Již několik let se na české herní scéně opakoval stále stejný obrázek – nejprve optimistické ohlášení data vydání Flashpointu a pak méně optimistická informace o nutnosti přidání dalších jednotek / předělání enginu / předělání umělé inteligence / předělání 3D modelu Pragy „vejtřasky“ následovaná nenápadnou notickou o odsunutí vydání. Trable s vývojem Operation Flashpoint, změny vydavatelů a několikerá přejmenování jsou notoricky známé, takže není divu, že začalo přibývat skeptiků, podle kterých měl vývoj ustrnout a vyšumět do ztracena. Před několika málo měsíci však přišla první pořádná odpověď vývojářů – hratelné demo. Ačkoliv trpělo jistými nedostatky, stáhly si jej do této doby necelé tři miliony hráčů. Tohle číslo jasně ukázalo, jak moc je hra očekávaná, a tak není divu, že její dokončení uvítala herní komunita s nadšením. Proto jsme i my bez váhání přijali pozvánku a strávili několik dní u review verze hry přímo v sídle Bohemia Interactive v pražských Košířích (první dojmy popisující spoustu herních vymožeností najdete na této stránce).
Ačkoliv by se mohl Flashpoint z prvních obrázků jevit jako bohapustá 3D střílečka, není tomu tak.
Skalní fanoušci 3D akcí by ve vlastním zájmu měli dát od této hry ruce pryč – jinak jim je brzy někdo ustřelí. Je neuvěřitelné, jak dobře dokázali tvůrci vystihnout válečnou atmosféru – představte si, že ležíte se samopalem kdesi v křoví, blíží se k vám skupinka deseti vojáků, zezadu slyšíte rachot BVP a tanků, ale posily nikde. . Ne, nemůžete se po vzoru Trautmana s Rambem hrdě postavit ruské přesile. Nemůžete se ani potají odplazit někam do bezpečí – kruhové obklíčení se kolem vás neprodyšně uzavřelo. Můžete dělat pouze jediné – tiše ležet a čekat na smrt. Konečnou, nevyhnutelnou. Již pět minut je jasné, že se k vám nepřátelé dostanou a zabijí vás. A vy s tím nemůžete dělat vůbec nic. Žádný happy-end, žádný náhlý příjezd americké tankové brigády, nepřiletí ani žádný Super- či Palmexman. Máme totiž před sebou komplexní simulátor pěšáka na moderním bojišti. Teprve ve Flashpointu si uvědomíte zoufalou situaci vojáka ve válce – smrt je ve většině případů pomalá a nevyhnutelná. Na smrt sice odevzdaně čekáte dlouhé minuty, ale umírání samotné je záležitostí jednoho dobře mířeného výstřelu z nepřátelského samopalu. Válka je prostě absurdní...
Tolik k nejsilnějšímu zážitku z celé hry, který navždy změní představy většiny z nás o válce. Příjemné rozhodně je, že si před tím, než dojde k podobnému epilogu,
užijete i trochu toho bojování s realistickým arzenálem všeho druhu. Zbraně, které budete v misích potkávat, jsou opravdu rozmanité – od „klasických“ útočných M-16 (i s podvěsným granátometem) či AK-47 (v několika modifikacích), přes protitanková RPG, LAV či AT-4, speciální modely samopalů s tlumiči (Hechler-Koch, AK-47 verze SU), kulometů (M60, PK), naprosto dokonalé ostřelovací pušky (M21 je podle mě nejlepší flinta ve hře), až po bižuterii v podobě granátů, světlic nebo výbušnin. Všechny zbraně se chovají přesně jako jejich reálné předlohy – lze je nastavit na různé režimy střelby, musí se u nich vyměňovat zásobníky a také mířidla odpovídají skutečnosti (alespoň podle mých zkušeností s reálnými lehkými kulomety a M-16kami). Výzbroj lze libovolně měnit – pokud se vám tedy například zalíbila AK-47 SU, která mrtvému příslužníku Specnaz již nebude k ničemu, není nic jednoduššího, než mu ji sebrat i se zásobníky. Prohledávání mrtvol a cílená eliminace nepřátel kvůli získání určitého typu výzbroje se stane denním chlebem (například takový kulometčík s PK bude vždy lákavým cílem – z kopce nad vesnicí se dá dole rozpoutat menší peklo). S přibývajícími zkušenostmi se nepostradatelnou výbavou stane i dalekohled a noktovizor – pomohou totiž předcházet mnoha nepříjemným překvapením.
Kapitolu samu pro sebe představuje design jednotlivých misí. Bude to možná znít divně, ale většinu času jsem měl dojem, že hraji pěchotní variantu Starlancera. I trojice ostrovů Flashpointu je plná animovaných meziscén, dějových zvratů, náhlých změn rozkazů, zdánlivě nelogických „politických rozhodnutí“ i adrenalinových momentů, kdy jste proti přesile úplně sami a na ozbrojenou konfrontaci s nepřítelem můžete s klidem zapomenout.
Stačí vzpomenout zážitky z první části kampaně na ostrově Everon – po úspěšném dobytí vesnice dostanete na večer volno, takže se jenom potloukáte kolem a povídáte si s kolegy. Náhle je vyhlášený poplach, velitel vás nažene do obrněného transportéru a vysadí kousek za táborem na kraji lesa. Téměř okamžitě na vás zaútočí skupinka nepřátel a donutí vás zavolat posily. Teprve s nimi pak boj vyhrajete. V noci je čas na další úkol – obsadit sousední vesničku. Když se pod rouškou tmy občas proříznuté ostrou září světlice konečně probijete až k domům a vítězství je na dosah, dostanou všechny jednotky příkaz k okamžité evakuaci z ostrova. Nasednete na korbu náklaďáku a vydáte se k pobřeží. Cestou jste však přepadeni a auto je zničeno. Nezbývá než nepřítele podporovaného obrněnými transportéry eliminovat a zavolat transportní helikoptéru. Když však zakrouží nad vaší pozicí, objeví se v paprscích ranního slunce Hind, který Blackhawka zničí a vaši formaci rozežene po okolních lesích. V následující misi se za rozbřesku musíte dostat sami na evakuační shromaždiště. Les a přilehlá pole však systematicky pročesávají hlídky a nad hlavami létá vrtulník (trochu to připomíná honičku průzkumáků z filmu „Copak je to za vojáka“). Co takhle zkusit improvizovat, ve vrbičkách zmizet pátrací rojnici, pokusit se ukrást traktor a předstírat zemědělské práce? Snad to vyjde...
Dobrá, probojovali jsme se do Zetoru a šineme si to dvacítkou po vyjetých kolejích do hor orat brambor. Nelze než blahořečit vývojářům, že Flashpoint pojali jako válku „se vším všudy“, a že je tedy možné používat libovolné dostupné vozidlo ve hře – stačí jen k němu dojít a v menu vybrat příkaz pro nastoupení. Jejich ovládání je silně zjednodušené – v postatě se omezuje jenom na funkční volant, brzdu s plynem, tachometr, palivoměr a klakson. Nemusíte však pořád jenom řídit – dost často se povezete na korbě náklaďáku nebo v útrobách obrněného transportéru. Jindy na vás zbude pozice střelce (třeba v tanku nebo vrtulníku), nebo velitele vozidla. Jednotky v autech, transportérech, či helikoptérách však nejsou nesmrtelné – s trochou cviku se dá doslova „vystřílet“ posádka třeba z kabiny nákladního Uralu, kde je za sklem jak ve výloze. Jenom se musí celá akce provést rychle – jinak závozník vyběhne z auta, vyhodí ze dveří mrtvolu řidiče, nasedne za volant a zmizí v dáli i s pěti tunami kvalitní ruské oceli na michelinkách. Ostatně skvělý trénink v ovládání většiny bojových vozidel a helikoptér představuje jedenáctka samostatných misí – v nich se dá vyzkoušet téměř vše střelbou z jedoucího jeepu počínaje a velením tanku konče.
Realistické zpracování válečného konfliktu vyžaduje i pokročilou umělou inteligenci, a to jak protivníka, tak (zejména) spoluhráčů.
Obojí je ve Flashpointu na solidní úrovni, ale nejvíce to pocítíte u spolubojovníků. Postup několikačlenné jednotky dokáže počítačový velitel skvěle organizovat – plánuje pohyb přískoky mezi úkryty z vegetace, přiděluje cíle a (po předchozím prozkoumání terénu dalekohledem) informuje, že je oblast čistá. Medik (oproti demu již celkem obstojně) pendluje mezi zraněnými vojáky, kulometčíci z úkrytu podporují útok a „obyčejní vojáci“ kryjí protitankové síly při útocích. Jakmile se však z volné krajiny dostanete do zástavby, stanou se z kolegů krvelačné bestie, které sprintem probíhají ulicemi a střílejí po všem, co se hýbe. Ne že by podobnou taktiku rychlých přesunů a razantního útoku speciální jednotky nepoužívaly, ale co je moc, to je moc. Podobné mise se vyznačují dvěma vlnami úmrtnosti – nejprve přijdou o život „sprinteři“, a pak přesila protivníka převálcuje i vaši pozici. Škoda také místy až příliš stoických reakcí na mrtvé kolegy – zatímco u „sólových“ misí si můžete být jisti poplašnými sirénami, kdykoliv necháte cizí mrtvolu ležet nezamaskovanou, při hromadnějších bojích není nouze o situace, kdy postupně eliminujete celé pěchotní družstvo. Vojákům z nějakého neznámého důvodu nedojde, že by neměli chodit tam, kde již teď leží solidní hromádka čerstvě provrtaných proletářů. Na druhou stranu musím znovu pochválit skvěle zpracované „zmatení“ při ostřelování z dálky – nejprve padnou všichni k zemi, odplazí se do bezpečí, naskáčou do obrněné techniky a za praskotu stromků a keřů vyrážejí vstříc kempujícímu vrahovi.
Když se tak dívám na grafiku Flashpointu, napadá mne jedno přirovnání – v dobách, kdy počítačovým monitorům kraloval první díl Need For Speed, se našlo stále dost lidí, kteří jezdili Test Drive III. Důvod byl nasnadě: ve vizuálně dokonalém NFS jste neměli možnost výběru – mimo hlavní silnice krajina neexistovala. Podobně je na tom i Flashpoint ve srovnání se špičkovými 3D hrami.
Při pohledu na jednotlivé stromy či keře se neubráníte uštěpačným poznámkám, ale jakmile se dostanete do obrovského lesa, kde v dálce mezi kmeny občas vykoukne silueta vojáka, poznáte ten rozdíl. A co teprve až zjistíte, že podobné krajiny jsou tu doslova stovky hektarů, jako stvořených pro kilometrové „kondiční procházky“ nebo jízdy - pak už byste neměnili ani za nic. Našince rovněž potěší české reálie – krajina jako by z oka vypadla kopcovité vrchovině kdesi na jihu Čech, domky a cedule působí domáckým dojmem a vrcholem všeho je situace, kdy vběhnete do baráku a zjistíte, že jste v obyčejné hospodě s kamny, stoly, rozhlasem a výčepem (jenom vrchní chybí). Obrovskou předností hry jsou detailní 3D modely vozidel a fantastické světelné efekty, zejména purpurová záře při východu a západu slunce, která dává všem předmětům až kýčovitý nádech.
Obrovská plocha kvalitně zpracované krajiny si však vybírá svou daň v hardwarových nárocích. Největší problém budou mít majitelé slabých a průměrných strojů s volbou vhodného kompromisu mezi viditelností a detaily (ve sniperských misích je možnost vidět půl kilometru před sebe nezbytná). Co se doporučených konfigurací týče, nezbývá než vřele doporučit minimálně 128 MB RAM a
kvalitní 3D kartu (jen pro srovnání – na plné detaily a maximální viditelnost je v 800x600x32bit potřeba přibližně 800 MHz procesor, 256 MB RAM a GeForce 2 GTS). Škoda jen, že právě kvůli hardwarové náročnosti tvůrci oželili možnost ničení většiny budov a stromů. Je absurdní, když ve hře, která při zranění nohy nedovolí vojákovi stát, jejíž zvuky blížících se transportérů dokáží nahnat strach a která simuluje i roztřesenou mušku zasáhnutého snipera, můžete s tankem v plné rychlosti najet do zdi a zarazit se o ni. Pohled na Abrams, který si efektně klestí padesátikilometrovou rychlostí cestu nízkými jehličnany, aby se s hlasitým „BUM“ zastavil o třiceticentimetrový kmen vzrostlého smrku je absurdní. Nedotažené poškození je největší skvrnou na jinak skvěle padnoucím kabátu hry.
Již krátce po vydání dema začaly skupinky nadšenců připravovat první uživatelské mise a vytvářet fanouškovskou základnu, která již u několika jiných titulů dokázala dohnat (a místy i překonat) věhlas původní hry - stačí připomenout Half-Life. Totálních konverzí Flashpointu se však v dohledné době rozhodně nedočkáme, ale díky přiloženému editoru se dá očekávat vznik několika tisícovek nových misí. Jejich tvorba je relativně jednoduchá – stačí si vybrat jeden ze čtyřech ostrovů, umístit na něj jednotky s příslušnou výzbrojí, vybrat počasí a dotvořit scénář.
Obrovská variabilita hry je nejvíce cítit v multiplayeru. Kromě „klasických“ bojových módů (týmy proti sobě, všichni proti všem, tým proti počítači) tu existují i netradiční volby - názvy některých map (Paintball, GrandPrix, Duel...) dávají tušit, že autorům nechyběl ani smysl pro humor. Představte si, že se posadíte do žluté stodvacítky, váš kamarád si vezme modrou a už si to tůrujete po úzké silničce s motory o obsahu 1198 ccm vytočenými až do
extrémů (zemědělské povahy mohou v editoru nahradit škodovky traktory či jinou mechanizací). Pro dokonalý zážitek z multiplayeru se však rozhodně vyplatí investovat do kvalitních sluchátek s mikrofonem. Hlasové dorozumívání je mnohem efektivnější než pracné klikání rozkazů.
Obrovský rozsah a variabilita hry se nedají celé popsat v jedné, byť dlouhé recenzi. Neustále se totiž při hraní setkáváme s něčím novým – je více než pravděpodobné, že detailní průzkum hry zabere nějaký ten měsíc. Ona atmosféra skutečného válečného konfliktu, skvělá spolupráce s počítačem řízenými spoluhráči a neskutečně detailně zpracovaná krajina několika desítek kilometrů čtverečných však představují naprostý průlom v žánru pěchotních her. Operation Flashpoint má i přes některé drobné nedostatky ty nejlepší předpoklady stát se nejúspěšnější českou hrou a snad i nejprodávanějším „válečným simulátorem“ všech dob. Toho si jsou ostatně vědomy i vydavatelské společnosti – podle zpráv z důvěryhodného zdroje je nynější bombastická propagace Medal of Honor ze strany Electronic Arts reakcí na dění kolem Flashpointu (připomeňme, že to byli právě lidé z Electronic Arts, kteří před časem odmítli vydat Flashpoint s odůvodněním, že válečné hry nemají šanci uspět na trhu). Stejný zdroj nám také naznačil, že si Codemasters vývojáře z BIS podle všeho podrží i pro druhý díl. Skvělá práce, pánové...
Jenom poznámka na okraj: Tvůrci hry nezapřou hokejového ducha - na začátku kampaně se v rádiu ozývá zpráva, že Československo porazilo Kanadu 5:3 a stalo se Mistrem světa pro rok 1985.
| Operation Flashpoint | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
