osob se dostane slavný hokejista Jaromír Jégr a nakonec vše vyústí v... ale kdepak. Přece po mě nemůžete chtít, abych vám tady vyzradil úplně všechno :o).
Zatímco první Polda se odehrával v malé vesničce Lupany a druhý v metropoli Marsias, ve třetím díle se podíváme doslova do celého světa. Začneme sice v matičce Praze, ovšem ty pravé grády hra dostane teprve až po odletu Pankráce do New Yorku. Právě zde se totiž náš detektiv dozví o spojitosti Cecvárka s hokejistou Jégrem, a právě zde se seznámí se svojí budoucí kolegyní, agentkou Mucovou. Ani v New Yorku se ale Pankrác příliš dlouho neohřeje, jelikož na něj čekají dobrodružné výpravy do střední a jižní Ameriky, do Iráku, a v neposlední řadě i na zamrzlou Sibiř. Během celé této potrhlé honičky za nejlepším hokejistou světa bude muset vyřešit řadu humorných úkolů, jako je likvidace svého konkurenta Jamese Bonda, znovuvzkříšení hudební skupiny Trios Kretinos nebo za pomoci agentky Mucové zorganizovat letecký útok na imperialistickou kavárnu v Iráku. Stručně řečeno, Polda 3 je stejně jako jeho předchůdci napěchovaný vtipnými 
scénkami od hlavy až k patě. Je sice pravda, že klasický "poldovský" humor nemusí sednout každému, nicméně na rozdíl od nedávné slovensko-české adventury Ztracený Ostrov mi drtivá většina Pankrácových narážek nepřišla vysloveně trapná a jeho kibicování, obzvláště pak klení v podání Luďka Soboty, mi docela často mi přivodilo úsměv na tváři.
Ovládání patřilo u Poldy vždy k věcem jednoduchým a příjemným a ani v třetím díle tomu není jinak. Všechny úkony provádíte kurzorem myši ve tvaru ruky, která se změní v případě, že lze na daném místě vykonat něco užitečného. O možných smysluplných akcích jste navíc informováni i patřičným textem pod kurzorem (např. "seber nůž" nebo "hodit kámen po veverce"), což je výhodné hlavně při používání předmětů z inventáře, jelikož podle výskytu těchto vět okamžitě poznáte, kde se který předmět dá použít bez nutnosti na cokoliv zbytečně klikat. Mezi tradiční a velmi užitečné věcičky patří i "dvojklik" myši, tedy skokové přemístění Pankrácovy postavy, protože ta by s "rychlostí" své chůze jistě skončila poslední i na želvím závodě.
Novinkou jsou v Poldovi 3 mezihry. Tvůrci se zcela jistě nechali inspirovat 
konkurenčním Horkým Létem 2, jenž bylo vloni za své "hry ve hře" převelice chváleno, a udělali dobře. Setkáme se zde s celkem čtyřmi různorodými mezihrami (skládaní puzzle za mezihru nepovažuju) - Americké oči (obdoba čáry), střelnice CIA, strip prší a námořní ponorková bitva. Asi nejvíce jsem se pobavil právě u prvně jmenované čáry a u ponorkové bitvy, jež mi svým ztvárněním připomněla mou kdysi oblíbenou 2D střílečku Tubular Worlds. Trochu rozporuplnější pocity mám ale ze zbylých dvou meziher, a to především kvůli jejich až přehnaně vysoké obtížnosti. CIA střelnicí jsem prošel asi až na patnáctý pokus (holt, jsem hráčem adventur a ne akčních her) a už při páté neúspěšné snaze o nastřílení 750 bodů mě tahle mezihra začínala pomalu ale jistě štvát. Strip prší na tom bylo o něco lépe - zpočátku jsem se královsky bavil, jenže když mě moje protihráčka stáhla z trenek pětkrát za sebou (jedna hra = zhruba 20 minut), začínal jsem toho mít právě dost. A to se za žádného antihráče v prší nepovažuji - občas si ho s přáteli po večerech zahrajeme a nikdy jsem nedopadl tak špatně jako tady (že by to bylo právě tím svlékáním? :o)). Jakmile mezihrami jednou úspěšně projdete, zpřístupní se vám samostatně v hlavním menu, kde si již naštěstí budete moci zvolit libovolnou obtížnost. Ať už tak či onak, i přes svou nevyváženou obtížnost jsou mezihry pro Poldu 3 přínosem a příjemným doplňkem.
Oproti mezihrám je však na tom zbytek hry se svojí obtížností překvapivě téměř opačně, což je jistě velmi překvapivá zpráva především pro hráče předešlých dílů. Hlavní důvody jsou dva. Jednak se tentokráte tvůrci vyvarovali umísťování malilinkatých interaktivních předmětů na herní lokace, čímž nás ušetřili od všemi proklínaného "pixelhuntingu". Druhým důvodem je absence vysloveně nelogických úkolů, na jejichž řešení hráč přišel čirou náhodou nebo systémem všechno-na-všechno. Samozřejmě, na pár výjimek zde narazíte (například použití kraba na seismologický přístroj), nicméně většinou vás velmi brzy napadne správné řešení, kde jaký předmět použít. I přes znatelně nižší obtížnost ale zůstává hrací doba Poldy 3 srovnatelná s druhým dílem (15 - 20 hodin), a to především díky již zmíněným mezihrám a taky opět o něco větší rozsáhlosti. Lokací je sice pouze šedesát, nicméně inventářních předmětů neuvěřitelných 160 a počet interaktivních postav stoupl z pětačtyřiceti na necelou sedmdesátku! Myslím, že se v tomto ohledu vydali Zimovci správným směrem - alespoň podle mě je mnohem lepší rozsáhlá a středně obtížná hra než krátký a kvůli nelogičnostem úmorně frustrující titul.
Nyní bohužel přišel čas zmínit se o technickém zpracování hry. Proč bohužel? Protože 
audiovizuální stránka byla vždy největší slabinou předešlých dílů Poldy a díl třetí na tom není o mnoho lépe. Začneme samozřejmě grafickým ztvárněním, které prošlo snad nejvýraznější změnou. Herní lokace tentokráte nejsou malovány pouze ručně s využitím jen několika desítek barev, ale připomínají mi spíše směs ruční kresby a renderingu. Výsledek je sice o poznání lepší než v Poldovi 2 a některé lokace se opravdu povedly, ale i tak si stále nemohu dovolit jejich srovnání se světovým standardem. Velkým plusem budiž to, že jsou vytvořeny ve vysokém rozlišení 800x600 v hi-coloru, a velmi pochvalná je taktéž možnost spustit hru v 640x480 a dokonce i 320x200, což potěší hlavně majitele prachem pokrytých mašinek (v nižších rozlišeních Polda poběží dokonce i na starých 486-kách!). Na svém PC jsem otestoval všechny tři grafické módy a musím říct, že konverze z původních 800x600 dopadla vždy na výbornou. Poslední věcí, o které bych se zde chtěl zmínit, je paralaxní vícevrstvý scrolling. Jeho pseudo3D efekt je sice velmi vítaný, nicméně posun obrazovky je úděsně pomalý a v některých případech i zcela nepochopitelně trhaný.
Ze všeho nejvíce však Polda 3 ztrácí na animacích. Opomenu nyní celoobrazovkové animované sekvence, které stejně ani nestojí za řeč - je jich málo (intro, outro a asi tři během hry), 
jsou krátké a jejich úroveň je podřadná. Na adventuře je ze všeho nejdůležitější rozanimování hlavní postavičky, ovšem ani v tomto ohledu se animátor příliš nepochlapil. Pankrácova chůze je hodně pomalá, trhaná a nevypadá moc přirozeně - zdá se mi rozhodně horší než v předešlém díle. Krom Pankráce a ostatních postav na obrazovce mnoho pohybu nezaznamenáte, v paměti mi utkvěl snad jen překvapivě kvalitně zpracovaný průjezd džípu na Iráckých hranicích.
Zima soft však většinou dokáže zatáhnout na záchrannou páku, kterou v případě série Polda nejsou ani zvuky (těch je příliš málo), ani hudba (je nevýrazná a v některých fázích hry jsem ji raději úplně zeslabil), nýbrž dabing. V tomto ohledu prostě nemá kterýkoliv z dílů Poldy sebemenší konkurenci. O namluvení se vždy postará špička české herecké scény, jmenovitě Luděk Sobota, Petr Nárožný a Jiří Lábus, doplněná neméně kvalitní hlasovou posádkou (Oldřich Kaiser, Vlastimil Bedrna, Pavel Pípal, Bohdan Tůma, Petra Hanžlíková, Valerie Zawadská a Sabina Laurinová). Myslím, že o jejich brilantním výkonu se zde nemusím vůbec rozepisovat. Kdybyste si Poldu 3 koupili jenom kvůli dabingu, rozhodně byste neprohloupili.
V samotném závěru recenze si ještě neodpustím takovou vedlejší poznámku týkající se titulků při dialozích, respektive překlepů a pravopisných chyb, na něž zde občas narazíte (hlavně i/y - např. "orlové se mi líbily"). S podobným problémem se potýkal i druhý díl Poldy a nutno říci, že o profesionalitě to příliš nesvědčí. Panu Zimovi bych si tedy dovolil doporučit pro příště najmout nějakou šikovnou slečnu korektorku, která by se o všechny tyhle pravopisné šotky postarala :o).
Tak a je to. Třetí díl úspěšné série komediálních adventurek jsem podrobil svému kritickému oku a mohu konstatovat, že až na tradičně průměrné technické zpracování obstál velmi dobře. O tom, zdali se Zima Soft pustí do čtvrtého pokračování, zatím není rozhodnuto a pravděpodobně bude převelice záležet na prodejnosti Poldy 3 a jeho úspěchu mezi hráči. Ostatně pokud chcete, můžete se již nyní na toto téma vyjádřit v anketě pod hodnotící tabulkou. Ať už ale bude jejich rozhodnutí jakékoliv, na tomto místě jsem nucen prohlásit, že Polda 3 uzavírá dosavadní trilogii se vztyčenou hlavou a vzhledem ke své nízké ceně je velmi vhodným dárkem pod vánoční stromeček.
| Polda 3 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
