Starověk, čas hrdinů a legend, doba, kdy dávní bohové byli krutí a stíhali lidstvo útrapami. Ehm, upusťme raději od glos infantilních seriálů a podívejme se na hru, ve které si fantasy užijeme až až. První díl Mythu, nazvaný The Fallen Lords, se datuje až do roku 1996, kdy hráčstvo uchvátil nejen svou na tehdejší dobu převratnou grafikou, ale i skvělým převedením fantasy bitev na obrazovky hučících mašin. Sice zde již podobné taktické strategie byly, ale ne v tak dobře řemeslně odvedeném enginu, aby každý mohl říct: "Tohle je to pravé, ořechové." Rok se sešel s rokem a Bungie, kteří mají první dva díly na svědomí, vydali Myth 2 s přízviskem Soulblighter. Ten sice kromě minimálně vylepšené grafiky a celkového zvýšení obtížnosti nepřinesl nic nového, avšak rovněž neupadl v zapomnění. To by tedy byl kratičký exkurz do historie a nyní již přistupme k horké novince, The Wolf Age.
Na začátek musím připomenout, že jedinci, kteří čekali jakékoliv významnější změny od druhého dílu, budou zklamáni. Ač se zdálo, že přechod celého projektu pod křídla Mumbo Jumbo Software přinese vlnu inovací, opak je pravdou. Autoři si vzali to nejlepší z obou prvních dílů, přimíchali několik nových jednotek, výsledek okořenili novým příběhem a voila, Myth 3 je tu. Tady by recenze mohla skončit verdiktem, že se jedná stále o tu
samou nastavovanou kaši a s hodnocením 50% se odporoučet k závěrečné tečce (nebo v našem případě spíš k závěrečnému HTML tagu:-)). Tak jednoduché to ale s tímhle kouskem nebude.
První věcí, která vás chytne a nepustí je grafika, na které hoši z Mumbo Jumbo zapracovali nejvíce. Postavy konečně nejsou jen placaté sprity, nýbrž regulérní polygonové objekty, prostředí působí živě, je plné kmitajících rákosů (to pokud jste právě v bažinách), kmitajících oběšených trpaslíků (to pokud jste v zatuchlé kobce) nebo kmitajících mečů (většina hry). Animace postav vypadá rovněž nanejvýš solidně, když uvidíte obrovskou zkrvavenou sekeru hlavního hrdiny (viz dále), srdce vám zaplesá radostí. Jedinou věcí, která mi neseděla byla jakási rozvrácenost několika málo FMV sekvencí. Jako by se autoři nemohli rozhodnout pro použitou technologii, jedna animace je renderovaná, druhá zase v enginu hry, třetí je renderovaná z enginu (s mimochodem nejhnusnějším namluvením a ozvučením, které je jinak nad úrovní), a tak dále. Jedná se ale jen o malou chybku, poněvadž většina příběhu je vyprávěna tak či tak prostřednictvím dobře namluvených briefingů, a pokud umíte alespoň trochu anglicky, jistě oceníte vypravěčský um.
Příběh začíná celých 1000 let před prvním dílem, v době zvané Wind Age. Nutno dodat, že období je to zlé, lidstvo je stíháno jednou katastrofou za druhou a navíc se v posledních letech stále stupňují nájezdy Mirkiridie. Právě v tento moment vstupuje do děje Connacht, později nazývaný The Wolf, který je takřka synonymem fantasy Schwarzeneggera a Johna Ramba v jednom. Na počátku je to jen řadový válečník, snažící se přežít v kruté době, ale postupem času se stane nejvyšším generálem císařského vojska a nakonec sáhne i po kýžené koruně. Zdálo by se, že příběh je to vcelku prostý, jenže během pětadvaceti misí zde nastane tolik zvratů, že by se i autoři telenovel divili. Jednou budete bránit trpasličí kovárny, podruhé budete dobývat z kováren ukradené artefakty, pak povedete se získanými relikviemi trestnou výpravu, a tak dále. Během pěti aktů Connacht zjistí, že Mirkiridie je jen menší část hrozícího nebezpečí a za vším se skrývají daleko temnější síly. Budete dokonce osvobozovat zotročené obry z osidel tajemné rasy... ne, víc už opravdu nemohu prozradit.
Se samotným Connachtem se setkáme pouze v několika misích, Connacht si jde svou vlastní cestou a to dává prostor pro vstup dalších charakterů. Osobně mi k srdci nejvíc přirostl kouzelník Myrdred, který jako by z oka vypadl Christopheru Lambertovi (Highlander, Mortal Kombat). Bohužel to s ním v závěru dopadne tak nějak neslavně.
Co doznalo několika změn, je počet jednotek. Sám jsem je nepočítal, ale podle slov Mumbo Jumbo je jich něco kolem dvaačtyřiceti. Těšit se tak můžete na staré dobré lučištníky či rytíře a na nové trpasličí "plamenometníky" nebo bojovníky. Zůstal i systém povyšování jednotek, které se přenášejí do dalších misí (ovšem když přežijí), ale nic světoborného od toho nečekejte.
Ovládání, jež pohřbilo už několik 3D strategií, dopadlo víceméně úspěšně, i když mě z počátku zarazila ignorace prostředního tlačítka myši (potažmo kolečka). Po geniálním ovládání Black & White se prostřední tlačítko projevilo jako nejvhodnější pro ovládání kamery, avšak u Mythu není tak důležité rychle zoomovat jako v případě B&W. Většinu času totiž zůstanete s nejvíc oddálenou kamerou a i tak toho uvidíte z bitevního pole zatraceně málo. Naštěstí je přítomna přehledná mimimapa. Jedinou výtku, kterou k ovládání mám, jsou občasné potíže při "davových scénách", kdy vámi ovládané postavy přestanou reagovat a řídí se svými vlastními příkazy, které přišly bůhví odkud (že by náznak AI? :-)). To nejvíc naštve zejména v misi, kdy máte co nejrychleji kouzlem speciální postavy překonvertovat nepřátelské jednotky na svou stranu a v klíčový moment ona postava přestane dokonale reagovat a řítí se sama od sebe do víru boje. S tím souvisí i občasné vypadávání uložených skupinek z presetů, ale není to tak hrozné. Další vráskou na jinak
dokonalém obličeji je nemožnost otáčet s předdefinovanými formacemi. Je sice hezké, že se skupinka berserků seřadí do úhledné vidlice, jenže co z toho, když jsou k nepříteli bokem.
Jak již bylo naznačeno, největší devizou je odlišné zpracování každé mise. Ne vždy dostanete skupinu vojáků, se kterou křižujete mapou za vytouženými objektivy. V několika nejatmosferičtějších levelech máte k dispozici jen několik hlavních hrdinů a pak hra vypadá spíše jako jakésy realtimové RPG (o které se mimo jiné pokoušel Blizzard ve Warcraftu 3, nakonec z toho však sešlo). Toto graduje v šesté misi, kde (a teď prosím nečtěte dál, pokud si nechcete hru zkazit) jsou vám dáni do vínku čtyři hrdinové, které musíte umístit na tři kruhy (ve správném pořadí), a až pak se vám zpřístupní do té doby uzavřená krypta. Nevím čím to, ale řešením tohoto jinak jednoduchého "puzzlu" jsem zabil asi čtyři hodiny.
Jak tedy vynést rozhodující ortel? Odsoudit skvělou hru jenom kvůli tomu, že je podobná svým předchůdcům? To by byla rozhodně veliká chyba. Pokud vám nevadí lehká neoriginalita, budete nadšeni a k výslednému hodnocení si připočtěte ještě jeden bodík. Avšak pokud jste puritáni a ze série Tomb Raider je vám špatně, odečítejte dle libosti. V každém případě Myth 3: The Wolf Age stojí za zapářku a byla by škoda nechat ho projít bez povšimnutí.
| Myth 3: The Wolf Age | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
