Na začátku byla tma. A Sergej řekl: "Budiž světlo". Žluté paprsky z ohromných reflektorů pronikly černočernou tmou a ozářily nablýskané kolejnice vedoucí kamsi do dáli. Zahřměl mohutný diesel a vlak se rozjel vstříc svému osudu...
Čeští vývojáři si během posledních několika let vydobyli mezi zahraničními hráči poměrně solidní pověst - tituly jako Hidden and Dangerous, Original War, či nejúspěšnější Operation Flashpoint zpopularizovaly naší zemi do té míry, že nás poměrně často natěšení zahraniční kolegové žádají o aktuální informace o tom, co se zrovna v kuchyních tuzemských studií kutí. Nejnovější českou hrou, která zavítala na zahraniční trhy, je Loco Commotion (nebo Toy Trains - to podle toho, na které straně lamanchského průlivu se zrovna nacházíte, více informací je na konci našeho staršího preview) od brněnského týmu Plastic Reality Technologies, který na hře spolupracoval s Illusion Softworks, a poměrně netradičně jde o hru mírumilovnou. Tedy pouze relativně mírumilovnou - ono posílat plný osobní vlak na trať se zříceným mostem není zrovna příliš humánní.
Jak již mnozí hráči vědí z našich dřívějších článků, Loco Commotion je železniční logická hra zasazená v trojrozměrné krajině - takový mix Incredible Machine a Lemmings, kde místo
roztomilých hlodavců jezdí lokomotivy nebo hned celé vlaky. Cíl každého levelu je jednoduchý - dopravit určený počet vlaků skrze náročnou trať do brány (jakési obdoby "domečku" pro lemmingy). Zdánlivě jednoduchý úkol, ale je nutné si uvědomit, že ona trať může mít podobu neskutečného propletence výhybek, mostů, po kterých může projet jenom omezený počet vlaků, různobarevných teleportů, slepých kolejí a kamenných závalů. Cesta z takové šlamastiky vede prostřednictvím "servisních lokomotiv", kterým je možné přiřadit různé funkce. Milé diesely tak mohou plnit role stavitelů mostů či přerušených úseků tratí, opravářů poškozených mostních konstrukcí, aktivátorů teleportů, které by jinak spolehlivě poslaly vlaky kamsi do paralelního vesmíru, kamikadze rozbíjejících kamenné zátarasy, nebo obyčejných tupých "odrážečů". Ano, odrážečů - vlaky se při nárazu na jinou soupravu, nebo špatně nastavenou výhybku vydají opačným směrem, s trochou cviku je možné hrát celkem obstojný biliár. Ale ani druhá strana, ono imaginární zlo v podobě level designérů, nepřichází do boje beze zbraní - ostré limity jsou nasazené jak na počet a dostupnost "povolání", které se dají přiřadit servisním lokomotivám, u mnoha úrovní nechybí ani nepopulární časový limit, nebo omezený počet přehození výhybek.
Právě design jednotlivých úrovní, kterých je ve hře čtyřiapadesát rozdělených do devíti kapitol (následující kapitola se otevře po splnění alespoň pěti misí z předchozí), patří k velmi silným stránkám Loco Commotion. Designéři si zjevně libovali ve vytváření co možná nejspletitějších tratí, které umožňují několik různých cest k úspěchu - ať již v podobě jiného průjezdu kombinací výhybek, složitých "odrážecích" kombinací, šikovných teleportů do naprosto nečekaných míst, nebo ultrapřesných načasování průjezdů přes mosty, kdy ihned za posledním možným vlakem přijede opraváranská mašina, která zachrání bortící se konstrukci. Čas od času překvapí i zdánlivě jednoduchá rozložení několika málo vlaků na pár kolejích, která trochu připomínají řešení standardních kombinačních situací v šachách - je nutné vážit každý pohyb, protože časový i funkční limit je neúprosný a netoleruje chyby (jinými slovy - restartů si virtuální dispečeři užijí více než dost). Příznačné jsou i názvy a krátké komentáře u jednotlivých levelů, které již během nahrávání napoví, jaké že peklo na hráče čeká. Škoda jen, že obtížnost hry není nikterak velká - ačkoliv s přibývajícími misemi úkoly přituhují, dá se většina levelů (kromě oněch "šachových") splnit během několika málo minut hned na první pokus. Jakmile člověk prokoukne několik základních "fíglů", stává se další postup ve většině případů jen rutinou, kterou neohrozí ani
sebezamotanější trať.
Jak již bylo řečeno v úvodu (a koneckonců jak je patrné ze screenshotů všude okolo), má Loco Commotion velmi atraktivní 3D kabát, který se může směle poměřovat s moderními 3D realtimovými strategiemi. Samotná fraktálová krajina připomíná výstupy z kdysi velmi populárního grafického programu VistaPro, ale s jedním podstatným rozdílem - tentokrát jsou vysoké kopce a jezera protkané kolejnicemi, po kterých se prohánějí detailní modely jednotlivých lokomotiv a vagónů. Mimo samotných vlaků nechybí ani drážní i "civilní" budovy a stromy - taková malebná vesnička s kostelíčkem na vrcholu kopce potěší oko nejen milovníka romantických krajinek. Škoda jen trochu chaotického pohledu kamery - ačkoliv je možné kombinací klávesnice a myši pohybovat kamerou ve všech směrech a úhlech, dost často se stane, že při "ukliknutí" - nebo i bez zjevného důvodu - odjede obraz v nejnevhodnějším okamžiku někam jinam. Na systému ovládání kamery měli autoři ještě zapracovat, je sice pěkné, že se dá "přilepit" k libovolnému vlaku, ale její uhýbání (hlavně na začátku levelu) dokáže hraní silně znepříjemnit. Naopak příjemná překvapení přinášejí dvourozměrná pozadí jednotlivých levelů - klasický krajinkový background se v další misi změní například na podkroví starého domu, takže herní plocha vypadá jako nefalšované
modelové "vláčkoviště". Autentické atmosféře dopomáhají i speciální grafické a zvukové efekty - ať již v podobě kouřů valících se z komínů, oslavných ohňostrojů, nebo vrzání a dusotu kol na kolejích, skřípání brzd, či cvrlikání drobných opeřenců. To vše se hýbalo v rozlišení 1024x768 a maximálních detailech na redakčním Duronu s 256 MB RAM a GeForce 2 GTS bez trhání (jen pozor na aktuální ovladače grafické karty).
Omezený rozsah hry se snažili autoři dohnat na jiných místech - zejména u editoru a manažeru nových levelů. Právě editor dává kreativním hráčům k dispozici snad všechny nástroje, které používali autoři při tvorbě herních úrovní. Je tak možné kompletně zpracovat krajinu dle obrazu svého, osadit ji stromky, budovami, kolejnicemi (jejich značení silně připomíná modelářské katalogy) a vláčky. Pak už jen definovat funkční a časové limity, dodělat zbylé drobnosti a nový level je na světě. Samozřejmě dá nějaký ten týden práci, než člověk dostane do oka jednotlivé oblouky a začne produkovat jakž takž solidní mise, ale v dobrých rukou se dají s editorem dělat opravdu zázraky. Příjemným doplňkem editoru je právě manažer, se kterým se dají prostřednictvím internetu stahovat i uploadovat nové levely. Za editor patří vývojářům opravdu velký dík.
Jako velký fanoušek modelové železnice (a infantilní hračička, který strašně rád posouvá vagónky skrze hustou změť výhybek) musím říci, že mne Loco Commotion doslova uchvátil - komplexnost a variabilita některých obzvláště vypečených levelů přímo vybízí k tomu, aby si člověk naplánoval co možná nejefektivnější sekvenci průjezdů jednotlivých lokomotiv přes výhybky, mosty a teleporty. Škoda jen, že oněch čtyřiapadesát levelů vystačí průměrně zdatnému hráči tak na dva, tři dny intenzivního "vláčkování" - autoři možná mohli nastavit laťku obtížnosti ještě o něco výše. Výsledné hodnocení je také ovlivněné tím, že samotný námět hry není zrovna z nejsilnějších a směřuje spíše na budgetový trh - přeci jenom by bylo nereálné hledat za Loco Commotion plnohodnotný AAA titul. Fanoušci modelové železnice a všichni, kteří se dlouhé týdny bavili u Incredible Machine a podobných her, však v Loco Commotion (a zejména přiloženém editoru) najdou jistě zalíbení a budou jednotlivé levely opakovat i několikrát, aby si vyzkoušeli některé neortodoxní způsoby řešení ošemetných situací (radost z takového povedeného odrazu vlaků na "jedničkovém" mostě, je nepopsatelná). Jde zkrátka a dobře o velmi kvalitně odvedenou práci a obrovský příslib do budoucna - pánové z Plastic Reality Technologies celkem jasně ukázali, že umí dělat solidní hry...
| Loco Commotion | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
