Lord of the Rings: Battle for Middle-Earth
Lord of the Rings: The Battle For Middle-Earth
eacz 16.12.2004 PC
John Ronald Reuel Tolkien. Není snad člověka, který by jeho jméno neznal, pečlivý autor, jehož dílo se stalo základním kamenem fantasy jako svébytného literárního žánru: a jako zbožňovaná modla vykonalo mnoho dobrého, ale i zlého. Kdo se ponořil do světa statečných mužů, moudrých elfů, statných trpaslíků, hbitých hobitů, odporných skřetů, tupých zlobrů a jiných strašlivých tvorů temnoty, těžko hledal cestu zpět. Na chlubení se dvacetinásobným přečtením více než tisícistránkové knižní trilogie je v době televize a počítačů cosi nenormálního – a možná magického. Anglická kniha století, titul populárnější než Bible a Bibli pro mnohé ateisty svým způsobem představující, to všechno platí pro Společenstvo prstenu, Dvě věže i Návrat krále.
Bylo už zvláštní, jak dlouho se filmaři Tolkienova odkazu báli. Když konečně na začátku nového milénia nastal čas pro příchod grandiózní bitvy mezi dobrem a zlem na filmová plátna, udělali producenti společnosti New Line Cinema to vůbec nejlepší, co mohli. Svěřili režii Peteru Jacksonovi – a ačkoliv skalní fandové originálu dovedou v převodu do dohromady více než devítihodinové podívané nalézt celou řadu nedokonalostí, shodují se v čestné výjimce s masovým publikem, že se jedná o snímky, které berou dech.
" Battle for Middle-Earth, Bitva o Středozem, je nejlepší realtimovou strategií na letošním vánočním trhu. "
A co hráči? Mají si co hrát?
A co počítačoví hráči? Mají už svou cestu, kterak proniknout do mýticky poetického světa, který se možná bezostyšně „inspiroval“ příběhy o Beowulfovi nebo Nibelunzích, v atraktivitě však své vzory mnohonásobně překonal? Doposud byla odpověď na tuto otázku dosti rozporuplná a spíše blížší záporu než jednoznačnému přitakání. Ano, raná herní historie přinesla několik úspěšných MUDů, moderní filmové licence pak zase solidně zábavné mlátičky v konzolovém stylu (a nad pokusy jako byl nemastný a neslaný Hobbit, či hluboce průměrná realtimovka War of the Ring, blahosklonně budiž zamhouřeno oko kritika), skutečně velký áčkový titul, jenž by byl doprovázen výkřiky extáze nejen v tiskových materiálech, však chyběl.
Minulý čas je na místě. Battle for Middle-Earth, Bitva o Středozem, je nejlepší realtimovou strategií na letošním vánočním trhu, fantastickým zážitkem, demonstrací technologického pokroku a hrou, jež přivede do obtížně popisovatelného stavu nejen ty, kteří snídají lembas, pokoj mají vytapetovaný Elijahem Woodem a zadnici si utírají Gandalfem, moudře se mračícím z nerecyklovaného toaletního papíru. Bez přehánění jde o hru, při jejímž popisu docházejí superlativy, Half-Life 2 žánru RTS, časovanou pumu, jež v českých krajích vybuchne až v polovině prosince, západní trh už ale zlikvidovala stojednaprocentně.
" Krásná animace v in-game enginu využívá plně filmové licence a v podobném stylu vypráví zestručněný příběh vzniku a osudu Jednoho prstenu... "
Očekávaný dýchánek
Bylo by hezké zahájit popis prvního dojmu, jímž po instalaci Battle for Middle-Earth působí, jako neočekávanou příjemnou událost a využít do poditulku notoricky známé sousloví. Faktem ale je, že příchod Bitvy o Středozem nebyl neočekávaným ani v nejmenším: hype, jenž se kolem ní vytvořil, nutil recenzenty spíše k despektu. Může ta hra opravdu všechno splnit tak, jak se o ní píše? Už intro a první momenty kampaně ale naladí i největší pesimisty opět na pozitivní vlnu. Krásná animace v in-game enginu využívá plně filmové licence a v podobném stylu vypráví zestručněný příběh vzniku a osudu Jednoho prstenu, načež následuje průlet kamery nad černou věží a rozvinutí překvapivě strohého hlavního menu. Kdo by v něm ale trávil příliš času, když se tu nabízí lákavé kampaně, skirmish i multiplayer?
Ani v dalším průběhu hry se autoři nesníží k prostému přebírání filmových záběrů. Ty se objevují jen v malých záblescích, v levé spodní části obrazovky, kde se obvykle nachází minimapa. Když dojde v kampani k nějaké naskriptované události, jež má v Jacksonově trilogii pevný podklad, ukáže hra místo ní krátký šot, jenž navede ty hůře se orientující zpět na dějovou linii. Přesto hře fantastické animace, ve kterých je filmová licence zastoupena chytrým konvertováním záběrů a odpovídajícími hlasy herců, nechybí. Většina úkolů je uvozena nádhernou cut-scénou, jež by v jiných titulech obstála jako spičková, opěvováníhodná renderovaná sekvence – a tady je přitom jen předskriptována v enginu hry s detaily vyhnanými na maximum. Na výjimečných in-game animacích stavělo už několik her podobného typu: poprvé a nadlouho nejlépe Age of Mythology, Warcraft 3 nebo v poslední době Codename: Panzers či Kohan 2 – a právě ve srovnání s nimi (a nejlépe ještě s několika zoufalými pokusy jinde) správně vyniká, o kolik jsou v EA napřed. V málokom to nehrkne, když na vlastní oči spatří, jak se bortí hráz přehrady na řece Želíz a Sarumanem znásilněným údolím Železného pasu se valí nezadržitelná povodeň, když uslyší divoký výkřik zkázy z úst prstenového přízraku, na obrazovce doplněný impozantním pohledem na tisíce skřetů, kteří se valí se smrtí v očích ztéci pyšné zdi Bílého města – a takových scén je samozřejmě mnohem více.
" V málokom to nehrkne, když na vlastní oči spatří, jak se bortí hráz přehrady na řece Želíz a Sarumanem znásilněným údolím Železného pasu se valí nezadržitelná povodeň. "
Ani ti nejmoudřejší z moudrých nedohlédnou do všech konců
V duchu tak často citovaného Gandalfova moudra zachovávají autoři Battle for Middle-Earth pluralitu názorů na vývoj fantastického světa. A ačkoliv temná strana není misinterpretována ve stylu přihlouplých parodií a la Poslední pán prstenu, možnost zahrát si jednou na „toho zlého pána v bílém plášti“ či „oranžové a zatraceně naštvaně blikotající očičko“ nechybí. Jinými slovy řečeno: kliknutí na volbu Singleplayer a Campaign odhalí hned dvě po sobě jdoucí série misí, které nesou výstižné názvy Good a Evil. Hráči v nich projdou vždy cca dvěma desítkami jednotlivých bitev, přičemž vystřídají dva v multiplayeru samostatně hratelné národy: Rohan a Gondor jakožto zástupce Svobodného lidu Středozemě a Železný pas s Mordorem jako protiváhu.
Zajímavý je styl, jakým autoři ke kampani přistoupili. Od licencované hry, jež si dává záležet, aby spojitost s filmem v PR vyhláškách zdůraznila pokud možno co nejvíce, by jeden čekal přísně lineární rozvoj a minimum pravomocí pro hráče. Paradoxně tahle charakteristika spíše sedí na vyloženě přímočarou RTS ve starém stylu War of the Ring, která je založena na nepoměrně volnější licenci knižní. Ne že by Bitva o Středozem byla fantasy variací na Total War, ovšem i minimální mezihra na krásně nakreslené mapě Tolkienova světa potěší. Některé mise jsou povinné a posunují děj vpřed (dobytí Železného pasu, obrana Minas Tirith, průchod Cirith Ungolem), mezi nimi se ale vždy nachází určité „hluché místo“, kde si hráč může víceméně dle libosti vybrat z různých teritorií. A není to volba kosmetická: mezi dobytím severního a východního Rohanu JE hmatatelný rozdíl. Jednotlivé provincie totiž poskytují hráči bonusy k maximální hranici ovladatelných jednotek, magické síle a ekonomice – a je jen na něm, zda se mu do plánů hodí spíše bonus ke globálnímu čarování, nebo raději bude rychle těžit suroviny.
" Některé mise jsou povinné a posunují děj vpřed (dobytí Železného pasu, obrana Minas Tirith, průchod Cirith Ungolem), mezi nimi se ale vždy nachází určité „hluché místo“, kde si hráč může víceméně dle libosti vybrat z různých teritorií. "
Vítejte v Jízdmarce
Nelehká politická i vojenská situace vládne na počátku světlé kampaně v kdysi pyšné zemi Rohan. Jízdmarka pod vedením krále Théodena, jehož mysl zatemnila černá magie Sarumana Bílé ruky, upadla a dovolila kdysi nejmoudřejšímu z moudrých, aby dal pokojně vzniknout armádě, jež se má stát pánům koní osudem. Do první poloviny se připlétají ještě intermezza se členy Společenstva Prstenu, jež ponejvíce připomínají akční RPG s poněkud více postavami. Hned první z těchto meziher nabízí průchod Morií – a je to výtečný zážitek, i když strategického myšlení zapojí hráči pomálu. Sami rohanští jsou ve své výbavě zaměřeni hodně monotematicky: koně, koně a zase jenom koně. Jejich jízda je ovšem impozantní. Když je zadán příkaz k útoku, rozvinou se korouhve, zazní válečný roh, zelené pláště se napnou ve větru a křik nepřátel padajících k zemi ve smrtelné křeči zanikne v ohlušujícím dupotu mocných kopyt. Je skutečně parádní vidět, jak skřeti křečovitě svírají násady svých kopí a následně jsou pouhým nárazem a pohybovou energií koně s jezdcem přenesenou v jediném momentu na překážející těleso odhozeni, omráčeni a většinou dobiti jednou ranou, ještě v bezmocném potácení v prachu bitevního pole.
" Když je zadán příkaz k útoku, rozvinou se korouhve, zazní válečný roh, zelené pláště se napnou ve větru a křik nepřátel padajících k zemi ve smrtelné křeči zanikne v ohlušujícím dupotu mocných kopyt. "
Gondor musí stát pevně
Jako pevná, kamenná hráz proti černému přívalu stojí ve druhé části kampaně říše Gondor, která ještě zdaleka nezapomněla všechno své umění a slávu starých časů. I Gondorští mají jízdu, nejsou však tak obratnými v zacházení s koňmi jako Rohan a raději využívají služeb silné pěchoty a lučištníků. Ze strategického hlediska se hodí spíše pro hráče opatrnější a pomalejší. Jejich rozvoj je pozvolný a plynulý, důraz kladou na silné pevnosti a hradby, disponují užitečným kameníkem, jenž pomáhá jejich odolnost ještě zvyšovat. Pozor ale – zdánlivě statičtí oplechovaní panáci dovedou i záludně překvapit: ve svých řadách mají i speciální jednotky, které se pod vedením svých kapitánů skrývají v lesích a dovedně přepadají nepřátele ze zálohy.
Kdo je váš pán? SARUMAN!!!
Saruman, postava filmem snížená do úrovně trapného přisluhovače, nechává hráče prožít naplno onen výsostný pocit moci.
Mocná rasa skurut-hai takřka eliminuje kritické problémy obyčejných skřetů a zejména bojovníci s kušemi jsou výtečnou podpůrnou silou. Proti přírodním nepřátelům v čele s enty se dále výtečně hodí vylepšená varianta těchto střeleckých jednotek, která disponuje zápalnými projektily, zbraní proti jezdcům jsou jednotky s dlouhými kopími (nutno ale přiznat, že zejména rohanští koňáci si s nimi i tak dělají, co chtějí, nejsou-li skuruti v hodně velké přesile). Jako úvod černé kampaně je pak skvělý zážitek obrácení některých filmových událostí...
Big brother is watching you
Sauronovo oko, obří, nestvůrné, plamenné Oko bez víčka, je silným motivem v knize i filmu. Pod jeho patronát se tentokrát nedostávají jen slaboučcí a na světlo alergičtí skřeti. Těch sice lze vytvořit celé legie, stejně rychle jako se množí ale i padají pod noži sebeslabších nepřátel. Užitečnější jsou jezdci na vrrcích, neuvěřitelně odolní skalní obři, či lučištníky osazení mohutní olifanti, kteří vzbudí strach i v té nejodolnější armádě. Sauron je rychlý a zatraceně silný, ovšem co také čekat od tvora, jehož jméno, aniž vysloveno, budí strach v celé Středozemi?
" Zní to neuvěřitelně, ale když se provede detailní rozbor herního systému Bitvy o středozem na lokální úrovni jednotlivých bitev, dá se říci, že nejvíce se podobá nedávno vydanému Kohanovi 2. "
Pán prstenů jako Kohan?
Zní to neuvěřitelně, ale když se provede detailní rozbor herního systému Bitvy o středozem na lokální úrovni jednotlivých bitev, dá se říci, že nejvíce se podobá nedávno vydanému Kohanovi 2. Westwood Studios (byť se nyní jmenují EA LA, jsou to stále oni) se totiž pokusili dosáhnout řady shodných cílů: minimalizace mikromanagementu, důraz na bitvy, zvládnutí velkého počtu jednotek a dostatek prostoru pro různé efekty. Srovnatelné už je kupříkladu budování základen. Na mapách jsou vždy fixně dána místa, kde se dá báze postavit. Některá jsou jen malá, vejde se na ně jedna farma či dřevěná pila, jinde už lze rozložit tábor se třemi stavbami, základnu s pěti či opevněný hrad se sedmi. Počáteční průzkum je tedy mimořádně důležitý, na druhou stranu role zabírání základen není tak jednostranná jako například v Z 1 a 2, protože zároveň se zvýšeným počtem staveb roste i náročnost jejich ochrany.
V rámci bází dostává hráč prostor k výstavbě v předdefinovaných slotech. Existují dva typy: do jedněch lze „píchnout“ stavbu obrannou (typicky tedy věž či statický trebuchet), druhé slouží k užitkovým a rozměrově objemnějším stavbám. Mezi nimi se nacházejí ekonomické (farma u Gondoru a Rohanu, pila u Mordoru a Železného pasu), rekrutovací pro jednotlivé druhy jednotek (kasárna, cvičírna lučištníků, líheň skřetů, stan pro olifanty atd. atd.) a se speciálním účelem. Mezi nimi je posilující socha, ozdravující studna, dílna na dobývací zařízení, u Gondoru již zmiňovaný kameník, či všemožné upgradovací kovárny a zbrojírny. Budování probíhá automaticky, stejně tak těžení. Vesničané přesto na ploše přítomni jsou: v případě dřevěných pil u temné strany urychlují proces získávání peněz, u všech národů pak mají veledůležitou opravovací roli.
Výsledkem úsporných opatření jedna složka RTS úplně vypadává (a upřímně: není vysílání peasantů k lesíkům, zlatým žilám a na farmy jednou z nejotravnějších činností v jakékoliv realtimovce?), druhá pak nechává hodně prostoru pro prezentaci jednotkám a kouzlům, o něž tu jde především. Co nabízejí jednotlivé strany za herní styly a základní karty už bylo řečeno, Bitva o Středozem by ale byla poloviční bez jednotek speciálních, tedy hrdinů, a jejich unikátních schopností a kouzel.
" Bitva o Středozem by byla poloviční bez jednotek speciálních, tedy hrdinů, a jejich unikátních schopností a kouzel. "
A vrátí se zas král
Silnou převahu v oblasti héroů má světlá strana. V průběhu kampaně se po svém představí celé Společenstvo, ovšem v rámci vybalancování jsou někteří členové dost chabí.
Takoví Smíšek s Pipinem toho opravdu moc nevybojují a i jako průzkumníků s jejich elfími plášti neviditelnosti je jejich využití omezené. Mezi elitu naopak patří Aragorn s Gandalfem – a snad proto byl dědic gondorského trůnu zařazen mírně nelogicky k rohanským do společnosti krále Théodena, statečného maršála Éomera a bojovné krásky Éowyn. Postavy hrdinů získávají zkušenosti a úrovně. To platí i pro řadové pluky, jež jsou následně výkonnější a mají lepší morálku, levely u hrdinů ovšem přinášejí bonusy znatelnější. Nejlepší z nich mají až pět magických schopností – a jsou mezi nimi opravdové lahůdky. Legolas vystřelí několik šípů najednou, Gimli (velice užitečný skill) skočí mezi protivníky a v kruhu kolem sebe je nárazem odhodím, Gandalf získá do arzenálu několik kouzel včetně nejničivějšího (úroveň číslo 10), jež de facto usmrtí vše v okruhu jedné a půl obrazovky v efektním fialovém záblesku a následné implozi. Desetilevelovou specialitou Aragorna je pro změnu přivolání armády mrtvých válečníků – a že je nezranitelná a nezvladatelný strach vyvolávající posila pořádnou pomocí, o tom se asi není potřeba dohadovat...
Na speciálních jednotkách je nejlépe pozorovatelná jedna vlastnost, která z Battle for Middle-Earth dělá titul nutící i střízlivé recenzenty k porůznu formulovaným oslavným ódám. Propůjčuje totiž hře mnohem věrnější dojem a každou chvíli nutí nevěřícně zírat na obrazovku, jestli je to skutečně pravda. Jak toho autoři dosáhli, to je otázkou, ale jednotky se chovají obrovsky věrně. Velký olifant zprvu kráčí netečně a jen jakoby nechtěně boří rozklepané formace vojáků, pár kopí a šípů zabodnutých v tlusté kůži jej dovede k větší zuřivosti, zatroubí chobotem a vrhne se do boje s novou vervou. Následné těžší zranění na jeho tváři vyloudí k uzoufání bolestný výraz – a těsně před smrtí ještě provede poslední pokus osvobodit se od břemena na zádech a divokým dupotem zničit vše, co se nachází v nejbližším okolí. Ent se nemotorně sehne, vytáhne ze země kus skály a vrhne ji proti zdi. Když na něj skřeti střílejí zapálené šípy, nejprve je ze sebe smetává, načež zděšeně zařve při pohledu na vlastní větve a listy, kterak chytají plamenem. Následuje moment zoufalého zatmění mysli a berserku ne nepodobného tomu olifantímu, v mapách s dostatečně hlubokou vodou se zase pastýř stromů snaží doběhnout k nejbližšímu místu, kde by mohl palčivou bolest uhasit. Emoce, projevy různé úrovně morálky jednotek jsou evidentně silně přehnány a zvýrazněny, aby si jich hráč třeba i ve víru bitvy dobře povšiml – a hře to přidává na atmosféře mnohem více, než leckdy megalomanské počty jednotek a sem a tam poletujících kamenů.
" Emoce, projevy různé úrovně morálky jednotek jsou evidentně silně přehnány a zvýrazněny, aby si jich hráč třeba i ve víru bitvy dobře povšiml – a hře to přidává na atmosféře mnohem více, než leckdy megalomanské počty jednotek a sem a tam poletujících kamenů. "
Čáry máry pod kočáry
Zatímco v Pánovi prstenů knižním je magie přítomna velmi málo a spíše jako neviditelná síla a moc v pozadí dění, film ji zdůrazňuje o malinko více a autoři hry si proti němu ještě podstatně přidali.
Čarovat mohou nejen hrdinové, u nichž se to i tak trochu předpokládá, ale zejména sám hráč. Slouží k tomu body moci, které lze distribuovat ve stromovém menu mezi jednotlivá kouzla. A jsou mezi nimi opravdu použitelné kousky: počínaje léčením vlastních jednotek v určitém okruhu, vyvolání bojového šílenství, strachu mezi nepřáteli, až k extrémně silnému povolávání posil. Je slastné dívat se na zdánlivě prohranou bitvu a výrazy škodolibých skřetích válečníků, když se znenadání ozvou rohy a z dosud bezpečně opuštěné stráně se proti jejich ledabyle zformovaným vojům rozjede formace kavalérie.
Celkový výčet možností, které hráč má k obrácení šarvátky na svou stranu, je více než solidní, stejně tak se na hrací ploše objevují jednotky v obřích počtech až několika stovek. Nabízí se tedy pochopitelně otázka: dá se to všechno ukočírovat? Naštěstí autoři nabízejí řadu automatizací, nepřehánějí to s formacemi (ostatně: málokdo jich stíhá ve víru boje účinně využívat – a základní nastavení tu nechybí) a hlavně: stejně jako v již několikrát zmíněném Kohanovi 2 berou jako jednotku vždy celou skupinu bojovníků stejného druhu. Celý prapor pak získává zkušenosti, může být hromadně vylepšován a když někdo z jeho členů padne, lze počty doplnit poblíž vlastního sídla či studny.
" Čarovat mohou nejen hrdinové, u nichž se to i tak trochu předpokládá, ale zejména sám hráč. Slouží k tomu body moci, které lze distribuovat ve stromovém menu mezi jednotlivá kouzla. "
Grafická bomba
Hodnotit grafické zpracování asi není nijak zvlášť nutné. Battle for Middle-Earth jednoduše vypadá bombasticky – a jestliže se psalo o hrách jako Codename: Panzers nebo Armies of Exigo, že vypadají skvěle, pak Bitva o Středozem nabízí hráči podívanou ještě lepší. O animacích mezi misemi už řeč byla, o fantastických detailech u jednotek také, snad jen ještě, že výtečně hře přidávají hrátky se světlem a stínem (když hráč použije speciální kouzlo, které prosvítí Sauronovu temnotu a na chvíli omráčí všechny jeho skřety, je to poznat na první pohled) a nádherná kouzla s globálním dopadem, jenž je doprovázen akusticky, vizuálně barvou a roztřesením obrazu, což ve vzájemné kombinaci vypadá... inu, magicky. Škoda jen, že terén není deformovatelný, ve fantasy strategii, kde nejsou těžké tanky a technika, jež by terraformaci umožňovala, to ale tolik nevadí – a kdyby to měly armády využívat k taktickým tahům (podkopávání hradeb a podobně), zbořilo by to asi filmovou atmosféru.
Battle for Middle-Earth je úžasná hra, která nenechá žádného tolkienistu klidným – a neměla by ani žádného fanouška dobrých RTS. Letošní podzim je, pravda, až neuvěřitelně silný: je tu originální a hratelný Kohan II: Immortal Sovereigns, diplomaticko-bojové Rome: Total War, válečné Codename: Panzers, fantasy Warcraft-like Armies of Exigo, zetkoidní a chytlavý Warhammer 40 000: Dawn of War, nenápadní, ale návykově hratelní středověcí Knights of Honor – a tenhle telefonní seznam by ještě mohl pokračovat nejméně jednou tak dlouho. Bitva pro Středozem má přesto v rukou trumfů více a díky překvapivě pohodlnému ovládání, hernímu systému a la Kohan 2 a fantastickému audiovizuálnímu provedení se stává jedničkou.
Miliardářské elity technologického světa propadly nezávislé české videohře
Hraní videoher není jen zábavou pro teenagery, kteří nevědí, co s volným časem, ale dokáže pohltit i elity. Noviny Financial Times publikovaly článek o tom, že česká strategie Factorio nadchla...
Toto jsou nejkrásnější herní streamerky, podívejte se
Mají až miliony sledujících. Jsou úspěšné, krásné a hrají počítačové hry. Řeč je o herních streamerkách. Ze čtyřiceti dívek a žen jste vybrali ty nejkrásnější.
{NADPIS}
{POPISEK}
Poznáte, který z těchto děsivých příběhů se skutečně stal a co je fikce?
Čas, kdy se všední realita střetává se světem nadpřirozena, opět nastal, a s ním i příhodná doba povyprávět si další tajemné historky. V minulém díle jsme si pověděli o příbězích inspirovaných...
{NADPIS}
{POPISEK}
Jedna z nejlepších loňských her stále není v plusu
Ačkoliv loňský survival horor Alan Wake 2 přijali recenzenti i hráči s nadšením, ani téměř rok po vydání si na sebe nedokázal vydělat.
VIDEO: Rozbalujeme novinku PlayStation 5 Pro
Ještě před vlastním testem nové konzole PlayStation 5 Pro si uděláme unboxing. Řekneme si, co vydání výkonnějšího modelu znamená pro současnou řadu PlayStationu 5 a připomeneme, že to není první...
Kvůli bugu přišel o stovky nahraných hodin, vývojáři udělali záplatu na míru
Kvůli technické chybě, kterou nemohl ovlivnit, hrozilo fanouškovi komplexního vesmírného simulátoru No Man’s Sky, že jeho více než šestisethodinový postup přijde vniveč. Vývojáři mu ovšem přispěchali...
Prodej pozemku, 522 m2, Český Krumlov, ul. Na Skalce
Na Skalce, Český Krumlov - Horní Brána
4 900 000 Kč