Máte dementního syna nebo dceru? Závidíte sousedům, že mají dítě génia? Nabízíme vám jedinečnou šanci! Naklonujte si vlastní geniální dítě! Kontakt: DNA Revolution, Marsias.
Městečko Marsias je v současnosti jednou z nejslavnějších metropolí na světě. Dříve to sice bývala jen obyčejná díra jakých jsou na Zeměkouli tisíce, ovšem před pár lety se Marsias zapsal výrazným písmem do análů světové historie. Místní vědátor, profesor Cvajštajn, totiž vynalezl přímo nevídaný objev - klonování. Založil si v Marsiasu svou vlastní DNA továrnu, ve které vyráběl klony těch nejslavnějších osobností celého světa. Na ulicích města jste tedy mohli potkat Napoleona, Hitlera, Marylin Monroe nebo Pamelu Andersonovou. Klonování se stalo novým fenoménem - novým životním stylem a jako takovému se mu nevyhnuly ani všelijaké soutěžní klání. Jednou z podobných soutěží byla i ostře sledovaná Miss Klonovaných krásek...
Celá akce se konala v hotýlku Růžová budoucnost ve Spálené ulici. Přítomna byla celá řada nádherných sexy koček v přiléhavých latexových oblečcích... ufff, pardon, to jsem myšlenkami někde jinde. Prostě a jednoduše, o titul "Klonovaná Miss Marsias" se ucházela opravdu velká spousta nádherných dívek. Bohužel i přesto, že celá soutěž měla bezproblémový průběh, Aláh volbě Miss nepřál a hotel se krátce po půlnoci ocitl v plamenech. Někdo se zachránil, někdo ne (těch druhých byla většina), ale jedna věc byla velmi podezřelá ... všechno kolem nepříjemně zapáchalo benzínem. Navíc beze stopy zmizela hlavní kandidátka na titul Klonovaná Miss - Klaudia Š. a to už bylo opravdu silné kafe. Tímto únosem nabrala celá záležitost světového významu a tudíž musel být vyšetřováním pověřen skutečný hrdina. Jediný kandidát na hrdinu byl ale zrovna připoután na lůžku se čtyřiceti stupňovými horečkami, a tak na místním policejním oddělení nezbyl nikdo jiný než Pankrác - člověk, který je díky svému pudu sebezáchovy ideálním příkladem policisty, který by na podobné případy... ... ...neměl být nikdy nasazován.
Tak asi taková je zápletka zbrusu nové české adventury POLDA 2 od společnosti Zima Soft. Už ze samotného názvu hry vyplývá, že případ unesené klonované super-modelky není zdaleka první Pankrácovou příležitostí jak se proslavit. Přesně před rokem se mu podařilo vyřešit podobně zapeklitý případ, i když tenkrát ještě sloužil v jakési díře... no jak se jenom jmenovala... Ano! Lupany to byly. Po strastiplném pátrání, kterému stál v cestě například ožralý bača nebo přihřátý majitel sexshopu, se Pankrácovi podařilo odhalit podlého únosce dvou spořádaných obyvatel, z nichž jednoho dokázal dokonce i zachránit (toho druhého měl den předtím nevědomky k obědu). První díl Poldy si překvapivě mezi hráči získal nevídanou oblibu a stal se nejprodávanější hrou v ČR za rok 1999. Na druhou stranu se ale není čemu divit. Polda byl skvěle česky nadabován, prodával se za lidovou cenu a, co je nejdůležitější, obsahoval velký kopec zábavy. To, že byl krátký a technicky průměrný nikoho nezajímalo. No a když bylo po několika měsících ohlášeno pokračování, čekalo se od něj minimálně tolik co od prvního dílu. A výsledek? S čistým svědomím mohu nyní prohlásit, že Polda 2 v žádném případě nezklamal a svého předchůdce s přehledem strčí do rukávu. Je zábavnější, mnohem rozsáhlejší a má, i když se to může zdát nemožné, ještě lepší dabing.
Přestože za druhým dílem Poldy stojí naprosto jiný tvůrčí tým než za dílem prvním, na herní koncepci se (naštěstí) žádná výraznější změna neprojevila. Původní Polda hýřil komickými scénkami, rozhovory i samotnými (často nelogickými) úkoly. Polda 2 je v tomto směru naprosto stejný a nespočet humorných situací přivádí až k naprostému extrému. Téměř při každé větě, kterou Pankrác vypustí z úst, se zasmějete už jenom proto, že ji namluvil svým neopakovatelně přiblblým hlasem Luděk Sobota. Povaha samotného Pankráce se taky nijak výrazně nezměnila. Pořád je to neskutečný trouba, pořád je panic a pořád vytahuje pistoli na bezbranné civilisty. Jedna novinka zde však je - Pankrác se nám oženil, ovšem pokud chcete slyšet můj názor, nechal si naklonovat pěknou semetriku. Nezměnily se ani Pankrácovy netradiční vyšetřovací způsoby. Tak například otevírat dveře střelbou do plynové bomby nebo zneškodnit časovanou nálož sprejovým deodorantem dokáže jedině on. Prostě a jednoduše, nové příhody našeho státního zaměstnance jsou mnohem šílenější než si kdokoliv z vás dokáže představit.
Tak jako se Polda 1 odehrával pouze v městečku Lupany, Polda 2 se odehrává pouze na katastrálním území metropole Marsias. Ovšem i tak zde narazíte na spoustu zajímavých lokací. Navštívíte například Hybridárium, kam se odkládají klonované zmetky, hrad Klonenštajn, na kterém je expozice klonů slavných vojevůdců nebo plážové středisko Paradiso, kde si válejí šunky kočky jako Pamela Anderson, Lara Croft nebo Esmeralda (ehm... prosím? - by redakce). Ať už na mapě města zavítáte kamkoliv, všude si užijete obrovskou kupu legrace... za to vám ručím.
Základním kamenem úspěchu Poldy 2 je ta skutečnost, že hra paroduje naprosto vše co se jen parodovat dá... a možná i víc než to. Ve hře narazíte na spoustu známých osobností jak z "umělecké" tak i z politické scény a do všech autoři prostřednictvím Pankrác ryjou seč můžou. Tak například zavítáte do cirkusu Lunetik, kde je hlavním číslem vystoupení pěveckého kvarteta opic. Ušetřena nezůstala ani chudák slepá Esmeralda a z Lary Croftové je v Poldovi hysterka bojící se krabů. Z politických tváří zde rozpoznáme loupežníka Rumlcajze, nemotorného agenta B.I.S. Baštu nebo tupého vyhazovače Mečiara. Navíc jsem díky této hře konečně zjistil kam se poděl státní rozpočet (Zeman ho prohrál na výherním automatu), jak ve skutečnosti přišel Bill Gates ke svému majetku (švindloval v pokru) nebo že byl Ježíš ve skutečnosti hipík (měl dlouhé vlasy a nepracoval).
Že bude Polda 2 velmi zábavná hra, to se dalo čekat. Ovšem co jsem nečekal je, že bude tak moc rozsáhlá. Ona skutečnost, že se hra vyvíjela asi jen 10 měsíců, napovídala tomu, že o žádnou maxihru nepůjde. A teď vidím jak jsem se šeredně mýlil. Po neskutečně dlouhém Dreamlandu je Polda 2 druhou nejrozsáhlejší českou adventurou. Ve hře vás čeká kolem 55 herních obrazovek, více než 40 hovořících postav a neuvěřitelných 160 použitelných předmětů. To už je opravdu něco. Do Poldy 2 jsem se pouštěl s tím, že za 10 hodin nebudu mít co dělat, ovšem hraní mi zabralo více než dvojnásobek mého plánovaného času. A to se počítá...
Ovládání hry nemohlo být jednodušší. Prakticky jen klikáte levým myšítkem a když kurzorem najedete na aktivní předmět na obrazovce, automaticky se vám vypíše co s daným předmětem můžete udělat. Pak už stačí jen kliknout a je to. Zpočátku, kdy byla hra velmi jednoduchá, jsem způsob ovládání považoval spíše za zápor, ale když začal Polda 2 v průběhu hraní přitvrzovat, byl jsem autorům za tu jednoduchost vděčný. Ve hře nechybí ani funkce "dvojkliku", kdy se Pankrác místo pomalé chůze bleskově přemístí na požadované místo na obrazovce. Přehledný Inventář se objeví po najetí myši do horní části obrazovky nebo po kliknutí myši na Pankráce. Takže suma sumárum, co se ovládání týče, nemám k Poldovi 2 absolutně žádných výhrad.
Rád bych se ještě pozastavil nad obtížností hry, která je bohužel dost nevyrovnaná. Jak už jsem uvedl, zpočátku byla hra dětsky snadná a zhruba od poloviny to byla tuhárna nejtěžšího kalibru. Ne snad, že by úkoly postrádaly logiku (až na vyjímky), to ne, ale autoři do hry zabudovali několik zrádností s jasným cílem nachytat hráče na hruškách. Tak v prvé řadě je to velmi častý a hráči nenáviděný "pixel-hunting". Ono existenci malinkých škrábanců na podlaze, mrňavé hadičky na obrovské motorce nebo neviditelné žvýkačky na malém okénku jen tak snadno nezaregistrujete. Navíc se mnohdy dají předměty používat na místech, které předtím vůbec nebyly aktivní a tudíž vás ani nenapadne na podobných lokalitách něco používat. Naštěstí vždy pomohla taktika všechno-na-všechno, kterou ale v oblibě příliš nemám. Oproti prvnímu dílu je Polda 2 doplněn i o několik logických hádanek, které mi taktéž daly řádně zabrat. Tu s knihomolem knižním, který se prokousává deseti stostránkovými knihami, jsem vyřešil až po více než dvou hodinách.
Tradičně asi nejslabší stránkou této české hry je technické zpracování. Celková grafická stránka nevypadá špatně, nicméně je příliš jednoduchá a autorům zjevně nedalo moc práce všechna ta pozadí nakreslit. Zde je názorně vidět, proč trvala výroba této hry méně než jeden rok. Podobně jsou na tom i animace. Z průměru vystupuje pouze rozanimování hlavního hrdiny, které je velmi nápadité a u kterého se mnohdy výborně pobavíte. Na vizuálním zpracování mě příjemně překvapil pouze paralaxní scrolling (3 vrstvy), který bych v Poldovi v žádném případě nečekal.
| ||||||||||||||||||||||||
To s ozvučením je to už o něčem jiném. Opomenu nyní průměrný hudební doprovod a nevelký počet zvukových efektů a zastavím se, jak jinak, u dabingu. Ten je dalším z několika důvodů proč jsem dal Poldovi 2 na českou hru poměrně vysoké hodnocení. Už první díl se proslavil špičkovým profesionálním namluvením a toto pokračováni rozhodně nezůstalo za očekáváním. Herecká základna se v podstatě nezměnila - namluvením Pankráce se tradičně zhostil skvělý Luděk Sobota, zdárně mu sekundovali Jiří Lábus, Petr Nárožný, Pavel Pípal a Petra Hanžlíková. Nově přibyli Vlastimil Bedrna, Valerie Zavadská a hlavně imitátor Václav Faltus, který si vzal na paškal naše proslulé politiky. Všichni odvedli 100% práci a je radost jejich rozhovory poslouchat. Ostatně všichni vy, kteří jste hráli už první díl Poldy, víte o čem mluvím.
Závěrem mi nezbývá než konstatovat, že mě Polda 2 příjemně překvapil. I když zpočátku to na těch 71% vůbec nevypadalo, hra se později "rozjela" a poskytla mi opravdu kvalitní a, co je důležité, dlouhotrvající zábavu. Pokud se vám líbil Polda jednička, dvojky si užije dvojnásob a její koupí rozhodně neprohloupíte. Navíc se hra prodává za velmi nízkou cenu (599 Kč), takže jsem si naprosto jistý, že se z ní opět stane absolutní bestseller.
