Medal of Honor: Pacific Assault
Málokteráherní série se může pochlubit takovým
renomé jako řada stříleček Medal of Honor. Když před mnoha lety vyšel první díl na šedivou myšku PSX, ještě nikdo netušil, že se hra rozroste v
mohutnou ságu prostupující celým dnešním platformovým spektrem a že se stane jakousi šablonou pro většinu dalších válečných akcí. Bylo zde sice pár přehmatů
jako například podivná dvourozměrná akce na GBA s přízviskem Infiltrator, ovšem
jinak se svou kvalitou Medal of Honor drží vysoké laťky pevněji než charakteristický odér týden nemytého hráče. Když jme měli před téměř třemi lety
možnost nainstalovat na naše pevné disky titul pojmenovaný Allied Assault, znamenalo
to impozantní podívanou využívající střemhlavého spádu akce v dosud neviděné válečné syrovosti a skvělé grafice.
Hráč se stane pohyblivým cílem pro japonská Zera při náletu na Pearl Harbor, zúčastní se bitvy o Guadalcanal nebo vylodění na ostrově Tarawa.
Ovšem již obě následující rozšíření (Spearhead a Breakthrough) ukázaly, že pouhé zkopírování původní hry k úspěchu rozhodně nestačí a
tak Electronic Arts přislíbili pro následující díl celou řadu změn. Nicméně tisková prohlášení míní a tvůrčí týmy mění, což v praxi znamená, že
největší změnou oproti Allied Assault je výměna evropského bojiště za dálnovýchodní frontu v Tichomoří. Jinak zůstává hra z větší části věrna původní ideologii Medal of Honor. To
je rozhodně škoda, neboť v dnešní záplavě válečných akcí Pacific Assault nenabízí takřka nic nového, čím by hráčovu zadnici alespoň trochu iritoval k
vystartování ze židle. Naštěstí má série i po letech co nabídnout a tak hru nelze tak jednoduše hodit přes palubu do moře plného topící se americko-japonské
směsi.
Jak již bylo řečeno, příběh hry nás zavádí doprostřed střetu mezi Spojenými státy a Japonským císařstvím. Ačkoliv se autoři snaží navodit nádech
edukativnosti titulu, zejména přiloženou interaktivní encyklopedií války v Pacifiku, samotné herní mise se drží historických momentů jen rámcově. Hráč se
stane pohyblivým cílem pro japonská Zera při náletu na Pearl Harbor, zúčastní se bitvy o Guadalcanal nebo vylodění na ostrově Tarawa. Samotná zápletka tvoří
spíše jen klasické plnění úkolů v kůži řadového vojáka Toma Conlina proložené občasnými scénkami z mariňáckého života plného inzultujících výroků, za které by se nemusel
stydět ani náš vrchní objímač stromů na Vysočině. Daleko více přitahují autoři pozornost samotnou prezentací příběhu, která je po vzoru minulých titulů plná
in-game animací, předskriptovaných sekvencí, výbuchů, až hra chvílemi skutečně připomíná nefalšované bojiště. Je zde ovšem jedno velké ALE a to, že filmečků
a neinteraktivních částí je zde z počátku až příliš.
V jedné z misí MUSÍME zemřít, abychom se pak ve vzpomínkách vydali napříč celou válkou.
V úvodu se hráč skutečně většinu času jen dívá, než aby cokoliv regulérně hrál. Po úvodní várce filměčků a haldě neodklepnutelných log a reklam začínáme
krátkometrážním vyloděním na Tarawě a již zde číhá první zrada. Hráč totiž MUSÍ zemřít, aby se pak ve vzpomínkách vydal napříč celou válkou. Nutnost skonat
je nepříjemná zejména ve chvíli, kdy hráč po své herní smrti asi podesáté zuřivě mačká quickload v domnění, že se osudné salvě bylo možné nějak vyhnout. Následující zastávka v Pearl
Harboru nás rovněž nechá jen pasivně tisknout jeden směr běhu a ačkoliv má následné pobíhání po potápějící se lodi alespoň slušnou atmosféru, rozhodně se
nedá tvrdit, že by bylo strhující tak jako vylodění na Omaha Beach v Allied Assault. Problém tkví nejspíše v tom, že na podobné scény jsme již dnes
zvyklí z každé druhé hry a destrukce celé základny nepřekvapuje ničím, co bychom neviděli jinde.
Jednou ze světlých stránek je začlenění spolubojovníků.
Menší zlom nastává přibližně po první čtvrtině, kdy se hráčova roztřesená ruka konečně chápe poctivé zbraně a jme se rozdat si to s dnešními
velkoproducenty anime a copatých školaček tváří v tvář. Malá, ale příjemná změna je, že oproti hektické hratelnosti minulých dílu se o něco zvolnilo tempo vlastních misí. Pacific Assault je nyní pomalejší a
rozvážnější akcí ne nepodobnou českému Vietcongu. Tomuto přirovnání velice nahrává také
situování titulu doprostřed neprostupné džungle tichomořských ostrůvků, až se místy zdá, že designéři z Electronic Arts mají velmi rádi práci s
kopírákem. Tedy až na jeden detail – papoušky z Vietcongu zde střídají holubi (nebo cosi o formátu holuba žijící na druhé straně zeměkoule). Pomalejší
procházení misí charakteru hry jednoznačně prospívá. Jinak je tomu ovšem z hlediska linearity a neinteraktivity, kde zůstává vše při starém. Hráč za celou
dobu maximálně zasedne ke statické zbrani nebo se krátce projede ve vozidle, ovšem jinak jsou úrovně nekompromisně přímočaré bez možnosti kamkoliv zabloudit
nebo odbočit.
|
Nelze však jen kritizovat. Jednou ze světlých stránek je začlenění týmu spolubojovníků, jež nás doprovází většinou hry. Ačkoliv je efektivita pomocníků
při střelbě po nepřátelích diskutabilní, jejich přínos pro atmosféru a v neposlední řadě i jako klamných cílů pro protivníkovu mušku je nenahraditelný. Při
hře neustále někdo pokřikuje, zakopává, umírá a mezi tím vším zmatkem pobíhá pilný medik, jenž mezi občasným zvracením také někoho uzdraví (ano, Pacific Assault je po Postal první seriózní hrou, kde se regulérně zvrací). Medik je obecně klíčovou postavou, neboť
lékárničky bychom ve hře hledali jen s velkým úsilím. Místo nich lze kdykoliv povolat zdravotníka a nechat se vyléčit za cenu dočasného odzbrojení, ovšem to
vše pouze čtyřikrát do mise. Příjemné je, že tým se o sebe dokáže bez problémů postarat sám a komu by se snad zachtělo velení, má k dispozici čtveřici
základních příkazů ke krytí či k ústupu. K jejich smysluplnému využití však nadejde příležitost jen zřídka, poněvadž tým se po hráčově boku proplétá džunglí
bez nejmenších obtíží..
V herních mapách se skutečně ztratit nedá. Stezky jsou po pár metrech dekorativního podrostu nemilosrdně ohraničeny zelenou stěnou a ke vší přímočarosti
dopomáhá také ukazatel směru. Proto je sebemenší rozptýlení od probíhání džunglí vítáno. Občas je nutné bránit pozici před přibíhajícími nepřáteli, jindy
hráč zachraňuje padlého bracha nebo se chopí těžkého kulometu a ostřeluje nebezpečná Zera. Nutno podotknout, že právě část s nalétávajícími letadly je paradoxně nejvíce frustrujícím momentem celé hry.
Důležité je, že vše probíhá za té pravé válečné vřavy – neustálý řev nepřátel i spolubojovníků, sebevražedné útoky Japonců ozbrojených jen bajonetem a každou
chvíli v ohlušujícím výbuchu explodující barely s benzínem.
Technické zpracování Pacific Assault je menší pohromou plnou rozporů. Oproti statickým obrázkům vypadá grafika hry v pohybu poněkud tuctově, až
hranatost charakterů místy připomíná pouze vylepšený Allied Assault. Opravdu povedená je na druhou stranu mimika postav, jež sice nedosahuje relativní
dokonalosti předvedené v Half-Life 2, ovšem i tak je na co se dívat. Co ale zamrzí
nejvíce, je hardwarová náročnost, která nijak neodpovídá kvalitě výstupu. Uvedenou minimální konfiguraci lze skutečně brát jako nouzové řešení pro spuštění
hry v nízkých detailech při zachování solidní plynulosti. Je sice pravdou, že se na obrazovce často sejde větší množství objektů, viz scénky s mraky letadel
nebo kupou nepřátel, nicméně nelze jinak, než opět ukázat směrem k Half-Life 2, kde i toto fungovalo bez problémů. Zato k herní hudbě nelze mít
výhrad. Kvality velkolepé orchestrální kompozice dokumentuje
také soundtrack v podobě samostatné aplikace. Její účel však zůstává záhadou, neboť daleko přehlednější by bylo spouštění jednotlivých MP3 skladeb, které
jsou zahrabané v instalačním adresáři hry s pečlivostí paranoidního krtka.
Pacific Assault se hraje příjemně. Nenáročné mise pozvolně uplývají navzdory minimu inovací a zaškobrtnutí v počátku, nikde nic zbytečně nebrzdí a i ukládat lze libovolně. Hra by tak mohla bez ostychu dostat kulatou osmdesátku, nebýt hromady chyb v programu. Četné bugy sice nemají zásadní vliv na hratelnost a ústí pouze v úsměvné situace, ovšem od testovacího oddělení Electronic Arts by se dalo rozhodně očekávat více. Charaktery zde například během animací promlouvají s postavou, která záhadně zmizela (že by příprava Davida Copperfielda na česká vystoupení?) anebo takový pokřik nepřátel je často slyšet i po jejich smrti.
Pacific Assault je klasickou střílečkou poplatnou všem předchozím dílům z rodiny Medal of Honor. Dobrou hratelnost do jisté míry strhává fakt, že jde prakticky o stálé recyklování léty ověřených nápadů, a také průměrné vizuální ztvárnění za nepřiměřených hardwarových požadavků. Tentokrát je ještě výsledkem nadprůměrná hra, nicméně pokud autoři nezmění svůj přístup k žánru, válečné akce se v budoucnu mohou těšit jen na další stagnaci.
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 716 čtenářů
Pět souloží, které otřásly herním průmyslem
Herní průmysl prošel v posledních letech turbulentním vývojem, z původní zábavy pro malé děti se stal miliardový...
Hogwarts Legacy už nikdo nehraje, posmívají se aktivisté. Není ovšem za co
Ani měsíc po vydání Hogwarts Legacy se v harrypotterovské herní komunitě neuklidnily hlasy zesměšňující a bojkotující...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Unreal ukázal budoucnost počítačové grafiky, hry jsou však ještě daleko
Společnost Epic Games představila v rámci konference GDC možnosti svého herního enginu Unreal 5. Ukázky působily...
U stařičkého Half-Lifu se zapotí i moderní PC. Stačí jedna modifikace
Ačkoliv to bude od vydání prvního Half-Lifu letos 25 let, stále se najdou způsoby, jak původní hru modernizovat....
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Deep fake porno se streamerkám hnusí, na Twitchi prý nehrozí
Streamovací platforma Twitch vydala prohlášení ke kauze takzvané deepfake pornografie, kdy jsou herečkám z filmů pro...
RECENZE: Gran Turismo 7 je milostným dopisem všem fanouškům autosportu
Konzole Playstation dlouho trpěly zoufalým nedostatkem pořádných závodních her, tomu je však konec. Gran Turismo 7 je...
RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare II je epická jízda ve filmovém stylu
Staří známí i nováčci, teroristé nebo drogové kartely, nejen to si užijete v novém přírůstku do dlouholeté série Call...
RECENZE: Tiny Tina’s Wonderlands ukazují špičkové spojení fantasy a sci-fi
Spin-off k sérii Borderlands nepřekvapí herními mechanismy, ale fantasy kabátek mu náramně sluší. A hlavně: je to...
RECENZE: Virtuální realita potřebuje více her, jako je Hubris
Není to každý den, aby pro virtuální realitu vyšla hra srovnatelná s vysokorozpočtovými mainstreamovými hity. Trh je...

Karamel bez připáleného hrnce? Vyzkoušely jsme Salko Karamel
V redakci všechny milujeme slaný i sladký karamel, ale jeho příprava se někdy podobá trestu. Karamel se snadno přichytí na dno hrnce a nepomůže ani...